reklama
 
 

Praha v křeči. Skončit by měla Krnáčová, ne Stropnický

3. 9. 2015
Pražská politika se pátým rokem propadá do nesrozumitelnosti. Vyrovnání se s bémovskou minulostí se jaksi nedaří.

A je to tu zase. Necelý rok po volbách se koalice na pražském magistrátu svíjí v křečích. Jde v podstatě o nepřetržitý proces od komunálních voleb 2010, ve kterém byly volby 2014 vlastně epizodou. Na podzim 2010 voliči po letech požádali o velkou změnu a s přehledem vyhrála TOP 09. Jenže byla vyšachována do opozice dohodou dvou poražených, a od té doby se koalice střídají jako na orloji.     

Poznávacím znamením tohoto způsobu vládnutí je jeho nesrozumitelnost. Nevěřím, že voliči mohou chápat, proč zrovna ti s těmi musí, kdežto s tím nebo s tou nemohou. Politici se to ani moc nenamáhají vysvětlovat, maximálně z nich vypadne něco o „nedostatečné komunikaci“. A když náměstka Stropnického zbaví Institutu plánování a rozvoje, náměstek Dolínek občanům vysvětlí, že jde o „záležitost technickou, ne politickou“. Jak říkají přátelé z Moravy: Tož to su klidný.

Za takových poměrů je skoro lhostejné, jestli Praze opravdu vládnou „vlivní zákulisní hráči“, anebo jen špatní politici. Ztráta důvěry v politiku nastává tak či tak. Nepřehlednost, nečitelnost, rozbíjení a lepení koalic jak se komu hodí, to všechno takřka znemožňuje, aby proběhlo nějaké skládání účtů z plnění volebních slibů. Pražané už si mu vlastně odvykli. Sliby obě strany neberou vážně - většina partají prostě usoudila, že to jednou čtyři roky zmákne předvolebními dárečky a uřvanou kampaní.

Tohle jistě neplatí pro všechny voliče, pražské radnice, ani všechny strany a hnutí. Ale jde o dominantní rys komunálu post-bémovské doby. Vyrovnání se s minulostí se jaksi nedaří.

Mnoho politiků přitom strašlivě podceňuje to, že dění v obci brává voliče u srdce víc, než parlament, vláda, prezident. Nesrozumitelnost, vládnutí z věže ze slonoviny, samozřejmě tak jako korupce a zanedbaný veřejný zájem, to je proto na komunální úrovni svým způsobem ještě větší zločin.

A teď v tomto světle ještě pár slov k situaci na magistrátu. Uplynulé měsíce prokázaly, že primátorka Adriana Krnáčová není kompetentní. Ani jako odborník, ani jako politik. Viz Škodův palác, dialog s veřejností a zastupiteli, „debilové“, výroba alternativních stavebních předpisů a zasedání v kuchyňce atd. Náměstek Matěj Stropnický svému fochu, tedy územnímu rozvoji, městskému plánování, rozumí, odvádí slušnou práci.

Že ti dva se dohodnou jen těžko, je jasné nejméně od doby, kdy Krnáčová veřejně prohlásila, že se stala chyba ve Stropnického výchově. A sám náměstek už před měsícem řekl: Osobně považuji situaci v koalici za neudržitelnou: změny se nekonají, staré projekty a praktiky pokračují, Trojkoalice je přehlasovávána faktickým spojenectvím přátel starých pořádků ANO a ČSSD a tak pouze přihlížíme politice „zažít město stejně“.

Ku prospěchu města by bylo rozhodně víc, kdyby skončila Adriana Krnáčová, než Matěj Stropnický.

Trojkoalice je kromě toho v magistrátní koalici tím, kdo má nejkvalitnější vizi budoucnosti města, jeho rozvoje a správy. ANO je duté (viz volební program) a v tomto směru se stále „rozkoukává“. Pražská ČSSD, zbývající člen koalice, má vizi „jedeme dál“.

Za těchto okolností je správné, že Trojkoalice (lidovci, zelení, hnutí starostů) zůstává nehybně stát, zatímco ANO a ČSSD se -  dost neomaleně – snaží vyštípat jejího Stropnického. Pravé důvody tohoto opravdu intenzivního úsilí nejsou zřejmé, ale není problém přitakat Stropnického verzi: zájmy developerů, které chtěl mimo jiné zapojit do výstavby veřejné vybavenosti, což by samozřejmě investory něco stálo.

Kdyby příští týden zastupitelstvo Stropnického odvolalo, Trojkoalice jistě nemůže zůstat v radě, pokud si chce zachovat politickou tvář. (Ale jak víme, na magistrátu je možné úplně cokoli a koaličních kombinací je celá řada. Včetně toho, že Trojkoalice přestane být Trojkoalicí.)

Kdyby Trojkoalice – nebo její část – skončila v opozici, rozhodně by neměla zahořknout a stáhnout se, jako to udělal po roce 2010 lídr TOP 09 Zdeněk Tůma. Jak řečeno, trojkoaliční vize Prahy patří mezi tím, co je v politice k mání, k těm lepším, a má smysl s ní pracovat v každém případě. To se týká nejen velké radnice, ale i městských částí.

autor: Jan Lipold | 3. 9. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama