Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
15. 5. 2020 10:31

Přehrady nás před suchem nespasí. Zachraňme lesy a zničenou půdu, ta umí zadržet vodu

Smysl má zachránit půdu a lesy, pokud to ještě jde, nediktovat přírodě, nechovat se k ní pansky, neznásilňovat ji stále dokola. Naslouchat jí, učit se jí znovu rozumět.
I přehrada může vyschnout...
I přehrada může vyschnout... | Foto: Tomáš Vocelka

Ohrožuje nás sucho. Nikdo už netvrdí, že sucho není. Lidé se nedostatku vody bojí, ukazují to i průzkumy, a na ty politici věří. S vysycháním země musíme něco dělat. (Nenechme se ošálit tím, že teď párkrát pršelo, stav podzemních vod je katastrofální, stav řek děsivý, v rybnících vidíme sinice už teď.) Jak se suchu bránit? Způsoby můžeme zhruba rozdělit na jakýsi "návrat k přírodě", úctu k přírodě (sem patří mimo jiné zapomenutá úcta k půdě) a na další drsné zásahy do přírody (sem patří třeba umělé kanály a přehrady).

Ten druhý způsob - drsné zásahy do krajiny - má pro politiky jednu výhodu: buduje se, staví, betonuje, taková přehrada nebo obří kanál jsou pak vidět, dají se "otevřít", mohou "přestřihnout pásku", "něco po nich zůstane". Velké stavby jsou něco jako dálnice a elektrárny - investuje se, účastní se velké firmy, ekonomika jede, dá se na tom pěkně napakovat (viz u nás "eko" solární boom svého času).

První způsob - návrat k přírodě - tuhle pofidérní slávu nenabízí. Premiér Babiš, ministr životního prostředí Brabec nebo zemědělství Toman těžko půjdou střihat pásku u mokřadla nebo v lese, kde byly zničeny strouhy odvádějící vodu či vysazeny listnáče. U úcty k přírodě se těžko necháte vyfotit, pro marketéry to není potrava. Jenomže ten první způsob, úcta k přírodě, je nepochybně účinný.

Potíž tkví v tom, že korporáty návrat k přírodě nevyznávají. Jde jim o co největší plochy polí, o výnosy, o ekonomický efekt. Ten je vykoupen ničením půdy, která se musí extrémně hnojit. Půda byla obětována. Představte si, jak Agrofert rozděluje lány a přechází na pěstování bez hnojiv, jež méně nese a neničí půdu. Blbost. Nikdy.

Jeden sedlák, který pracuje na vlastních polích od roku 1991 (konvenční hospodaření převedl na bezchemické a ekologické) mi napsal, jaké vidí příčiny sucha. Základ: vodu v krajině nejvíc zadržuje půda, "každý metr čtvereční může absorbovat vodu - proto byla půda stvořena, jen v orničné vrstvě to může být až 350 litrů na metr čtvereční". Podle expertů skutečně kvalitní černozem zadrží až 3,5 tisíce kubíků vody na hektar.

Chvostoskoci ve věčných lovištích

Sedlák popisuje, že ve vrstvách pod 10 až 15 centimetrů je půda polomrtvá a za pár desítek let bude bez života. "Třeba chvostoskoci byli ještě před nástupem pesticidů na úrovni 40 000 až 62 200 na metr čtvereční, ve stejných lokalitách v devadesátých letech již jen osm set jedinců!" Pokračuje: "Půda mizí a nahrazuje ji chemoponie, tedy jíl, hlína, písek a štěrk jako nosič pro použití chemických především dusíkatých hnojiv." Popisuje, že se prudce zvyšuje hmotnost kubíku ornice a "blíží se objemové hmotnosti písku z kamenolomů a pískoven. Tato směs samozřejmě nedrží vodu ani vzduch…"

Má pravdu, půda byla bezohledně ničena, "dojena". Vědci to vědí, majitelé agropodniků to vědí, politici taky. Jenomže jde o výnosy a odtud pramení skepse: kdo zařídí, že se to změní? Babiš? Který má ve svěřenském fondu Agrofert a vydělává kupříkladu na zpracování řepky, jež zaplavuje zemi?

Babišův a Zemanův stát má radši ten druhý způsob, jak "řešit" sucho, hrubé zásahy do krajiny. Nejde jen o plánovaný kanál Dunaj-Odra-Labe. Vláda připravuje stavbu šesti vodních nádrží: Nové Heřminovy, Skaličku, Vlachovice, Kryry, Senomaty a Šanov na Rakovnicku. Asi půl miliardy korun má jít na propojení vodárenských soustav, které mají pomoci zásobovat vodou asi milion lidí. Ministerstvo zemědělství vytipovává další lokality pro vodovodní nádrže - 31 nových míst. Stačí laická představa, co taková stavba přehrady znamená. Jak se musí vybudovat přístupová cesta pro náklaďáky, jak brutální je to úder do krajiny, jaký kus země se zatopí, zničí, o investicích ani nemluvě.

Je to řešení? A je lepší než obnova retenční schopnosti půdy, mokřadel, meandrů potoků, odstraňování odvodňování, zmenšování lánů, pěstování plodin, jež neničí půdu a včely a ony chvostoskoky, lepší než odstranění odvodňovacích příkopů z lesů a konec monokultur? Zachrání nás vodní nádrže před suchem?

Agroministr plánuje přehrady? Absurdní

Ministr zemědělství Miroslav Toman (agroministr, nikoli ekoministr! chápete to?) oznamuje stavby přehrad. Podivné, typické. Tvrdí, že se Česko podzemními zásobami vody už nikdy nedostane na původní úroveň. Máme si to vyložit tak, že půdu budou agropodniky devastovat dál a chtějí to dohánět přehradami? Co z české přírody zbude? Obří mrtvé pole?

Přehrady sucho neřeší. Už v listopadu 2018 vyšel na serveru ekolist.cz text "Letošní rok ukázal, že přehrady a rybníky jako ochrana před suchem nefungují". Tehdejší vedra předvedla, že přehrady jsou špatná cesta.

"Srážek bylo totiž v letošním roce tak málo, že se bez vody ocitla i řada nádrží. Týkalo se to například přehrady Pařížov na Chrudimsku nebo nádrže Harcov u Liberce. Ale také mnoha rybníků. V Přibicích na Brněnsku vyschly hned tři, stejný problém řešili v regionu také v obci Ostopovice, podobný osud potkal i rybník Jirsák ve středočeské Čáslavi. I tam, kde se v rybnících voda udržela, byly hladiny vody výrazně nižší, od srpna navíc vodní plochy na mnoha místech pokryly nebezpečné, jedovaté sinice."

Ekolist cituje Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR: "Vodu je potřeba zadržovat v krajině, ne v přehradách. Voda v přehradě či rybníce je krajině platná asi jako sklenice vody v pražské hospodě člověku žíznícímu uprostřed Sahary. Musíme se co nejrychleji vrátit k přirozené skladbě lesů, protože listnaté a smíšené porosty, potažmo jejich půdy, zadržují výrazně více vody než jehličnaté." I laikovi to zní naprosto logicky.

Jirků potvrzuje, co mi psal sedlák: "Je také nutné zlepšit hospodaření se zemědělskou půdou. Kvůli používání těžké techniky je půda zhutněná, takže se do ní srážky hůře vsakují. Následkem používání chemických postřiků z půdy zmizely žížaly a další půdní organismy, které zvyšují vsakování vody dvakrát až třikrát. Kvůli hospodaření na velkých půdních blocích nestojí odtékající vodě v cestě žádné překážky a s vodou odtéká i ornice."

Víme, co se má dělat a co se nesmí dělat. Rvát miliardy do přehrad pomůže málo, krajinu si ještě víc zničíme. Smysl má zachránit půdu a lesy, pokud to ještě jde, nediktovat přírodě, nechovat se k ní pansky, neznásilňovat ji stále dál. Naslouchat jí, učit se jí znovu rozumět.

Na jihu Moravy mnohde zmizela ornice a hospodaří se na podloží. Za to, jak krajina vypadá, si můžeme sami, říká pedolog Jan Vopravil. | Video: Emma Smetana
 

Právě se děje

Další zprávy