Ondřej Chlupáček Ondřej Chlupáček | Komentáře
19. 11. 2018 13:20

Plastová brčka, prázdný a falešný symbol všeho zla

Představa, že zrovna zákazem brček zachráníme světové oceány před plastickou kalamitou, je lichá. Nedělejme ze symbolu problému jeho podstatu.
Plastová brčka jsou out.
Plastová brčka jsou out. | Foto: Navistock / Shutterstock.com

V srpnu roku 2015 oběhlo svět video, které na YouTube má 33 142 523 zhlédnutí. Je smutné. Partička lidí na něm na člunu drží mořskou želvu, které se snaží osm bolestivých minut vyndat něco z jedné nozdry. Želvě teče krev, šije sebou, jak jen může. Nelíbí se jí to. Na první pohled můžeme říct, že ji to bolí. Dobrák se pomocí kleští snaží sebevíc, ale nejde mu to, vždy sklouznou a on dozadu promáchne rukou. Nakonec se mu daří z nozdry želvy vytáhnout deseticentimetrové umělohmotné brčko, které tam pravděpodobně bylo nějaký čas.

Střih. Je začátek roku 2018 a Ian Calderon, 33letý demokratický politik z Kalifornie, představuje zákon, který by umožnil trestat pokutou tisíc dolarů nebo až půlročním vězením obsluhu v restauraci, pokud by do drinku dala brčko někomu, kdo si o něj výslovně neřekl. Represivní zákon - dává vzpomenout, za co všechno islámské právo šaría nařizuje tělesné tresty - je příkladem toho, jak se dobrým úmyslem dá odvádět pozornost od skutečných problémů, které planeta s plasty má.

Představa, že zrovna zákazem brček zachráníme světové oceány před plastickou kalamitou, je lichá. Zpráva o stavu odpadků na pobřežích z roku 2017 od organizace Ocean Conservancy (dobrovolníci uklidili celkem 24 136 kilometrů pláží a posbírali 13 840 398 všemožných věcí) zmiňuje brčka v různých podobách jako sedmý nejčastěji posbíraný kus odpadu. Nejčastěji oceán vyplavil cigaretové nedopalky, plastové lahve, víčka, všemožné obaly a igelitky.  

Podle Bloombergu představují slámky pouze tři setiny objemu Velké tichomořské plastové skvrny. Ta se nachází mezi Japonskem a Spojenými státy, má velikost dvou Francií, váží 80 000 tun a je asi ze 46 procent tvořena rybářskými sítěmi. Oceány jsou v dnešní době narvané takzvanými mikroplasty (neviditelné plastové částečky), které se označují jako plastový smog.

Antibrčková hysterie pravděpodobně souvisí se sugestivním, v úvodu zmíněným  videem. Želvu s brčkem v nose vytáhla posádka člunu z vody. To pak na první dobrou v hlavě zacinká: "Aha! V oceánu je tolik brček, že je už mají i želvy v nose!" Jenže ono to tak není, byla to náhoda, stejně tak tam mohla mít vatovou tyčinku do uší, jako třeba mořský koník na této ikonické fotografii.

Zkrátka nejde s určitostí říct, kolik přesně brček ve světových oceánech je. Jiných věcí, které tam nepatří, tam je určitě víc. Jenže ze symbolu problému - umělohmotné tyčinky - se stává jeho podstata.

Pojďme zakázat brčka (ale nešikanujme u toho obsluhu v restauracích a barech), samozřejmě! Protože proč ne? Každá snaha o snížení používání plastů se cení, ale neměli bychom se nechat uchlácholit tím, že když v pátek večer nebudeme své mojito usrkovat brčkem z umělé hmoty (které se ostatně dá odhodit do tříděného odpadu), tak za pár let budou oceány čisté a vodní živočichové v bezpečí. To samé platí i pro majitele podniků, kteří si umyjí ruce nad zodpovědností nad planetou tím, že zruší plastová brčka.

Je to ekologické, je to trendy, ale řeší to méně, než si hodně lidí myslí.

 

Právě se děje

Další zprávy