Finále z pohledu občana motajícího se v covidu a dalších malérech zcela zbytečné tahanice o vládu máme za sebou. Prezident Miloš Zeman ustoupil a bude jmenovat vládu tak, jak ji navrhuje designovaný premiér Petr Fiala. Ten v pondělí na podvečerní tiskovce oznámil: "Jsem velmi rád, že vám mohu oznámit závěr schůzky s prezidentem. Vláda bude sestavena tak, jak jsem ji navrhnul, včetně Jana Lipavského. Chtěl bych ocenit státnický krok pana prezidenta, který trvá na svých výhradách vůči Janu Lipavskému, ale nechce v době pandemie byrokraticky zatížit instituce."
Dodal: "Pan prezident si uvědomuje, že spor, který bychom před Ústavním soudem vedli, by situaci jen ztěžoval, a rozhodl se, že vláda bude jmenována podle mého návrhu." Šéf budoucí vlády jednoznačně vyhrál a Zeman jednoznačně prohrál. Prezidentovo couvnutí bylo poněkud překvapivé, čekalo se, že "se nechá" zažalovat. Proč tento souboj prohrál?
Za prvé nesmíme zapomenout, že dnešní Zeman už je jen stínem toho původního. Je to člověk sužovaný nemocemi, se vší pravděpodobností alkoholismem, navíc skoro jistě do značné míry ovládaný svým těsným okolím. Kdo má za to, že je zpět v původní kondici, šeredně se mýlí.
Krom fyzického a mentálního zdraví existují další vážné okolnosti. Kulisy, které si Zeman roky v prezidentském úřadu pečlivě (a proti zájmům českých občanů) vytvářel, se po volbách nečekaně změnily. Premiérem už není ani Bohuslav Sobotka, který měl ze Zemana respekt a uvědomoval si jeho rozkladný vliv ve vlastní straně, a nebude jím nadále ani Andrej Babiš, který se bál postavit si starého pána proti sobě, neboť dobře věděl, jak dopadla ČSSD.
Divák mohl mít z větší vzdálenosti dojem, že je Babiš silný premiér, ale on je a byl pouze "siláckým" premiérem, nikoli silným, pevným, zásadovým. Zemanovi se vzepřel jen tehdy (Nikulin, novičok, Vrbětice, Rosatom, částečně Michal Koudelka), když to jinak nešlo. Jinak mu kdykoli ustoupil (viz třeba Zemanovy tance okolo jmenování ministrů). Babiš je zřejmě v Zemanových očích větší srab než Sobotka.
Toto se změnilo. Petr Fiala byl dlouho podceňovaný (médii, politology, částí veřejnosti), byl považován za slabého. Pak ale jím vedené seskupení vyhrálo volby a ukázalo se, že to měl celé spočítané lépe než jeho soupeři i polo-soupeři (Bartoš).
TenKterýJeTišePevný
Fiala není slabý, kdyby byl Indián, mohl by mít jméno "TenKterýJeTišePevný". Zeman ho naprosto drsně testoval. Nebral ohled na českou realitu, na to, co se děje okolo, na to, že Babišova vláda nemá respekt, lidé jí nedůvěřují, neberou ji vážně, vědí či tuší, že je to jen marketingový projekt, a to v krizích prostě nefunguje. To vše se odrazilo v růstu pandemie, neochotě mnoha lidí brát vážně vládní opatření, takže počty mrtvých jsou i kvůli tomu děsivě vysoké. Fiala nejenže testem prošel, ale dokázal ho otočit a ukázalo se, že v léčce, kterou mu Zeman nastražil, se nakonec chytil on sám i celé jeho vykutálené okolí.
Klíčovým tahem Petra Fialy byla hrozba kompetenční žalobou. Zeman se jí bojí, nechce ji. Chápejme to dobře, on jakoby nemá co ztratit, jeho panování za rok skončí, kandidovat už tak jako tak nemůže. To je jedna stránka jeho tragického příběhu. Druhou však je, že poslední dobou stále znovu prohrává. Prohrál orientaci Česka na Čínu, prohrál svoji sázku na zloducha Putina, nečekal, že se objeví něco tak obludného jako role ruské tajné vojenské služby VKR ve Vrběticích. Prohrál celou "vizi" zahraniční politiky, tedy odklon od EU, vygumování Havla a péče o lidská práva ve světě. Nic z toho mu nevyšlo, v dějinách nejen nevyoral brázdu, ale ani malou brázdičku. Velké, hlučné nic.
Jde to ještě dál. V době, kdy bojoval v Ústřední vojenské nemocnici o život (a měl by vyznamenat svoje ošetřující lékaře, odvedli skvělou práci), jeho kumpán Babiš zaútočil na kancléře Mynáře, tedy na člověka, který má zjevně Zemana do značné míry v hrsti. Zeman prohrál i Babiše. Zůstal sám.
Proč by měl chtít ještě nakládačku od Ústavního soudu (ÚS)? Proč by si koledoval o další prohru? Proč z úřadu odcházet s pachem člověka, který překrucoval ústavu? Navíc by se mu mohlo stát, že kdyby Jana Lipavského nejmenoval ani po prohře u ÚS, mohl by nakonec přijít o svůj milovaný prezidentský úřad. Roli mohl hrát i fakt, že ministr Karel Havlíček, který kopal za Zemana jak divý, nedávno sdělil: pokud by to došlo tak daleko, hlasoval by pro odvolání Zemana z funkce. Odtud suďme, že by tak uvažovali i mnozí poslanci ANO.
Předpokládám (ale nevím to), že Zemanovi lidé udělali nějakou předběžnou sondáž u sobě nakloněných soudců ÚS a dozvěděli se, že nemají šanci. Logicky, jsme parlamentní, nikoli prezidentská demokracie. Takže Zeman (a Mynář a Nejedlý a celá ta hradní parta) prostě nechtěl znovu prohrát.
Netancuje na zádech poraženého
Vyhnout se kompetenční žalobě má ostatně pro Zemana jednu nespornou výhodu. Může dělat, jako že stále není jasné, jestli má právo ohýbat si ústavu po svém. Zůstává mu stále dosti slušný prostor pro ocenění z Moskvy, tak třeba šéfa BIS Koudelku generálem nejmenuje a basta.
Pěkné a prozíravé je, že v tom Fiala Zemana nevykoupal, že si na jeho zádech nezatancoval. Naopak, chválil prezidenta za "státnický krok", za to, že bere ohled na situaci, v níž se Česko nalézá. Kdyby to tak Zeman dělal opravdu, vládu bychom měli už měsíc. Chápete ten obrat? Fiala chválí Zemana, gard se obrátil, designovaný premiér ho hodnotí a dostává se po jakémsi politickém Möbiovu pruhu do pozice toho nad ním. Gratuluji. To se nikomu dlouho nepovedlo a Zeman tu lekci potřeboval jako sůl.
Fiala a pětikoalice si velmi pevným postojem vynutili, aby Zeman poslechl. V Česku je taková semknutost neobvyklá (psal jsem o tom už dřív, že Zeman vlastně pětikoalici pomáhá držet pohromadě, už kvůli němu se nesmí rozhádat). Šéfové pětky by si to měli vzít jako vlastní lekci, nerozhádat se funguje. A kdekdo jim temně prorokuje, že spolu nevydrží.
Zmíním ještě jeden moment, ústavní právník blízký Zemanovi (takové taky najdeme) Aleš Gerloch prezidentovo odmítání Lipavského hájil, protože prý má hlava státu významnou roli právě v oblasti zahraniční politiky, kdy zastupuje stát navenek a má k tomu ústavou dané pravomoci, a také je vrchním velitelem ozbrojených sil. Z toho prý lze dovozovat, "že by zde měli být ministři, kteří nejsou v přímém rozporu s jeho politickými názory. A dále, a to je možná ještě důležitější, jejichž názory nejsou v rozporu s dosud zastávanou politikou." Tvrdí Gerloch.
Omyl, Fiala udržel jasný, ústavní postoj: zahraniční politika, obranná politika, jakož i ostatní oblasti řízení státu jsou plně v kompetenci vlády, ta je vytváří, ta za ně odpovídá - nezapomeňme, že prezident je ze své funkce neodpovědný. Vláda nechce hrát proruskou a pročínskou politiku, proto do role šéfdiplomata posílá Jana Lipavského.
Dobré je zmínit ještě jednu možnost: Petr Fiala a Miloš Zeman uzavřeli nějaký tajný obchod. Něco za něco. Nějaké posty ve státních institucích, nejmenování Michala Koudelky na další období ředitelem BIS, něco takového. Nemůžeme to samozřejmě vyloučit na sto procent, ale pak by takový politický kšeft musel mít Fiala projednaný se šéfy dalších čtyř stran. A to se mi zdá jen velmi málo pravdědobné.
Jediné, čeho snad můžeme litovat: kdyby spor o prezidentovy kompetence došel až k Ústavnímu soudu, bylo by to jednou provždy vyřešeno, takhle může Zeman, případně nějaký Zeman II, dělat, že to vyřešeno není.
