reklama
 
 

Policie děravá jak cedník. Unikly odposlechy Janouška

22. 4. 2014 13:50
Komentář Martina Fendrycha: V právním státě není možné, aby z policie či jiných bezpečnostních složek unikaly utajované informace. I když není pochyb, že třeba odposlechy Romana Janouška lid vzrušují.

Lobbista a kmotr Roman Janoušek má smůlu. Policie si ho nahrávala přímo v jeho kanceláři někdy mezi podzimem 2012 a jarem 2013. Přepis nahrávek nyní unikl do médií. Zveřejnil ho server Lidovky.cz. Policie má ale taky smůlu, protože sledujeme další únik informací, dokonce se vší pravděpodobností důvěrných, na veřejnost. To je zcela nepřípustné. Na druhou stranu má policie i štěstí – úniky se buď vůbec nevyšetřují, nebo s minimálními výsledky.

Jen stručně, co odposlechy Janouška obsahují. První várka, kterou Lidovky.cz vypustily, se týká „královny“. Tak lobbisté typu Janouška přezdívají pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. Janoušek, údajně s lobbistou Martinem Ulčákem, mluví o tom, jak se Bradáčové zbavit, neboť se jim zdá příliš nebezpečná. Nemají ji ochočenou.

V druhé části přepisu mluví o vedení protikorupční policie, odkud byl díky Bradáčové odvolán ředitel Tomáš Martinec. Janoušek soudí, že tuto součást policie musí mít pod kontrolou a že je nutné mít v čele protikorupčníků svého člověka. Zapojit by chtěl „carevnu“. Tak se přezdívalo Janě Nagyové, nyní Nečasové. V dalších přepisech nahrávek figuruje podle serveru také bývalý vysoko postavený pražský žalobce Libor Grygárek.

Odkud, z jaké součásti policie nebo státního zastupitelství materiály pocházejí? Bradáčová se o nich vyjádřila takto: „S touto částí jsem byla seznámena a hned po svém nástupu jsem učinila potřebná opatření.“ Vyměnila vedení pražského vrchního státního zastupitelství. Že by přepisy pustila ona, to nedává smysl. Kauzu Nagyová nevyšetřuje. Změny ve vedení VSZ učinila.

Advokát Romana Janouška Vít Široký řekl: „Já to rozhodně nemám a myslím, že to nemá ani on. Není obviněný, nemáme tak možnost nahlížet do spisu, takže vůbec nevíme, co se tam děje, respektive to víme z novin.“ Nijak se nevyjádřil ani lobbista a podnikatel Martin Ulčák.

Má Šlachta díru v útvaru?

Janoušek ani Ulčák nejsou obviněni v „kauze Nagyová“, na jejímž počátku policie sledovala a odposlouchávala Libora Grygárka a snažila se rozmotat vazby kolem pražských kmotrů a bývalého pražského primátora Pavla Béma. Těžko tedy mohl přepisy pustit do světa jeden z jejich advokátů, aby svého klienta touto cestou případně bránil. Obviněn je Grygárek, ale zveřejněné informace mu spíš ubližují, takže ani jeho advokát by je neměl pouštět.

Únik představuje malér i pro státní zástupce. Zveřejnění klasifikovaných informací jim nijak nepomůže. Naopak jim komplikuje život, pokud by je snad byli bývali chtěli použít. Vylučovací metodou se dostáváme k protimafiánskému útvaru (ÚOOZ), který kauzu Nagyová vyšetřuje pod dozorem vrchního státního zástupce Ivo Ištvana. Ten musí pěnit, když si server Lidovky.cz otevře.

Pravděpodobnost, že věc prodal či pustil někdo z Útvaru zvláštních činností, který nasazuje mimo jiné prostorové odposlechy (v galerii Myšák policie zjevně použila „prostorák“), je minimální. Nebo spíš nulová. Policista z útvaru někdy nahrávku sám stáhne, ale hned ji předává detektivovi, který si ji vyžádal. Nesetká se vůbec s onou písemnou formou, tedy se samotným přepisem, o kterém je řeč.

Vypadá to tedy, že ředitel ÚOOZ Robert Šlachta může mít ve svém útvaru díru, kterou informace prosakují ven. Není nemožné, že někdo z jeho lidí přepisy nahrávek novinářům předal. Těžko se domnívat, že by něco takového učinil superkorektní olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan, který kauzu Nagyová dozoruje a jistě ji chce legálně dotáhnout do konce. Nebo jeho kolegové.

Zájem novinářů je zde jasný – mají sólokapra, jehož otištění je „ve veřejném zájmu“, i když jde o utajovanou skutečnost. Těžko by někdo doložil opak, tedy že to nebylo ve veřejném zájmu.

Další důležitá věc. Vypuštění odposlechů na veřejnost mělo vždycky nějaký cíl, záměr, někam mířilo, něco chtělo ovlivnit. Buď mělo někoho konkrétního poškodit, nebo někomu pomoci. Mohlo být i výrazem zoufalství policie, která neměla důkazy o nějakých zločinech, ale chtěla to údajnému pachateli aspoň osladit.

Sólokapr ve veřejném zájmu

Jaký je záměr v našem případě? To nevíme, obvykle se to pozná až později. Policie, pokud to někdo z policajtů vypustil, může chránit sebe samu. Vyšetřování kmotrů se jí příliš nedaří, tak prostřednictvím serveru znovu čtenáře upozorní na to, jaký je Janoušek lotr. Nebo mohou detektivové chtít protistranu takto vyprovokovat k nějaké akci. To však policie dělat nesmí.

Účel vypouštění přepisů odposlechů se možná více poodhalí, až server otiskne další kusy odposlechů. Třeba se ukáže, že je vypustili advokáti jiného obviněného. Policie ale žádné změny, žádné nové obvinění, povolení nahlížet do spisu neohlásila. Proto je první na ráně, informace z ní utíkaly celá léta.

Až na naprosté výjimky není takové jednání policistů postihováno. Přitom podle expertů na policejní informace není zas tak velký problém zjistit, odkud materiály unikají ven. Úkon nahrávání se nachází v utajovaném režimu, obvykle „vyhrazené“. (Samotná nahrávka, kde ještě nejsou rozklíčena jména hovořících, z právních důvodů nemůže být „vyhrazená“ či „důvěrná“. Jakmile je však zaprotokolována, stane se z ní klasifikovaná informace. Spis sám pak utajovaný sice není, ale obsahuje důvěrné, osobní informace a nesmí být vypouštěn na veřejnost.) Server Lidovky.cz však píše, že „dostal možnost podrobně se seznámit s přepisy záznamů, které kriminalisté pořídili u Janouška v galerii Myšák v centru Prahy“. Nepochybně pracují s důvěrnými informacemi.

Zájem novinářů je zde jasný – mají sólokapra, jehož otištění je „ve veřejném zájmu“, i když jde o utajovanou skutečnost. Těžko by někdo doložil opak, tedy že to nebylo ve veřejném zájmu. Roman Janoušek byl a je považován za kmotra.

Co by mělo následovat? Věc by měla vyšetřit Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Malý příklad na okraj. Když v loňském roce novinářka Aktuálně.cz Tereza Šídlová napsala do textu jména lidí, o kterých se předpokládalo, že budou novými českými velvyslanci, vyšetřoval ji za to Národní bezpečnostní úřad. Neboť materiály o budoucích ambasadorech ČR patří mezi klasifikované. O to spíš by měla nyní GIBS vyšetřovat únik informací z policie. Jejich pouštění je vždy účelové a v právním státu nepřijatelné.

Pokud by se nepodařilo odhalit, kdo přepisy pustil, nese plnou odpovědnost šéf útvaru, jehož policisté s nimi pracovali. Protože si mezi svými lidmi zřejmě nedokáže udělat pořádek. U nás ale policejní důstojníci za takové věci nejsou voláni k odpovědnosti. Vysoce nenormální úniky odposlechů či zpráv ze spisů jsou v Česku zcela „normální“, běžné.

Pokud neexistuje nějaký temnější cíl, policie si jimi kupuje náklonnost veřejnosti. Tu si ale má získávat okovanými důkazy a chytáním lumpů. Ne obchodem s informacemi.

autor: Martin Fendrych | 22. 4. 2014 13:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama