Kdy budou příští volby, se dá při nevyzpytatelnosti Věcí veřejných těžko předpovídat. Do té doby nás čeká politický marast. Z něj budou těžit dvě strany, o kterých se teď prakticky vůbec nemluví. Je to paradox: stranami blízké volební budoucnosti jsou konzervativní KSČM a konzervativní KDU-ČSL.
Obě příště dopadnou lépe než vloni a dohromady dostanou 20 procent hlasů. Voliči po lehce experimentálním roce 2010 zamíří zpátky ke kořenům.
Staré pažby
Politikům se za současných poměrů vyplácí „nebýt ve zprávách". Tedy, pokud mají voliči o existenci takových politiků potuchy, což v případě komunistů a lidovců mají.
Vzniká dojem, že strany jako KSČM a KDU-ČSL s korupcí a tajnými nahrávkami nemají a neměly nic společného. Že komunista Jiří Dolejš domlouval „milion za zákon" a lidovecký veterán na obraně Jaroslav Kopřiva zase milionové provize, na to se v tichosti zapomnělo.
„Obsahově" se obě strany téměř nemění, komunistické Haló noviny se nemění vůbec. Úvahy o přejmenování partaje skončily u KSČM dávno a u lidovců vloni na sjezdu, kde vyhrál bodrý veterinář a skladatel přesmyček Pavel Bělobrádek.
Voliči prostě mohou mít pocit, že vědí, do čeho jdou. To je v turbulentních časech výhodná opoziční pozice. Hesla o dinosaurech jsou k smíchu, zkompromitovala se sama. Naopak, bodem navíc bude, že někdo funguje jako „zavedená strana", což je přesně případ obou archivních „K". Už žádné vylomeniny jako internetové hlasování, nejsme žádná sekta, budou říkat.
Volební účast pravděpodobně klesne, tisíce zklamaných voličů Věcí veřejných příště hlasovat nepůjdou. Tvrdé voličské jádro, jaké mají komunisté i lidovci, tím získá větší váhu.
Cílová skupina
V průzkumech se teď komunisté pohybují od 11 do 15, lidovci mezi 4 a 6 procenty hlasů. Směle se dá předpokládat, že právě volební zisky obou konzervativců rozhodnou o parlamentní většině. Bez lidovců v parlamentu nemá vláda pravého středu šanci, to by museli hodně překvapit zelení. A kdyby komunisté propadli pod 10 procent, čemuž ale zatím nic nenasvědčuje, nevypadá to zase na levicový (většinový) kabinet.
Ještě jeden paradox: o skupinu chudších a starších voličů, kteří se cítí ohroženi pravicovými reformami a „výprodejem tradičních hodnot", se budou přetahovat dvě strany s úplně opačným ideovým základem. Samozřejmě, ve světském Česku tenhle souboj KSČM nad křesťanskými sociály vyhraje.
Že komunisté - víceméně sami pro sebe - omílají nesmysly jako „svobodný občan socialistické společnosti nemá nic společného s bezohledným egoistickým individuem utvářeným v kapitalismu"*), nebude ve volbách hrát vůbec žádnou roli. Možná po nich, to bohužel ano.
*) Dokument „Socialismus pro 21. století", který vzal na vědomí VII. sjezd KSČM.
