Voliči Donalda Trumpa zažili krásný večer. "Joe Biden je trojský kůň socialismu," poučil je jejich prezident něco málo o řeckých legendách a pak se noční nebe nad Washingtonem rozzářilo ohňostrojem, v kterém prskavky v jednu chvíli vykreslily jméno TRUMP.
Tak uvidíme, jestli jeho nositel přežije listopadové prezidentské volby v Bílém domě, nebo odkráčí do historie. Pompu umí v každém případě lépe než jeho demokratický soupeř Joe Biden. Jinak se ale republikánský sjezd tento týden odbýval v podobném duchu jako o týden dříve ten demokratický.
Hodně a ještě více strašení nepřáteli na opačné straně barikády, a jen aby média "nefrflala", i něco málo vlastního politického programu. Ten republikánský byl o něco barvitější, animovanější v ukrutných hrozbách, co by nastalo, kdyby Biden nedej bože vyhrál. Trump potvrdil, že v oboru "mor, zkáza a neštovice!" nemá konkurenci.
Ale základní rozložení sil sjezdy patrně nezměnily. I kvůli tomu, že se odbývaly virtuálně (u demokratů zcela, u republikánů z většiny), ani jednomu z kandidátů nepřinesou "bump" - tedy nárůst voličských preferencí. Jak se naopak dříve často dělo - a analytici a poradci pak pitvali, která strana svůj nominační sjezd voličům lépe prodala.
Letos to řešit nemusí, Biden jde do posledních deseti týdnů kampaně se stejným vedením, jaké si před Trumpem udržuje už od poloviny června. Jeho náskok osciluje kolem devíti procentních bodů, což by v kombinaci s tím, jak relativně dlouho si tento slušný předstih udržuje, pro Trumpa vypadalo špatně.
Pořádek a hračky
Jenže, jak upozorňují prakticky všichni, kdo přímo v USA pozorují a rozebírají politiku z první ruky, je zde obrovské "ale". Vlastně je jich hned několik. Zaprvé je dost dobře možné, že průzkumy Trumpovu podporu o jedno dvě procenta podhodnocují. Podobně, jako tomu bylo před volbami v roce 2016.
Bidenovo vedení je nicméně v tuto chvíli větší a stabilnější, než byl před čtyřmi roky náskok Hillary Clintonové, tahle případná chyba v průzkumech by ho nepotopila. Jenže jsou zde vážnější otazníky a proměnné. Dění v Kenoshe ve Wisconsinu, kde po postřelení černocha bílým policistou propukly demonstrace a divoké protesty, které se navíc v posledních dnech přelily do několika dalších amerických měst, jsou mohutnou vodou na Trumpův mlýn.
Když už se zdálo, že nepokoje po květnovém zabití George Floyda utichají a že s tím oslabil i Trumpův akcent na vládu "zákona a pořádku", dostal teď stávající prezident svoji účinnou zbraň proti Bidenovi na zlatém podnose zpět.
Nemusí se přitom vůbec starat o celý půdorys problému, jehož součástí jsou rasové nerovnosti v americké společnosti. Jemu stačí, když bude vykreslovat "doutnající ruiny amerických měst", jako příklad nebezpečí, chaosu a rozvratu, kterým by mírumilovní, spořádaní Američané čelili, kdyby volby vyhrál demokrat.
Biden je tak přímo tlačen k chybám. Když mluví o systémovém rasismu jako o jedné z klíčových příčin problému, akcentuje pohled velké části demokratického voličstva, především levicovějších, mladších lidí a samozřejmě Afroameričanů. Jenže jiní voliči - bílí, starší, podnikatelé - by chtěli slyšet také odsouzení násilí, požárů a rabování v ulicích.
Potřebovali by to slyšet dost silně, aby mohli Bidenovi důvěřovat, že by jako prezident situaci zvládl. Potřebovali by pevnější, "prezidentštější" postoj, kdy by Biden jasně řekl, že vedle řešení rasových problémů by také on zajistil a případně i silově vynutil obnovení "zákona a pořádku".
Ale to udělat nemůže. Nemůže zajít dál, než byla výzva v jeho středečním vyjádření k událostem v Kenoshe: "Zastavte zbytečné násilí, je to špatné." Působí to, jako by prosil děti, aby si ty hračky po sobě pak uklidily.
Biden je chycen v pasti. Zjednodušeně: kdyby vyhověl středu a starším, riskoval by ztrátu levice a mladších. A v této neřešitelné kvadratuře kruhu mu opravdu hrozí scénář, že o část voličů - ochotných, ale nikoli rozhodnutých hlasovat pro něj - nakonec přijde.
Naznačil to už posun v průzkumech. Biden před dvěma měsíci v průzkumech porážel Trumpa (kvůli tomu, jak špatně prezident zvládal pandemii koronaviru) mezi seniory nad šedesát pět let. Nyní jsou ovšem v této skupině šance obou kandidátů už vyrovnané.
Zákon levnějšího chleba
A navíc je zde ještě jedna pastička, zatím nastražená, ale jen jen sklapnout. Ve většině témat dávají Američané Bidenovi přednost před Trumpem. Výjimkou je ovšem ekonomika, tam stále o něco více věří jeho soupeři. Situace přímo v terénu tomu neodpovídá, nezaměstnanost je nad deseti procenty, ekonomika (HDP) se ve druhém čtvrtletí propadla o devět procent.
Jenže proti Bidenovi zřejmě hraje tiché přesvědčení voličů, že s Trumpem by oživení mohlo přijít rychleji a být strmější. A v této souvislosti připojme upozornění Lydie Saadové, ředitelky výzkumného oddělení Gallupova ústavu. "Američané vnímají ekonomický propad (kvůli pandemii) jako svého druhu hurikán. Něco, co se stalo, napáchalo spoušť, ale už je to pryč. A věci se už vracejí k normálu," uvedla Saadová pro deník New York Times.
Pokud má pravdu, a nejspíše má, pak nakonec i v letošních volbách může přijít ke slovu ono okřídlené rčení "it’s economy, stupid". Podle průzkumu pro list Wall Street Journal z minulého týdne se 13 procent voličů stále rozhoduje mezi Trumpem a Bidenem. Tato skupina evidentně nevidí letošní volby jako osudový souboj dvou zcela odlišných vizí, kudy se po volbách vypraví Amerika, ale zařídí se podle konkrétních témat. Třeba právě podle ekonomiky.
Pro Bidena by bylo docela hořkou ironií, že zatímco v roce 1992 slogan "it’s economy, stupid", kterým demokratický poradce James Carville instruoval členy předvolební kampaně, vyhrál volby Billu Clintonovi, jemu by letos mohl šance spíše zhatit.
Biden a Trump mluví o souboji dobra a zla, světla a temnoty, o zápase o duši národa, ale ono to ve výsledku možná zase "všechno bude o ekonomice, hlupáku".
