Vladimír Bystrov | Komentáře
6. 6. 2012 7:50

Přemýšlivé Rath nedojal. Takhle se hájí demagog

Expert analyzuje projev stíhaného poslance z pohledu komunikačních strategií
Nahlíženo optikou krizové komunikace nebyla Rathova řeč zas tak špatná.
Nahlíženo optikou krizové komunikace nebyla Rathova řeč zas tak špatná. | Foto: Jan Langer

Po dvaceti dnech vazby promluvil v úterý v Poslanecké sněmovně poslanec David Rath, který se snažil své kolegy přesvědčit, aby ho nevydávali trestnímu stíhání. Jak si ve svém projevu vedl? Jak dobře byla jeho řeč připravena z hlediska komunikačních strategií a jakou s ní měl šanci uspět? Aktuálně.cz požádalo o názor specialistu na PR a komunikaci Vladimíra Bystrova.

Památná řeč poslance Ratha před jeho sněmovními kolegy vstoupí do dějin českého parlamentarismu z vícero důvodů. Nejen proto, že je to - jak obviněný doktor neopomněl zdůraznit - poprvé, co řečníka u pultíku hlídali policisté, ale především proto, že - jak naopak zdůraznit opomněl - to bylo poprvé, kdy přímo ze sněmovny k národu v přímém přenosu svobodně promlouvala vazebně stíhaná osoba podezřelá z přijetí mnohamilionového úplatku.

Takový luxus není běžnému vazebně stíhanému smrtelníkovi k dispozici a už tenhle fakt sám o sobě zeslabil přesvědčivost jakékoli Rathovy argumentace ještě předtím, než vůbec přistoupil k řečnickému pultu. Primadona, která se těší nezaslouženým výhodám oproti běžným občanům, získává sympatie veřejnosti jen stěží. Jak si s tímto hendikepem poslanec Rath poradil?

Nahlíženo optikou krizové komunikace, tedy disciplíny, jejímž úkolem bývá řízení komunikace tak, aby se už tak kritické postavení toho, kdo komunikuje, pokud možno nezhoršovalo a aby škody na jeho reputaci nebyly větší, než je nezbytné, nebyla Rathova řeč zas tak špatná.

Katalog krizové komunikace zná celý rejstřík strategií, jak reagovat v případě obvinění - tou nejtriviálnější je zpochybnění toho, kdo obviňuje. Rath se do toho opřel s plnou vervou a nevynechal při tom ani autora prvotního trestního oznámení ("víte, co dělal předtím?"), státní zástupkyni, která měla odvahu případ otevřít ("ambiciózní, inteligentní mladá dáma ... pro své ambice je ochotna udělat leccos") i policisty, kteří se na odhalování případu podíleli.

Problém s Rathovou argumentací tkví nicméně v tom, že namísto věcného zpochybnění (kvalifikace, postupu, tvrzení) svých protivníků se uchýlil k útokům osobním (argumentum ad hominem). Ty ovšem patří nikoli k rejstříku krizových komunikátorů, nýbrž demagogů.

David Rath hlasitě popíral jen to, z čeho vůbec není viněn.
David Rath hlasitě popíral jen to, z čeho vůbec není viněn. | Foto: Jan Langer

Také druhá typická strategie - popření toho, že k nějaké kritické situaci vůbec došlo - může vyhlížet jako poctivý pokus o obranu. Ve skutečnosti ale David Rath hlasitě popíral jen to, z čeho vůbec není viněn ("v mém domě se žádné peníze nenašly"), zatímco tomu nejproblematičtějšímu (milionům, které se našly v jeho náruči) se obratně vyhnul. Kouzlo živě vysílaného parlamentního projevu tkví v tom, že Rathovi jeho manipulace nikdo v přímém přenosu nevytkl.

Rath se pokusil využít i některé další možné strategie obrany. Jednou z nich je i bagatelizace údajné škody, která měla vzniknout. Žádné peníze se neztratily. Oprava buštěhradského zámku nemohla být předražena. Proč? Protože systém, který jsem já, Rath, zavedl, nic takového neumožňoval. I tuhle metodu znají demagogové po staletí - říká se jí argumentum in circulo (neboli argumentace kruhem).

Letmý výčet falacií v Rathově projevu můžeme završit plamennou Rathovou pasáží o tom, kolik veřejných prostředků muselo být promrháno na (zbytečné a nepřiměřeně nákladné) stíhání Davida Ratha a jeho společníků společně s výčtem toho, kde všude by mohly být využity užitečnějším způsobem. Argumentum ad populum jako vyšitý. Kolik potřebných veřejných statků (například benzínu do policejních aut) mohlo být pořízeno za miliony z krabice na víno, nad tím se už ale Rath veřejně nezamýšlí.

Rathova řeč, jakkoli zabalená do působivých frází o policejní demokracii, tortuře a zničených životech, měla ve skutečnosti celkem přehlednou strukturu, zcela v duchu elementární výstavby každého řemeslně "poctivého" propagandistického textu. Ze čtveřice klasických pilířů, na nichž základy tohoto žánru stojí, v Rathově proslovu nechyběl ani jediný.

Ten první, jednoduchost, se linul celým vystoupením. Doktor Rath, člověk studovaný a životem protřelý, promlouval po celou dobu do duší svých voličů; přítomné sněmovní posluchačstvo nebylo skutečným adresátem, nýbrž pouhou kulisou jeho proslovu. Tomu odpovídal nejen slovník, ale i škála jednoduchých příměrů a (málo patřičných, leč pro televizní kamery efektních) metafor.

Také druhý princip propagandy, totiž oslovení emocí, se v Rathově řeči uplatnil vrchovatě. Všechny ty řeči o strádání ve vazební cele, o lámání údů a strašlivém týrání nás měly dojmout. A asi by i mohly, kdyby je pronášel nějaký bezbranný, falešně obviněný kapsář, kterého podezírají z nájemné vraždy. Ne ale doktor Rath.

Ani třetí pravidlo, atak na představivost, Rath nevynechal. Barvité obrazy z nočních domovních prohlídek, dramatické líčení policejních eskort - to vše má posilovat dojem, že se děje něco "nepatřičně velkého", kardinálně odporujícího nicotnému významu obviněného ("čudla", "mravenec"). Davidu Rathovi je třeba v tomto bodě přiznat, že - bez ohledu na formu - měl v mnohém pravdu.

Přemýšlivého diváka nejspíš poslanec Rath nedojal. O to mu ale podle všeho ani nešlo.
Přemýšlivého diváka nejspíš poslanec Rath nedojal. O to mu ale podle všeho ani nešlo. | Foto: ČTK

Ano, zdejší policie si opravdu libuje v teatrálních akcích, ráda se stylizuje do předloh z akčních filmů... a tak hejtmana zatýkají kukláči, převážejí po zuby ozbrojené eskorty a vše shora jistí vrtulník. Domovní prohlídky se musejí provádět samozřejmě po nocích (přes den by dramatičnost atmosféry utrpěla) a několikametrové trasy mezi policejním vozem a výslechovou místností musí obviněný v doprovodu několika policistů absolvovat vždy spoután. Divadlo musí být, to každý milovník žánru pochopí. Jen obecnému respektu k policii a justici to příliš nesvědčí. Že na to ale musí upozorňovat právě obviněný Rath, to je paradoxem hodným Kafkalandu.

A konečně přikázání čtvrté: repetitio mater studiorum. I málo pozorný divák nemohl přeslechnout hned několik motivů, které Rathovým proslovem prostupovaly od začátku do konce. Tortura, policejně-justiční spiknutí, lámání, týrání. Kolikrát jsme tahle slova slyšeli? V tomto směru doktor Rath nic nezanedbal. Bylo mu to ale něco platné?

Při hodnocení komunikační taktiky Davida Ratha musíme vzít v úvahu cíl, jehož mohl svým projevem dosáhnout. Názor poslanců na vydání či nevydání bylo lze změnit jen těžko. Inteligentní Rath to jistě věděl, a proto se planým přesvědčováním svých poslaneckých kolegů nezdržoval. Jeho řeč mířila k lidu. Jen u něj snad mohl někoho přesvědčit. A média mu v tom, dlužno dodat, vzorně asistovala.

Shrnuto a podtrženo, přemýšlivého diváka nejspíš poslanec Rath nedojal. O to mu ale podle všeho ani nešlo. Ten, kdo by čekal konkrétní argumenty vyvracející konkrétní obvinění, jež na exhejtmanovi ulpěla, žádných se nedočkal. Obrana Ratha byla skoro výhradně postavena na obviňování protivníka, což bývá nejpřirozenější taktikou toho, kdo lepší argumenty k dispozici nemá.

Poslancův výstup musíme ale hodnotit prizmatem jeho situace: projev ve sněmovně byl nejspíš na několik měsíců jedinou příležitostí, jak promluvit k voličům. Tuhle příležitost David Rath využil, jak dovedl. Jak se ale opakovaně ukázalo, tam, kde nejsou přesvědčivé argumenty, ani sebelepší řečnický talent mnoho nezmůže.

(Vladimír Bystrov je spolumajitelem komunikační agentury Bison & Rose)

Názory Aktuálně.cz
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

Další zprávy