Minulý týden to předvedl Český rozhlas, který odvolal z moderování pořadu Host do domu na stanici ČRo2 Aleše Cibulku za to, že v tomto pořadu dne 28. dubna 2006 zpěvačka Yvone Přenosilová přirovnala premiéra Jiřího Paroubka k Mussolinimu. Kolega Cibulka tím údajně porušil interní kodex, když její výrok nevyvážil. K odvolání moderátora došlo po stížnosti ČSSD, i když podle mluvčího rozhlasu tato stížnost na jeho odvolání neměla vliv.
Situace je úplně stejná jako před časem v České televizi, kdy po kritice pana premiéra Paroubka rovněž v satirickém pořadu Bez obalu, který připravovali pánové Miloš Čermák a Milan Šíma, byl tento pořad zrušen. Vedení televize včetně Jiřího Janečka tvrdilo, že pořad by byl zrušen i bez stížnosti premiéra a vedoucího jeho úřadu.
Pět minut Hitlerovi, pět minut Židům
Vyváženost se nemůže nikdy týkat jednoho výroku a jednoho konkrétního pořadu a ani nelze měřit aritmeticky počty kritických příspěvků vůči premiérovi a porovnávat s počtem podobných příspěvků vůči šéfovi opozice, protože oba mají jinou odpovědnost. Vtipně na tento fakt upozornil Josef Chuchma v sobotní Mladé frontě Dnes, když karikoval představu radních a vedení rozhlasu, jak by měl pan Cibulka reagovat, protože to by musel moderátor kvůli vyváženosti okamžitě urazit pana Topolánka. Měřit lze pouze skladbu a různou politickou orientaci pozvaných hostů za nějaké delší období. Z této trivializace slova vyváženost si již v šedesátých letech dělal legraci Jean Paul Sartre, když říkal: Vyváženost neznamená dát v rozhlase pět minut Hitlerovi a pět minut Židům.
Veřejnoprávní instituce byly z původních státních rozhlasů a později televizí vytvořeny právě proto, aby politici na ně neměli vliv. Hlavní poslání rad a generálních ředitelů či intendantů má být právě v tom, že mají odstínit práci novinářů těchto institucí od jakéhokoliv vlivu politiků, proto jsou také ředitelé ve staré Evropě radami po dobu funkčního období neodvolatelní, respektive odvolat za závažný delikt je může pouze soud. Pokud se nám toto oddělení nepodaří a naše rady budou dále pracovat naopak jako nástroj politických stran, budeme ve výročních zprávách International Press Institut, jako je tomu i ve zprávě za rok 2005, vystupovat jako země, kde tato média jako důležité nástroje demokracie stále ještě nefungují, a v Bruselu naší ČT budou nadále přezdívat "parlamentní televize".
TGM a nezávislost médií
Za tento neblahý stav nemohou jen obě totality (hnědá a rudá), které tu vládly padesát let, ale i prvních dvacet let existence Československa od založení republiky do roku 1938, byla naše média silněji než jinde napojena přímo na některé politiky. Připomeňme, že sám tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk inicioval a podílel se na financování řady médií: Před založením republiky financoval Čas (kde byl otištěn slavný článek Gordona Schauera o smyslu české existence), po založení republiky dal peníze na založení deníku Tribuna, kde tiskli a pracovali pánové Ferdinand Peroutka a Karel Poláček. Tribuna měla za úkol přivést českou žurnalistiku od emocí k informacím a seriálem Jací jsme začala jako první s kritickou sebereflexí. Vlastně navazovala na provokativní otázky položené Gordonem Schauerem. V roce 1924 pak Masaryk zafinancoval vznik Přítomnosti. V čele stál Ferdinand Peroutka. Za vzor měla Přítomnost časopis Die Fackel Karla Krause. Když s profilem Přítomnosti Masaryk nesouhlasil, financoval další časopis Čin, který vedla Marie Majerová.
Gross, Adenauer a falešná solidarita
Připomeňme si, že v té době již fungovala ve Velké Británii veřejnoprávní stanice BBC a cenzura tam neexistovala od roku 1695, zatímco u nás byla poprvé zrušena až v roce 1989, nepočítáme-li pár měsíců roku 1968, kdy jen nefungovala. S touto krátkou tradicí nezávislosti médií je naše situace samozřejmě mnohem složitější a současné zákazy jen vytvářejí atmosféru strachu v redakcích, která cestu k svobodným veřejnoprávním médiím ještě více prodlužuje. A to je možná na celé věci nejzávažnější skutečnost. Absence fundované kritiky v médiích se ale vždy nakonec obrátí právě proti politikům, protože některé nebezpečné otázky ve fungující společnosti mohou veřejně artikulovat jen média, a tím prolamovat falešnou solidaritu politiků, která jen podporuje vznik větších afér. Případ Stanislava Grosse a pokles sociálnědemokratických preferencí až k deseti procentům tuto skutečnost jen potvrzuje. Kdyby veřejnoprávní média lépe fungovala, problémy pana Grosse by se ventilovaly mnohem dříve a k některým věcem by vůbec nedošlo. To si koneckonců po svém odstoupení kvůli tzv. Spiegel aféře uvědomil v rozhovoru s šéfredaktorem časopisu Der Spiegel Rudolfem Augsteinem i bývalý německý kancléř Konrád Adenauer.
Způsob, jak se obě česká veřejnoprávní média chovají, je velice nevěrohodný a zásadně podlamuje důvěru v obě instituce. Tím vytváří náladu pro to, aby v našem veřejném prostoru měly větší váhu drby než informace, jako tomu bylo za Rakouska-Uherska.
Autor je novinář a spisovatel
