Pražská radnice míří po volbách k nové koalici. Zatím se zdá, že se splní přání Bohuslava Sobotky a v metropoli se naklonuje ta vládní. Jen s přispěním zelených a Starostů, kteří tu kandidovali společně s lidovci.
Situace zatím vypadá přehledně, ale to před čtyřmi lety vypadala taky. A navíc rozdíly mezi stranami tehdy byly větší (TOP 09 dostala ve volbách 30 procent, ODS 23, ČSSD 18), letos je situace na cílové pásce daleko vyrovnanější a o zastupitelské většině mohou rozhodovat jeden dva hlasy. Kromě toho, jeden ze členů budované koalice je už sám Trojkoalicí, což z principu působí jako méně bytelný základ. Příležitostí ke štěpení, lanaření, nebo dokonce nákupu zastupitelů se otevírá celá řada.
Poučení z let 2010-2014, kdy se u moci na magistrátu vystřídaly všechny tři možné – hlasité nebo tiché - koalice: Počítejte se vším.
Už týden po volbách se ANO, ČSSD a Trojkoalice dohodly mimo jiné na tak zásadní věci, jako je zlevnění roční jízdenky o 1100 korun. Oznámil to Petr Štěpánek, lídr Trojkoalice, která „MHD za 10“ – jako jediná – slíbila na plakátech jako volební hit. Věříme mu, ale ta rychlá shoda je skoro až podezřelá a nebylo by překvapení, kdyby nebyla definitivní.
Anebo nulová tolerance k hazardu. Roky se o tom vedou spory, pořádají referenda, divoce lobbuje. A najednou je jasno – hned po prvních koaličních jednáních. Zase: nic proti, ale tohle skoro jistě nebylo poslední slovo.
U koaličního jednacího stolu – když si představíme, že se za něj vejdou všichni zastupitelé – se schází pestrá společnost. Na jedné straně lidé pražským komunálem protřelí (Petr Štěpánek, Jan Čižinský, Matěj Stropnický) nebo snad až příliš protřelí (Karel Březina). V každém případě zasvěcenější než ti, kdo sedí na sedmnácti křeslech s vizitkou ANO. Pro ilustraci si stačí vybavit prazvláštní předvolební rozhovory Adriany Krnáčové nebo last-minute sháňku po volebním programu babišovců.
ANO a jeho lidé se formují a sbírají informace jaksi za pochodu. Takže by nebylo divu, kdyby tón ve vyjednávání – alespoň v prvních dnech - udávali místo volebních vítězů zkušenější potenciální koaliční partneři. Zatímco Krnáčová a spol. se shání po „týmu profíků“, který na magistrátu slíbili „prostě postavit“. Seběhlo se to na ně trochu moc rychle.
Praha bez hazardu, radikální zlevnění předplatného na MHD nebo „zrovnoprávnění městských částí v příjmové stránce“, to jsou rozhodnutí s miliardovými dopady na těžce zkoušený městský rozpočet. Má opravdu koalice spočítáno, co to bude znamenat? Kde například vezme zadlužený dopravní podnik peníze, o které přijde?
Nic proti ambicím, výše zmíněné příklady - nemluvě o zklidnění magistrály, což je další blesková koaliční dohoda – jdou správným směrem. Ale zatím to celé stojí trochu na hliněných nohou, tak jako pražská koncepce celého hnutí ANO.
Andrej Babiš se před volbami nechal slyšet, že by ho „bavilo“ být primátorem Prahy, protože na jeho místě by mohl měnit věci rychleji a konkrétněji než ve vládě. To stojí za zapamatování. Počítejme s tím, že Babiš bude do Prahy mluvit. Jednak proto, že ho to „baví“, jednak proto, že pražské volební území je i pro něj klíčové. Pokud ho opanuje jeho „pravice se sociálním cítěním“, bude to významný faktor při celostátních volbách. Jiná pravice by v nich proti ANO neměla šanci.
Jestli by bylo pro Prahu a její obyvatele prospěšné, kdyby město - na dálku – řídil „jako firmu“ miliardář, který metro zná jen z volební kampaně, to je jiná otázka.
Logickou vyjednávací taktikou ANO by byla zdrženlivost. Má to i jiné důvody: nejen Adriana Krnáčová si určitě všimla, že od jisté doby je magistrát favoritem protikorupční policie a předchozí dva majitelé primátorského řetězu mají pozvánku na lavici obžalovaných. A do podatelny určitě ještě nějaká ta obsílka dorazí.
