Značná část veřejnosti ale v posledních dnech a týdnech nedělá nic jiného. Nejde přitom o jednu výjimečnou lidskou tragédii, ale holocaust českých Romů za druhé světové války.
Ze všech debat, které se šedesát let staré genocidy týkají, je zřejmé, že není úplně jasné, co se tehdy stalo. Všichni se shodnou, že tehdy existovaly dva tábory, jeden v Letech u Písku a druhý v Hodoníně u Kunštátu. Za protektorátu tam byli deportováni prakticky všichni čeští Romové, údajně aby tam pracovali. Někteří zemřeli přímo tam, ostatní byli odvezeni do Osvětimi.
Dnes vystupuje nacionalistická Národní fronta s touto interpretací: v Letech se neodehrál žádný romský holocaust. Pokud tam byli čeští dozorci, nikoho nezabili, ani nemučili. Pokud někdo zemřel, tak prostě z toho důvodu, že nedodržoval hygienické předpisy.
Možná by mohli být za tyto názory obžalovaní za tzv. osvětimskou lež. Zřejmě však nebudou, protože se pouze odvolávají na dřívější argumenty zdejších významných politiků, které raději nejmenovat.
Není to jediný případ z těchto dnů, kdy se Češi brání tomu, aby byli označováni za ty, kteří pronásledovali či pronásledují Romy.
Evropští poslanci za ODS si opět stěžují, jak nespravedlivý byl Evropský parlament loni v dubnu, když ve zprávě o diskriminací menšin odkazoval na rasistický postoj Čechů vůči Romům. Proto se také nezúčastnili nedávné štrasburské vernisáže výstavy o táboře v Letech.
Dělají chybu, že vůbec mluví. Stejně tím jen připomenou starou českou vinu bez oklik a bez interpretací.
Úřady druhé republiky provedly soupis Romů a seznamy později použili nacisté. Podle nich nahnali desítky tisíc lidí do obou koncentračních táborů, které skutečně měly český personál a které skutečně byly přestupní cestou do Osvětimi. Vedle Německa se Česko také díky iniciativě vlastních úřadů stalo jedinou zemí Evropy, kde válku nepřežil téměř žádný z místních Romů.#reklama
Zřejmě je však nutné, aby se stále připomínalo. Důkazem jsou nedávné iniciativy vicepremiéra Pavla Němce, který vládě doporučil sepsat romské komunity v Čechách. Důvodem měla být jejich špatná sociální situace, z níž by jim měl stát pomoci. Vláda nakonec návrh zpochybnila s tím, ať vicepremiér nejdřív vysvětlí, podle čeho se Romové budou určovat. Není vyloučeno, že tím celý plán padl.
Kdyby ovšem vicepremiér a lidé, kteří mu návrh psali, znali historii z Let a Hodonína, nikdy by nechtěli nápad z druhé republiky opakovat.
Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6
