Jmenování nového ministra zdravotnictví ve středu na Hradě provázela událost, jež je pro nás, občany, mnohem důležitější než tato vládní změna. Přesně totiž ilustruje naši současnou nejvyšší politickou scénu. Kamera a mikrofony televize Nova zachytily, co řekl prezident Miloš Zeman těsně předtím, než byli dovnitř vpuštěni novináři: "Pozvěte hyeny."
Podle videa TN.CZ Zeman říká: "Tak, pozvěte hyeny," a jakýsi ochotný, devótně znějící hlas na to odvětí: "Ano, chviličku jenom…" Nic víc. Žádná reakce. Takový výrok z úst Zemana je totiž už úplně normální, každý ví, o co jde, o koho jde, nikdo se neptá: Jaké hyeny, pane prezidente? My tady přece nejsme v zoologické zahradě. Víte to?
Stalo se už jakousi normou, samozřejmostí, že je část občanů, zde jedna profesní skupina, novináři, hlavou státu, nejvyšším ústavním činitelem, prezidentem, který chtěl být na Hradě "pro všechny", zcela běžně urážena. (Nova video zveřejnila v tweetu, který doprovodila tímto sdělením: "Pozvěte hyeny," prohlásila hlava státu pravděpodobně na adresu přítomných novinářů těsně před začátkem ceremoniálu.) Dodejme, že i kdyby šlo o jinou skupinu občanů, i když tam jiná nebyla, je stejně děsivé, že o ní prezident takto mluví.
„Pozvěte hyeny,” prohlásila hlava státu pravděpodobně na adresu přítomných novinářů těsně před začátkem ceremoniálu.#tncz pic.twitter.com/wjKxs3Nvz1
— TN.CZ (@TNcz_zpravy) April 7, 2021
Věta "pozvěte hyeny" Zemana určuje, popisuje: takového máme dnes nejvyššího představitele země, člověka se sprostým myšlením, nenávistného muže, povýšeného, nadčlověka, který velmi hmatatelně symbolizuje a taky probouzí to horší v nás, naši vnitřní ubohost. Protože každý z nás, kdo něco podobného dělá, kdo hází celé skupiny do jednoho hrnce a tam je vaří jak raky, je stejně trapný a ubohý.
Miloš Zeman se stává viditelným a bohužel i slyšitelným národním příkladem, "jak to nedělat", "jakým nebýt", jak se nechovat ke svým oponentům, jak nehledět na ty, kteří s námi nesouhlasí. Tak by to být mělo, realita je jiná. U nás je zažito vzhlížení k funkcím (nikoli k osobnostem), a proto se Zeman pro část obyvatel stává příkladem, "jak to dělat", "jakým být" a jak se chovat k oponentům.
Tohle hradní utrpení zažíváme už dlouho, antivzor máme už příliš dlouho na očích a také víme, že má mnoho následovníků. Nejen na sociálních sítích, kde se nesmírně ujala jeho nenávist k oponentům (ale on nemluví jen o oponentech, on zavrhl novináře en gros, stejně jako zavrhl intelektuály, "pražskou kavárnu", en gros), následovníky má i při živém styku občanů, i když méně.
Národní vzor Zeman a další normalizace
Zeman je prezident a prezident je vzor. U nás, v našem parlamentním systému, navíc přímo volený prezident disponuje velikou mocí. A učí národ tomu, že moc má být zneužívána, že mocní smějí beztrestně urážet ne-mocné, bez-mocné.
Fascinující je, jak to Zemanovi hladce a jaksi samozřejmě prochází. Za povšimnutí stojí ta hmatatelná, "křičící" ne-reakce jeho okolí, když řekne to své hnusné "pozvěte hyeny". Jistě, kancléř Mynář a celá suita okolo něj se pobaveně šklebí, považují to zřejmě za trefné, mají radost. Ale co premiér? Stojí tam, nemůže to neslyšet (a kdyby to neslyšel, nemůže to později nečíst na Twitteru, který si hlídá). Sám má ve svém svěřenském fondu mnoho žurnalistů, ale mlčí, neodmítne tu surovost, nehne brvou. Zřejmě (spekulace) mu to vůbec nepřijde divné, považuje to (minimálně u Zemana) za normální.
A dál, profesor Arenberger, zdůrazňuji - profesor, stojí tam, dělá, že nic neslyší, ministr, vrchol kariéry, zřejmě mu ani na mysl nepřijde, že by se sebral a odešel, že by se tímto gestem zastal urážené skupiny, kterou Zeman de facto opakovaně navádí a vybízí urážet. Kdepak, pro profesora Arenbergera je to taky normální. Prostě "náš" Zeman.
Pro všechny přítomné, ovšem až na novináře samé, to by museli být obaleni sloní kůží (ostatně proto TV Nova tu zjevně úmyslně hlasitou urážku zveřejnila v sérii tweetů, které se výměnou ministra zdravotnictví zaobíraly), pro všechny ostatní přítomné je to "v pořádku", nikdo se z té sprosté podívané neomluví a neodejde, nepodá výpověď. Jak se tomu říká? Normalizace.
Další aspekt. Na Twitteru se o prezidentské urážce (jedné z mnoha) samo sebou ihned rozproudí debata, jak jinak. Ale ta debata je zase poznamenána nenávistí a urážením z obou stran. Zeman zaseje semínko a to přináší své jedovaté, nakažlivé ovoce, je jako covid, hned se přirozeně, živelně šíří.
Sněmovna mlčí
Jistý HungryHenry @SamoNevim píše: "Vždyť to lůzrovské staré h…o neudělá ani pár kroků. Má akorát tak blbé kecy. Na víc už se nezmůže." A naopak FackaDoTvářePK @FackaDoTvarePK sdělí: "Pan prezident opět skvěle a trefně!" (Všimněme si: pan prezident, ta zdůrazněná slušnost…) A třeba ještě Franz Kafka @franz_kafka_prg píše: "Domluvil bych se s celým štábem na oslovení 'z..de'." - Hnus z obou stran. A tak to jede dál a dál, nákaza se šíří.
Skoro nikdo s tím nic nedělá, hrajeme si na právní stát a máme v čele (i ti, kteří o něj nestojí) člověka, který si myslí, že má právo urážet, lhát, zavrhovat celé skupiny lidí, celá města (Prahu), že stojí nad zákonem, nad slušností.
Jsme parlamentní demokracie, ale sněmovna mlčí. Senát se pokusil o ústavní žalobu, ta však měla jiný kontext, nikoli pohrdání občany, urážení občanů. Vláda samozřejmě taky mlčí. Je smutné, trapné vidět premiéra a ministra, jak "drží" a dělají, že se nic neděje, nebo jak si dokonce zřejmě upřímně myslí, že se nic neděje, že to tak snad i má být, že je prezident něco jako král, který si smí dělat, cokoli se mu zlíbí, protože dlí vysoko nad námi.
Novinářů se z klíčových politických postav zastal druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu Miloš Vystrčil. Vyjádření Zemana o novinářích prohlásil za projev nejhlubšího úpadku. "Nesmíme podlehnout tomu, že lidé, kteří se chovají neslušně, jsou neporazitelní. My se nesmíme vzdát," řekl mimo jiné. Za to zaslouží díky. Politici, kteří mlčí, Zemanovo odpudivé jednání legitimizují, souhlasí s ním, přizpůsobují se mu, dovolují mu to. Nenastavují Zemanovi zrcadlo, nezastanou se skupiny občanů, protože o nás jim nejde. Pro Zemana, Mynáře, Babiše, profesora jsme podlidi, hyeny.
Jak potom člověk může cítit důvěru ve stát? Jak si může takových postaviček (s výjimkou lidí, jako je Vystrčil) sebeméně vážit? Jak by v nich mohl vidět pozitivní vzory? Jeden si myslí, že má absolutní moc, proto je sprostý, další jsou prostě zbabělí, netroufnou si toho nemocného člověka zarazit, i když každý z nich někde v hloubi duše musí vědět, že tohle je velký národní malér.
Mít důvěru v Zemana nejde, O. K., ale ono nejde mít důvěru ani v Babiše. Chová se jako dospělý, který se dívá, jak parta kluků mlátí nějakého slabšího spolužáka, raději však odvrátí zrak.
Rozdělování jako cíl
Mluví se o rozdělené společnosti, chytřejší by bylo mluvit o rozdělování společnosti. Zeman nás rozděluje, je to jeho cíl, štve skupinu svých fandů, putinofilů, proti komukoliv s jiným názorem. Víme to dlouho, ale politická scéna nechává Zemana rozdělovat, protože oni sami často (ne všichni) dělají to samé, byť ne tak krutě a sprostě. Babiš to dělá, Okamura to dělá, Klaus senior i junior to dělají, Filip to dělá. Je to rozlezlý mor; naším problémem jsou rozdělovači, kteří nás mimo jiné oddělují od Evropy, od západních hodnot, a přiřazují kamsi ke Kremlu.
Jak se můžeme bránit? Minimum udělala TV Nova, když nahrávku, pravda, bez jakéhokoli komentáře, zveřejnila. (Otázkou je, zda to pro ně není spíš jakási "pikanterie".)
Žádoucí by bylo, aby se politici jeden za druhým, nejen Miloš Vystrčil, ale i ti, co udržují přátelské styky s prezidentem, jako třeba místopředseda vlády Jan Hamáček, vyjádřili. Aby takové označení jedné profesní skupiny jasně odsoudili. Vypadá to jako naprosté minimum, ale ani na to nemají odvahu. Rozumné a účinné by bylo, kdyby se od Hradu distancovali, kdyby tam za daného stavu přestali chodit všichni ti, kteří tam pravidelně docházejí.
Bylo by žádoucí, aby sněmovna a Senát žádaly omluvu, případně vyšetření duševního stavu prezidenta. Protože se nabízí vážná otázka, jestli se tak může chovat duševně zdravý člověk.
Nejhorší je mlčet. V téhle zemi se za komunistů (kteří se s ní znovu pokoušejí mávat i nyní) desítky let mlčelo. Nyní však žijeme v jiném systému, který bychom měli umět bránit, a ne ho nechat tímhle produktem přímé volby potřísnit k nepoznání, nechat ho ještě víc ničit "duši národa".
