Martin Hála Martin Hála | Komentáře
27. 5. 2020 19:20

Poslední dnové Hongkongu

Peking prosadí své pojetí státní bezpečnosti v neposlušné enklávě navzdory mezinárodním závazkům a geopolitickým důsledkům.
Snímky z loňských protestů v Hongkongu přinesly fotoreportérovi agentury Reuters prestižní Pulitzerovu cenu. 4. 5. 2020
Snímky z loňských protestů v Hongkongu přinesly fotoreportérovi agentury Reuters prestižní Pulitzerovu cenu. 4. 5. 2020 | Foto: Reuters

Pozornost světové veřejnosti stále poutá šíření nového koronaviru, ale na jeho pozadí probíhají monumentální změny s pravděpodobně zásadnějším dlouhodobým dopadem, než jaký bude mít pandemie samotná.

Foto: Aktuálně.cz

Jedním z těchto tektonických posunů je pohnutý osud Hongkongu, jehož vnitřně rozporný status symbolizoval po čtvrt století křehké ekvilibrium mezinárodních vztahů v období zrychlené globalizace po konci studené války. V devadesátých letech se jako jeden z hlavních hráčů do této "globalizace na steroidech" zapojila Čínská lidová republika, tedy formálně komunistický, a reálně leninský stát pod vládou jedné strany.

Stěžejní účast "komunistické" Číny v globalizaci předpokládala na jedné straně značnou ideologickou flexibilitu Pekingu, na druhé straně blahosklonnou víru světového společenství, že tamní zásadně odlišný politický systém nebude na překážku plynulé a otevřené spolupráci v ekonomice, mezinárodním právu či veřejném zdraví.

Kreativní oxymóron

Symbolickým i hmatatelným výrazem čínské flexibility a zahraniční důvěry byly britsko-čínské dohody o budoucnosti Hongkongu z roku 1984. A také jeho skutečný přechod pod čínskou správu v roce 1997. Začlenění jedné z nejdynamičtějších světových enkláv do značně rigidního politického celku umožnila aplikace bezprecedentního principu "jedna země, dva systémy", který garantoval ostrovu nejen "vysoký stupeň autonomie", ale i zachování velmi odlišného společenského systému po dobu nejméně padesáti let.

Princip "jedna země, dva systémy" je v podstatě kreativní oxymóron. Zvláště pokud se jedná o dva tak odlišné systémy, jako jsou leninský režim přísné kontroly obyvatelstva úzkou skupinou lidí ve vedení jedné politické strany a britský laissez-faire přístup minimálních zásahů do života obyvatel ze strany státu.

Hlava 23

To, že vnitřně rozporný princip "jedna země, dva systémy" mohl v Hongkongu jakž takž fungovat po celá dvě desetiletí, je dokladem někdejší flexibility čínského vedení před nástupem Si Ťin-pchinga. Základní rozpor mezi hongkongskými svobodami a obsesivní snahou o "udržování společenské stability" na straně Pekingu se přitom vždy latentně krčil v pozadí.

Jeho nejzřetelnějším projevem byl takzvaný Článek 23 hongkongského Základního zákona (jakési "miniústavy"), který předpokládal v blíže neurčené budoucnosti schválení paragrafů na ochranu státní bezpečnosti jako hlavního nástroje společenské kontroly, která je zásadním prvkem pro fungování čínského direktivního politického systému.

"Státní bezpečnost" (která zahrnuje například i ideologickou a kulturní bezpečnost) je jedním z hlavních zájmů Komunistické strany Číny (v ČLR na ni dohlíží samostatné ministerstvo a bezpočet dalších orgánů), ale pro svobodomyslnou hongkongskou společnost představuje čiré anathema. První pokus o aktivaci Článku 23 v roce 2003 vyhnal do ulic půl milionu demonstrantů a musel být rychle stažen. Státní bezpečnost a společenská kontrola mezitím v Pekingu nabyly skokově na významu s příchodem generálního tajemníka Si Ťin-pchinga v roce 2012. Latentní konflikt začal být nevyhnutelný.

Únos knihkupců

Vedle "deštníkové revoluce" v roce 2014 se rozpor mezi "státní bezpečností" a tradičními hongkongskými svobodami projevil v křiklavé podobě na konci roku 2015, když agenti čínské tajné policie unesli z Hongkongu (a Thajska) pět knihkupců. Ti se specializovali na vydávání knih o skandálech v čínských komunistických řadách a ohrožovali tak "ideologickou bezpečnost" země, konkrétně Si Ťin-pchinga. Jednomu z unesených se podařilo uniknout a popsat brutální zacházení, jemuž byl během svého nedobrovolného pobytu v Číně po několik měsíců vystaven.

Po těchto zkušenostech není divu, že minulý rok vyrazily do ulic miliony hongkongských obyvatel protestovat proti návrhu zákona, který by umožnil vydávání místních občanů do pevninské Číny. Zákon by ve svých důsledcích umožnil aplikaci pekingského pojetí "státní bezpečnosti" na hongkongské obyvatele i bez zavedení příslušné legislativy podle Článku 23, prostě extradicí obviněných. Ty by napříště nebylo ani třeba unášet, stačilo by si vyžádat jejich vydání.

Snaha o prosazení zákona vedla k rozsáhlým protestům, které utlumila až epidemiologická opatření proti novému koronaviru. Peking dospěl k závěru, že místní vláda a parlament v Hongkongu jeho pojetí "státní bezpečnosti" tváří v tvář odporu obyvatel prostě neprosadí, a vzal celou věc do vlastních rukou. Právě probíhající zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (čínská verze parlamentu) schválilo návrh zákona, který umožní zavádět opatření na ochranu státní bezpečnosti v Hongkongu přímo z Pekingu, bez účasti hongkongského parlamentu a vlády.

Konec iluzí

Peking tak jednou ranou zlikvidoval iluzi "vysokého stupně autonomie" v Hongkongu i samotný princip "jedna země, dva systémy". Na ostrově budou napříště moci působit orgány čínské státní bezpečnosti, a navíc se ustavil precedens přímého rozhodování Pekingu o zásadních záležitostech v enklávě bez účasti (částečně) volených místních představitelů. To se bude Pekingu hodit zejména po nadcházejících hongkongských parlamentních volbách, které proběhnou na podzim - a v nichž podle všeho zvítězí demokratická opozice.

Dramatický krok Pekingu bude mít závažné důsledky také pro mezinárodní vztahy. Dále utrpí již tak dost otřesená důvěryhodnost Číny a především základní premisa dnešního pojetí globalizace, že jsou tamní komunisté připraveni dodržovat své smluvní závazky a dlouhodobě spolupracovat s okolním světem.

V těsném sledu za globální pandemií tak přichází další symbolický mezník rozpadu současného systému mezinárodních vztahů. Na poslední tři desetiletí budeme dost možná jednou vzpomínat jako na idylickou Belle Époque mezi dvěma studenými válkami.

Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.

Konflikt je vyhrocený, policie dál stupňuje násilí proti demonstrantům. Naděje na uchování autonomie je ale silná, míní sinolog Martin Blahota. | Video: Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 6 minutami

KLDR zváží účast na summitu s Jižní Koreou, připustila sestra Kim Čong-una

Sestra a blízká poradkyně severokorejského vůdce Kim Čong-una uvedla, že KLDR zváží účast na summitu s Jižní Koreou, pokud bude ve vzájemných vztazích panovat úcta. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na severokorejskou státní tiskovou agenturu KCNA.

Prohlášení přichází den poté, co Severní Korea vyzvala Spojené státy a Jižní Koreu, aby upustily od své údajně nepřátelské politiky a dvojích standardů. Teprve poté bude podle Pchjongjangu možné zahájit rozhovory o formálním ukončení korejské války z let 1950 až 1953. Tento konflikt skončil příměřím, ale nikoli mírovou smlouvou.

"Věřím, že pouze při zachování poctivosti a vzájemného respektu se může odehrávat hladká komunikace mezi Severem a Jihem (…) a vyřešit záležitosti typu vrcholných schůzek mezi Severem a Jihem," uvedla v prohlášení Kim Čong-unova sestra Kim Jo-čong.

Jihokorejský prezident Mun Če-in ve svém projevu na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v úterý zopakoval výzvu, aby obě Koreje formálně ukončily válečný stav.

Zdroj: ČTK
před 36 minutami

Itálie má oficiálně další mafiánskou organizaci, římský klan Casamonica. Její boss dostal u soudu 30 let vězení

Itálie má oficiálně další mafiánskou organizaci, kterou je římský klan Casamonica. Soud jej tento týden postavil na roveň známějším uskupením jako jsou sicilská Cosa Nostra, neapolská Camorra či původně kalábrijská 'Ndrangheta. Dlouhými tresty vězení potrestal soudce čtyři desítky členů římské mafie, jeden z bossů má strávit za mřížemi 30 let.

"Je to velice důležitý verdikt zejména proto, že ničí iluzi o tom, že v Římě žádná mafie není," řekl agentuře AFP Nando Dalla Chiesa, který o organizovaném zločinu přednáší na milánské univerzitě. "Město nedokázalo přijmout fakt, že v něm operují nejen některé elementy zločineckých skupin Camorra a 'Ndrangheta, ale že má i svou vlastní, domácí mafii," dodal.

Proces se členy mafie Casamonica trval dva roky a obžalovaní mají podle rozsudku kvůli obchodování s drogami, vydírání a držení zbraní strávit ve vězení celkem 400 let. Boss Domenico Casamonica dostal trest 30 let odnětí svobody, rozsudek ale není pravomocný.

První členové rodiny Casamonica, kteří patří k romské menšině, se do Říma přistěhovali v první polovině 20. století a policie je dlouho sledovala zejména kvůli lichvářským půjčkám. Klan na sebe upozornil v roce 2015, kdy se v Římě konal pompézní pohřeb jeho bosse Vittoria Casamoniky. Rakev tehdy ulicemi vezl kočár tažený koňmi, z helikoptéry se na něj sypaly okvětní lístky růží a truchlícím hrála hudba z filmu Kmotr. Policie i vedení města pak musely čelit kritice, že konání okázalé akce nedokázaly zabránit.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 52 minutami

Při útoku v Somálsku zemřelo nejméně osm lidí, je mezi nimi premiérova poradkyně pro ženská práva

Nejméně osm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentského paláce v somálské metropoli Mogadišo, informovaly tiskové agentury s odvoláním na policii. Další jsou zraněni. K zodpovědnosti za explozi se přihlásilo radikální islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Automobil napěchovaný výbušninami najel do osobních a nákladních vozů u kontrolního stanoviště, odkud vede cesta ke vstupu do prezidentského paláce, popsala agentura AP.

Přes toto kontrolní stanoviště jezdí prezident a premiér při cestách na letiště nebo z něj, podotkla AP. Mluvčí hnutí Šabáb později uvedl, že sebevražedný útočník cílil na konvoj aut, jenž mířil do paláce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Vládní mluvčí Mohamed Ibrahim Moalimuu oznámil, že mezi oběťmi je poradkyně premiéra pro záležitosti žen a lidských práv Hibaq Abukarová. "Byla jedním z pilířů premiérovy kanceláře v otázkách týkajících se žen," sdělil na Facebooku. Podle Reuters není jasné, zda Abukarová byla v době výbuchu v konvoji, nebo se ocitla poblíž exploze.

Podle policejního mluvčího Abdifataha Adama Hassana dalších devět lidí utrpělo zranění. Počet obětí by však mohl být vyšší, jelikož některé mrtvé a zraněné odnesli jejich příbuzní, uvedl Hassan. "Za výbuchem stojí Šabáb. Zabili osm lidí, včetně vojáka, matky a dvou dětí. Šabáb masakruje civilisty," dodal Hassan.

Radikální hnutí Šabáb, jenž chce svrhnout vládu a prosadit v Somálsku svůj přísný výklad islámského práva, provádí podobné útoky často.

Zdroj: ČTK
Další zprávy