reklama
 
 

Máš dredy? Jseš podezřelej! Pokud šéf pirátů nelže, zažil čistokrevnou policejní buzeraci

30. 8. 2017
Kdyby Ivan Bartoš za volantem mával pistolí, šněroval silnici, jel jak šílenec, kdyby se podobal uprchlému vrahovi, pak by byl zásah namístě.

V Česku zřejmě dost běžná (nikoli však normální) historka: policejní kontrola "podezřelé osoby", jež vzbudila pozornost tím strašlivým faktem, že nosí dredy. (Vyholení muži, vyholené lebky si na podobné kontroly, pokud známo, nestěžují.) Před necelými dvěma týdny toto v Praze potkalo Ivana Bartoše, předsedu České pirátské strany.

Hned na začátku nutno podotknout dvě věci: historku známe z podání kontrolovaného, neexistuje video, to mu prý policista neumožnil natočit. A za necelé dva měsíce nás čekají volby do sněmovny, přičemž Bartoš je předseda kandidující strany. Zároveň však dodávám: podobné historky slyším často, několikrát jsem byl i svědkem zbytečné perlustrace.

Bartoš popisuje, že jel autem z nákupu na Žižkově, v protisměru ho minulo policejní auto, otočilo a začalo ho sledovat. On za nějakou chvíli dojel do cíle a zaparkoval, policajti zastavili, dvoučlenná hlídka. Šli k němu, prý "namátková kontrola" (víme od Bartoše). Když se tázal, dle čeho si ho vyhlídli, jeden policista měl sdělit, že mu to řekne rovnou, "na základě vzhledu". Nic takového v policejním zákonu nenajdeme.

Stojí za připomenutí, kdy má policista ze zákona (paragraf 63 zákona o policii) právo kontrolovat občana: podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku, zdržuje se v prostoru, o kterém lze předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení k pobytu, bezdůvodně se zdržuje v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru atd., je od něj požadováno vysvětlení, odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby, vstupuje do chráněného objektu, má na místě veřejně přístupném zbraň atd., je blízko místa, kde došlo ke spáchání trestného činu atd. atd.

O nějaké namátkovosti nebo "vzhledu" není v zákoně ani slovo. Pokud se událost odehrála tak, jak popsal Bartoš, šlo o osobní iniciativu policisty, úvahu typu: Hele, vidíš toho rastafu za volantem? Ten se mi nezdá, vlítnem na něj…

Policista v ohrožení (natáčením)

Bartoš tvrdí, že když si chtěl kontrolu nahrát na telefon, byl policistou varován: "Na férovku mi řekl, že po mně skočí a rozmlátí mi telefon. Když jsem se zeptal, jestli to fakt myslí vážně, tak řekl, že jasně, protože se bude cítit v ohrožení." Druhý policajt prý mlčel. Kromě kontroly dokladů ještě Bartoše otestovali na drogy.

Připomeňme, že to hlídka údajně udělala až poté, co "podezřelý" zaparkoval. Zjevně ho tedy nezastavila kvůli silniční kontrole, což může, má právo kontrolovat, jestli řidič nepil nebo v sobě nemá drogy. Bartoš neměl.

Po tomto "zákroku" si šel šéf pirátů stěžovat na služebnu v Krakovské ulici, tam mu řekli, ať jde na oddělení vnitřní kontroly. Později mu v Lize lidských práv poradili, ať podá trestní oznámení na policistu a stížnost na služebnu, kde nepřijali jeho trestní oznámení. 

Bartoš ví, že jde o tvrzení proti tvrzení (navíc policajti byli dva a ten mírnější si těžko troufne potopit kolegu, to by u sboru moc dlouho nevydržel). Proto požaduje, aby policie vydala "metodologické doporučení o tom, co policista při zásahu může a jak se má vlastně chovat k občanovi, kterého kontroluje". Žádostí se zabývá pracoviště metodiky a prevence Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Byla by to humorná historka, pokud Bartoš případ nepřibarvuje, kdyby nešlo o zcela mylný pohled policie na to, co smí a nesmí. O podobných případech píšeme často a hlavně se jich mnoho na veřejnost vůbec nedostane. Po každém textu o neprofesionální či nezákonné perlustraci dostávám řadu mailů, které popisují podobné události.

Přijde mi také zvláštní, že by policie měla vydat nějakou metodiku kontroly občana. Ta je dána celkem jasně v zákonu o policii; i když je paragraf 63 dost gumový, stejně žádnou namátkovost či podezřelé dredy neobsahuje.

Potíž tkví zjevně v tom, kdo k policii nastupuje, jací lidé, jakou mají úroveň. Je známo, že se policie potýká s potížemi s náborem, mluví o nedostatku lidí. (Pak je však s podivem, že mají hlídky čas na zbytečné buzerování.)

Policista má vědět, podle jakého paragrafu zasahuje, má vědět, že nesmí lidi bezdůvodně obtěžovat, že pracuje "v našich službách", nejsme nepřátelé jen proto, že nenosíme uniformu. Má perfektně znát zákon o policii, rozumět jeho smyslu. Kdo tohle neumí, nemá co dělat v uniformě. Nedávno jsem psal o tom, jak policie nasadila pouta dceři advokátky Hrtoňové z Brna, jen proto, že chtěla odůvodnit, proč má ukázat občanku.

Bartošovo trestní oznámení předal GIBS odboru vnitřní kontroly pražské policie. "Vyhodnocením obsahu vašeho podání dospěl policejní orgán GIBS, že ve věci je dáno možné podezření z profesního pochybení policistů," napsali inspektoři do usnesení, které šéf pirátů zveřejnil na sociální síti. Je dobře, že se tím policie zabývá, ale pokolikáté už?

Fakt, že má někdo dredy a jede autem, nezakládá žádné podezření. Kdyby Bartoš za volantem mával pistolí, kdyby šněroval silnici, jel jak šílenec, kdyby se podobal uprchlému vrahovi, pak ano, pak by byl zásah policie namístě. Pokud vše proběhlo, jak popsal Bartoš, šlo o čistokrevnou buzeraci a naprosto mylný, absurdní policejní závěr.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama