Vím, snad každá volební kampaň se zdá ještě běsnější a ještě pokleslejší než ty minulé. Jenže tentokrát to v Praze vážně tak bylo.
Na metropoli byla svržena jurodivá agitace o objemu mnoha desítek milionů korun (tedy pokud by si ji strany, hnutí a kandidáti skutečně všechnu platili). Náměstí, sloupy, lavičky a internet pokryla i hesla, jako vyšitá z dvacet let starých kampaní Sládkových republikánů. Tehdy extremistů.
Až to celé skončí, volič by se měl jít od politické reklamy důkladně umýt.
Byla to mimochodem první kampaň, kde se k „nepřizpůsobivým“ - vědomě, či podprahově - přilepovalo sloveso „vyhnat“. Obě slova začala nebezpečně splývat v jeden celek a skandální je také to, že proti tomu nikdo z politiků hlasitě nezaprotestoval. Líčení bezdomovců a „feťáků“ jako veřejných nepřátel přesáhlo meze. A v kronice ODS Prahy 8 zůstane už navždy zapsáno, že ze strašení islámem dokázala vyrobit téma komunálních voleb.
V množství, jaké nemá obdoby, okupovaly ulice obludné reklamní hranoly. Je div, že to voliči skousli a zřejmě se nehodlají vzbouřit. Ale byla by chyba si na to zvyknout. Takhle dál ne, prosím.
Jak věřit politikům, že město „uklidí“ nebo „vrátí občanům“, když se volebních hlasů domáhají arogantním záborem veřejného prostoru? Postavit na chodník pětimetrovou reklamu je přece nevychovanost – jak věřit, že se takové partaje budou jindy chovat slušně? Sám způsob vedení kampaně ve větší či menší míře limituje věrohodnost složených slibů.
Na peníze se snad ani neptejte
Dalo se čekat, že kampaň bude urputná. Tohle jsou volby, ve kterých se skutečně rozdávají karty znova. Proto desítky politiků převlékly dres a desítky místních aktivistů se chystají vstoupit do politiky. Šanci cítí každý. Jako by se začínalo s čistým stolem, za stavu 0:0. Výsledkem je rekordní účast kandidátů a nečitelnost, zašmodrchanost voleb. Zdaleka nejde jen o magistrát, spousta moci a miliard zůstává v městských částech (tři z nich mají víc jak sto tisíc obyvatel) a celkový výsledek bude víc než dřív množinou voleb jednotlivých radnic. I vzhledem k tomu, co se na nich odehrávalo v minulém volebním období, by byla hrubá chyba ztotožňovat boj o vládu nad Prahou jen s volbami do magistrátu.
Tato kampaň byla drahá. Nejde o jedny, ale o x-tery volby v městských částech, do kterých se partaje pouští se stejnou vervou. Kdo na to jen trochu měl, nebo sehnal nějakou tu 99procentní slevu, neváhal a pokusil se vydat ve stopách volebního rozpočtu Andreje Babiše. Což je sice bláhové, ale na různé strategie billboardového bombardování to většinou stačilo.
Kolik tahle kampaň doopravdy stála a kdo ji doopravdy platil, se v mnoha případech asi nikdy nedozvíme. Natolik je výsledný dojem, tedy kobercový nálet, v rozporu s deklarovanými zdroji, ohlášenými výdaji a skutečnou finanční situací některých stran a hnutí. Nebo někdo našel na Karlově mostě poklad?
Vyladěno pro Babiše?
Obsah volební kampaně odpovídal tomu, že do toho šli takřka všichni. Takže na plakátech se objevilo takřka všechno – od skutečných psích mazlíčků až po jejich stolici. Zdálky to působilo, že nekandidují různé partaje, ale zeleň proti nákupům seniorům až do domu, čisté ulice proti mateřským školkám. A všichni proti developerům, tak určitě…
Volební sliby často působily, v některých případech i vizuálním zpracováním, jako prospekt nějaké realitní kanceláře. Politici zhusta slibovali věci, které by za normálních okolností měly být samozřejmou součástí společenské dohody a vůbec by nebylo nutné je opakovat, vnucovat na plakátech. Nebo si snad někdo přeje žít ve špinavém městě plném betonu a kolon, kde se krade a vy ustavičně uhýbáte před nějakým trusem? Absurdní – ale v Praze bohužel zatím nutné. Společenská dohoda o městě chybí, samozřejmost je vydávaná za vymoženost.
TOP 09 se pokusila nastolit téma „estébáků a fízlů“ a "západního kursu", ale jinak byla kampaň vysoce apolitická. Tohle ladění voleb, postavených na „realitních slibech“, nejvíc vyhovuje těm, kdo tvrdí, že „nejsou jako politici“. Andreji Babišovi a ANO. Jeho typický volič politiku moc neprožívá; přeje si, aby se někdo „prostě“ postaral. Klíčové slovo pragmatika Babiše bylo vybrané přesně. Prostě tak, neřešte jak.
Pražský volič – zkusme si ho představit – byl ale vždycky trochu svůj. Co teď? Nechá se zmáknout Babišovou přímočarostí, tahem na branku, těžkotonážní kampaní? Přehlédne řekněme nezkušenost jeho lidí (v čele s Adrianou Kráčovou), patrnou v porovnání s těmi, kdo v pražském komunálu – u vesla, v opozici nebo v občanských sdruženích – fungují dlouhá léta? Bude zkoumat, co to vlastně znamená „prostě“? Jak moc bude volit stranicky, s ohledem na velkou politiku?
Jediná jistota zatím je, že nikdo nebude vládnout sám. Což je omyl, kterému by se dalo při pohledu na třeskutě sebevědomá hesla z volební kampaně propadnout. Při vědomí toho, jakými divokými metamorfózami procházely radniční koalice od roku 2010 a jak krátká někdy bývala životnost lídrů z plakátů, by se klíčová volební vlastnost dala nazvat: politický charakter.
