Rozkaz zněl jasně - najít v eráru 80 miliard, které by se daly škrtnout. A ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi (ODS) se to formálně podařilo. V druhém měsíci rozpočtového provizoria představil návrh s příjmy 1613,2 miliardy a výdaji 1893,2 miliardy korun. Schodek je tedy 280 miliard, výrazně méně, než navrhovala vláda Andreje Babiše (ANO).
Ve skutečnosti se ale nic smysluplného neodehrálo a ani odehrát nemohlo. Bez zdlouhavých změn zákonů má exekutiva na úspory jen velmi omezený prostor. Takže nakonec přišlo na scénu to nejhorší možné: odkládání investic, plošné škrcení a různé schovávání závazků, které teď sice chvíli nebudou vidět, o to bolestivěji ale začas vyhřeznou.
Hlavně to někam schovat
Že kabinet nesebere odvahu k opravdu radikálním škrtům, bylo zjevné už při debatě o státní slevě na jízdném. Když byli dnešní vládní politici před volbami ještě v opozici, oprávněně si na ni brousili zuby, protože je nesmyslně vysoká, plošná i široká.
Přesto teď nenašli odvahu ji zrušit, neboť se mezi studenty i seniory těší značné popularitě. Bez jakékoliv relevantní analýzy se vláda zachovala jako chytrá horákyně a ze 75 procent ji snížila na procent 50. To je pak opravdu těžké zbavit se dluhů, když místo možných pěti miliard ročně ušetřili ministři jen necelé dvě - a ještě zachovali celou rozbujelou administrativu, která je s věcí spojena.
Po takovém začátku vlastně ani nepřekvapuje, že místo promyšleného hledání zbytečných výdajů jsme se od kabinetu dočkali účetnické show, při níž se v excelu pátrá po kolonkách, které je možné nejsnadněji znásilnit, aby vyšlo politicky požadované číslo. I tak se ale daly věci zařídit lépe, nebo hůře. Dočkali jsme se bohužel toho druhého.
Padlo například již slíbené zvýšení plateb za státní pojištěnce. Je to krok, který se nám v budoucnu škaredě nevyplatí. Systém veřejného zdravotního pojištění už minulý rok skončil v patnáctimiliardovém minusu a ústavům docházely po covidové kalvárii rezervy. Právě proto měla vzrůst suma, kterou erár odvádí za důchodce či studenty.
Plány pojišťoven, platy ve zdravotnictví i úhradové vyhlášky už jsou na tyto příjmy nastavené, teď o ně ale celý sektor ze dne na den přišel. Vážných komplikací to přinese celou řadu, úsporný efekt přitom zůstane nulový. Dluh ve zdravotnictví, který tak vznikne, se samozřejmě nikam nevypaří, jen ministru Stanjurovi nebude letos kazit rozpočtové tabulky, protože se na chvíli schová v deficitech zdravotních pojišťoven.
Vypadá to, jako by se politici rozpomínali na časy slavných Klausových rozpočtů, které byly "vyrovnané", protože jejich schodky se vždy ukryly do Konsolidační agentury, aby nebyly veřejnosti na očích a nekazily dojem.
Princip padajícího exkrementu
Prakticky pokaždé, když je třeba šetřit, dojde velmi rychle na armádu. Dnešek není výjimkou. Ministerstvo obrany přijde o miliardy na nákup bojových vozidel pěchoty a to rozhodnutí má smutné politické kouzlo.
Před rokem vojáci nesváděli tuhý boj s vnějším nepřítelem, o to usilovněji ale museli zápasit s tím vnitřním - českými komunisty. Ti drželi vládu Andreje Babiše ve sněmovně nad vodou a žádali za to desetimiliardový škrt v armádním rozpočtu.
Celkem logicky se strhla mela, proti rudým a slabému premiérovi bez těch správných hodnot se postavila celá demokratická opozice. A ejhle, ač je zakázka na bojová vozidla už roky připravována, stačí nyní, aby nová ministryně obrany řekla, že tendr se odkládá, a miliardy najednou mohou odtéct. Jak chce s tímto přístupem vláda do roku 2025 vynakládat na obranu slibovaná dvě procenta HDP, je učiněná záhada.
Zdaleka nejhorší jsou ale tupé škrty, o kterých byla veřejnost opakovaně ujišťována, že nenastanou. Každý resort teď ovšem musí pustit nemalý chlup v podobě několika miliard, aby se jich stůj co stůj nakonec sešla Stanjurou požadovaná osmdesátka.
V tak krátkém čase samozřejmě není možné naplánovat celou změnu agend, která by přinesla chytré úspory. Na řadu tedy přijde metoda padajícího exkrementu. Ten z vlády poletí na jednotlivé šéfy resortů, ti ho přehodí na podřízené odbory a tam se pak náhodně a zmateně bude vyhazovat, ač práce neubude, což ve výsledku přinese více škody než užitku.
Divadlo, které muselo být
Nastupující vláda však investovala nemálo energie do snahy vykreslit zděděný Babišův rozpočet jako dílo ďáblovo. Co na tom, že výrazné snížení státních příjmů má kvůli rušení nejrůznějších daní na svědomí i ona.
Odstřihnutí se od minulé éry zkrátka muselo být za každou cenu spektakulární. Proto máme nejdelší rozpočtové provizorium v historii. Proto se musí demonstrativně šetřit, i když to napáchá těžké problémy. Proto se dluhy různě poschovávaly do budoucnosti, aby to nyní účetně vyšlo.
Dobře že tato politická komedie je už za námi, snad se teď vláda bude moci konečně věnovat tomu skutečně důležitému - přípravě výrazně restriktivního, ale snad už i promyšleného finančního jízdního řádu na rok 2023.
