Libor Stejskal Libor Stejskal | Komentáře
14. 2. 2010 16:00

Před 65 lety na Pražany padaly bomby.Čtenáři vzpomínají

Po náletu 14. února 1945 zemřelo na sedm set lidí. Proč vlastně Američané Prahu bombardovali?
Foto: Aktuálně.cz

Krátce po poledni se v Praze rozječely sirény protileteckého poplachu. Většina lidí si dál nevzrušeně hleděla svého, někteří zvědavě otočili hlavy vzhůru. Na svazy bombardérů létajících vysoko nad Čechami a Moravou kamsi na cíle v Německu už byli zvyklí.

O pár okamžiků později se z oblohy začaly sypat bomby. Nálet trval necelých deset minut a na trase od Radlic přes dnešní Most Františka Palackého k vinohradské Flóře zanechal na dva tisíce mrtvých a zraněných, celé bloky zničených a těžce poškozených domů, vše zahalené do zvířených oblak prachu, kouře a plamenů.

Psal se 14. únor 1945 a hlavní město tehdejšího protektorátu poznalo hrůzy leteckého bombardování (přísně historicky vzato se tak úplně poprvé stalo již 15. listopadu 1944, tehdy však na holešovickou městskou elektrárnu zaútočila jen dvě letadla; některé prameny dokonce hovoří o jediném).

Foto: Aktuálně.cz
Radkin Honzák:
To už je dávno, tak povídej

Pod vzpomínkami psychiatra Radkina Honzáka přidali své zážitky z náletu i čtenáři

Nálet 14. února 1945 jsem pozoroval z okna, všechno jsem měl jako na dlani, letadla na modré obloze, první bombu která spadla u podolského kostelíka i další bomby ze kterých jsem viděl vlastně jen kouř za obzorem. Když bylo po všem šli jsme se na to podívat. Pěšky, protože tramvaje nejezdily. V Palackého mostě byla díra kterou bylo vidět Vltavu, tam zahynula jedna moje vzdálená příbuzná, která šla z houslí, nenašli z ní vůbec nic, jen útržky not. Dobře si pamatuji vybombardované domy, na nábřeží i v Gorazdově ulici, tam chyběla jenom přední část domu takže bylo vidět do bytů kde zůstaly u zdí i skříně. U Jiráskova mostu ležel mrtvý kůň ještě zapřažený ve voze. U dnešního ministerstva zdravotnictví bylo vidět dírou v chodníku až do sklepa. Potom jsme to vzali přes Vinohrady, kde bylo mj. vybombardováno Maceškovo řeznictví a Pankrác, kam také nějaké bomba zabloudila zpět domů.
Čtenář, který se podepsal jako "Pamětním těch horších časů"

Na dobové mapě jsou vyznačena místa, kam v Praze dopadaly spojenecké bomby
Na dobové mapě jsou vyznačena místa, kam v Praze dopadaly spojenecké bomby | Foto: Aktuálně.cz

Co se vlastně tehdy před 65 lety stalo? Historici se dodnes jednoznačně neshodují, převládá však názor, že několik desítek amerických bombardérů B-17, které byly jako součást mohutného svazu více než dvou tisíc letadel vyslány bombardovat Drážďany, ztratilo orientaci a na Prahu zaútočilo omylem.

Některé prameny uvádějí, že Praha byla pro piloty, kteří se z jakéhokoliv důvodu nedostanou nad Drážďany, uvedena jako jeden z řady náhradních cílů. Nechybějí ani hlasy, které tvrdí, že Američané bombardovali hlavní město protektorátu, tedy území obsazeného nacisty, záměrně či dokonce proto, že mělo spadat po válce do sovětské sféry vlivu. 

Učil jsem se na Staroměstském náměstí a když to začalo padat tak jsme šli do krytu v budově, kde bylo možno projít všemi sklepy a ž do Železné ul.Po skončení náletu mi šéf sdělil, že něco spadlo na Vinohradech, abych se tam šel podívat, protože můj strýc tam měl na Fošovce u tržnice zubní ordinaci. Cestou tam mně sebral nějaký důstojník SS, protože si myslel, že jdu rabovat, ale na štěstí, kolemjdoucí mu to vysvětlili.Ordinace mého strýce byla v domě který byl zasažen vevnitř. Propadli místnosti nad sebou. Strýc obědval v kuchyni se svou sestrou z ordinace. Kuchařka se na ně dívala ve dveřích. Kuchyň se propadla stýc se setrou zahynuli. Kuchařka ve dveřích se zachránila. Druhý den jsem tam jako sedmnáctiletý kluk lezl po žebříku, abych z místností které zůstali zachránil některé věci ze zubní ordinace. Nikdy na to nezapomenu.
Karel

Během náletu spadlo na město 152 tun bomb. Letadla přilétla ze směru od Radlic a Smíchova a kromě pásu od Mozartova mostu (dnes Palackého) zasáhla části Nového Města, Vršovic, Nuslí, Vyšehradu, Pankráce a Žižkova. Na místě pumy usmrtily 431 lidí a 1454 zranily (při náletu zahynul i i dcera malíře Josefa Lady Eva.

Čtěte více: Filip Vojtášek: Jak se Američané dostali nad Prahu

Po válce pak byla zveřejněna celková bilance bombardování: 701 mrtvých a 1184 raněných. Za své vzalo 93 domů, 190 utrpělo těžké a 1500 lehké poškození.

Poslední nálet na Prahu a okolí, který byl na Květnou neděli, rozesel zbytky odhozených benzinových nádrží, nosičů na bomby a hlavně munice. Ještě dnes, 65 let od této doby, mě fascinuje obyčejný venkovský plot "vytvořený" z právě z těchto nosičů bomb. Kdyby existoval seznam válečných památek, určitě by aspiroval na zapsání do něho. Předčít by ho mohla jen předsíň u rodinného domku na Ústecku, kterou si hned po válce majitelé vydláždili nefalšovanými panceřovými pěstmi, které pečlivě ukryli pod koberec a ani za boha se s nimi nechtěli za několik desetiletí rozloučit.
Diskutující, který se podepsal jako Plot 
Vybombardovaný klášter na Slovanech
Vybombardovaný klášter na Slovanech | Foto: Aktuálně.cz

Těžký zásah dostal i klášter na Slovanech zvaný Emauzy, který v roce 1347 založil Karel IV pro slovanské benediktiny, konající bohoslužby staroslověnským jazykem. Klášterní kostel Panny Marie přišel přitom o své věže, celý areál pak o střechu, část klenutí i mobiliáře. Přes veškeré úsilí Pražanů několik dní hořel. Věže dostal kostel zpět v roce 1967. Tehdejší vítězný projekt architekta F. M. Černého byl na svojí dobu v Česku velmi moderním a netradičním řešením.

Pumy dopadly i na další památky, například Faustův dům či Vinohradskou synagogu.

Američané pak Prahu bombardovali ještě jednou - 25. března zaútočili na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Při tomto útoku zahynulo 235 osob a dalších 417 bylo zraněno, bomby dopadaly i na obytné domy.

Několikrát se Praha stala i cílem tzv. hloubkařů, stíhaček, které v přízemním letu útočily na vlaky, kolony vojáků a další menší cíle

Foto: Útvar hlavního architekta hl. m. Prahy
V ten den jsem bydlel v Mánesově ulici, přesně v tom bloku naproti Radiopaláci, kde bylo zasaženo 5 domů. Dva z nich byly přímo naproti nám, velké části zdí a trámů nám exploze vrazila oknem do našeho bytu. Dnes tam stojí Finanční úřad na Vinohradské třídě. Počasí bylo opravdu slunečné, byla dost zima a zvláštní bylo, že náletu ve 12.30 hod. nepředcházelo houkání sirén. Scény po náletu byly strašné, lidé skákali z oken, protože podlahy v obou domech byly propadlé. Nikdo neměl po ruce žebříky. Jedna matka hodila z 1. patra matrace do dvora, hodila na ně holčičku, ta přežila, ona sama se nestrefila na matrace a vrazila si nohy do těla. Pak ji vynášeli z dvorku naším domem na ulici. Já jsem se podivoval, jak ta paní byla malá. No, jako dítě jsem neměl znalosti anatomie. Vedle jejího bytu volal z okna černovlasý muž o pomoc. Vypadal úděsně. Zeptal jsem se mé matky, proč tak divně vypadá. Ona mi vysvětlila, že mu vlasy stojí hrůzou jako hřebíky. Můj spolužák se díval skrze okno na oblohu, když se zasažené domy rozprskly, okenní sklo mu rozřízlo oko. V jednom z těch domů bylo 17, ve vedlejším 27 mrtvých. Asi po týdnu jsme šli k Vinohradské tržnici a naproti se zrovna podařilo vytáhnout ze sklepa výrobny uzenin Maceška asi 8 zasypaných dělníků. Měli úplně rozežrané rty od soli, protože se celou dobu živili jen salámy a lízali vlhkost ze stěny. Vím, že se tenkrát mezi lidmi říkalo, že ty bomby měly dopadnout na Kolbenku ve Vysočanech, ale byly odváty větrem a odnesly to Vinohrady. S dlouhým odstupem času jsem ve filmech viděl, že před perutěmi letadel vždy letělo jedno letadlo, které nad cílem hodilo pokusnou bombu, aby se dalo vysledovat, jak proudí vítr. Pak se vypočetl odstup od dopadu a celá peruť se pak podle toho navigovala, aby její bomby dopadly přesně na cíl. Což se asi tenkrát neudělalo. Takže ten celý nálet zřejmě nebyl jen náhodný.
Diskutující, který se podepsal jako Pamětník 
 

Právě se děje

Další zprávy