Poslanecká sněmovna ve středu odmítla senátní návrh zákona o ochraně přírody, za který se vehementně přimlouval prezident Miloš Zeman. Pro jeho pojetí Šumavy zvedlo ruku jen 28 poslanců: deset z ČSSD, čtyři komunisté a všichni přítomní členové ODS.
Je to až překvapivě jasné skóre. Zvykli jsme si, že politická scéna se vůči Zemanovi chová spíš submisivně, politici se mu snaží přizpůsobit a neznepřátelit si ho, když už mu rovnou nelichotí. Pevně čelem se mu ve větším počtu postaví málokdy; rozhodně méně často, než by měli.
Miloš Zeman do zákona investoval mnoho politického kapitálu. Jde o jedno z jeho setrvalých témat, které výborně ilustruje, jak dokáže rozdělovat společnost. V tomto případě a v jeho pojetí na "zdravý rozum" a "zelené fanatiky". Odvolanému řediteli šumavského národního parku, který odpovídal jeho představám, udělil státní vyznamenání.
Prezident se kvůli Šumavě dostavil do sněmovny s projevem - a odpovědí mu bylo jasné Ne. Takových politických porážek - výsledek hlasování se tak dá označit plným právem - Zeman na Hradě moc nezažil.
Ještě když parlamentní stenografové přepisovali rozpravu, potvrdil, že zákon poslancům vrátí. Na just. Přesvědčení o své pravdě, která se kryje s přesvědčením některých jeho podporovatelů, a naopak rozchází s míněním většiny odborníků na ochranu přírody, je ale pro prezidentské veto nedostatečným zdůvodněním.
Zákony se v českém ústavním systému mají vetovat jen ze zásadních příčin, například proto, že v nich jsou věcné chyby, které hrozí právním chaosem. Ne kvůli tomu, že si hlava státu o tom či onom jednoduše myslí něco jiného než parlament.
Vysvětlení je prosté: prezident není z výkonu své funkce odpovědný, na rozdíl od poslanců (a senátorů). Zákony má přijímat kolektivní rozum a vůle parlamentu, dvě komory jsou tu od toho, aby ta horní případně k obecnému prospěchu vyladila to, co schválí kolegové poslanci. Když se prezidentův názor - v principu jde o cokoli, od pojetí národních parků přes daňové sazby po zákon o hudebních nástrojích - od výsledku hlasování liší, není to samo o sobě důvodem, aby zákony vracel. Má zasahovat, například když usoudí, že jsou v rozporu s jinými zákony, že porušují lidská práva, Ústavu, dlouhodobé státní zájmy a podobně.
Nic takového v případě poslanecké verze Šumavy neplatí. Tady bylo porušeno především archaické chápání člověkem uřiditelného světa, které Miloš Zeman ztělesňuje, a s ním spřízněné zájmy.
Zdrženlivost je ovšem vlastností, která nepatří nejen do Zemanova pojetí péče o přírodu, ale ani do jeho pojetí výkonu prezidentského úřadu. "Bezzásahovost" odmítá jak na Šumavě, tak ve své politice. Bezzásahovost prezidenta znamená mluvit decentně, a právě když je potřeba. Kdežto Zeman se prořízlými ústy vyjadřuje ke všemu možnému. Jeho styl připomíná "když se kácí les, létají třísky".
Je absurdní, když prezident vetuje zákon, schválený většinou 117:20. To je přece zpráva, že věc není ve sněmovně sporná, jakkoli se ji tak Miloš Zeman snaží zas a znova stavět skrze opačný názor zastupitelů Plzeňského a Jihočeského kraje a některých obcí. Snad ani on nečeká, že poslanci svůj názor na zákon, o kterém se jednalo mnoho měsíců, na třetí pokus opraví a hlasování dopadne opačně.
V Miloši Zemanovi je ideologie málo, ale jeho antizelené krédo se do téhle škatulky zařadit dá. Ve sporu o Šumavu nechce jen prosadit svou, ale také podtrhuje svůj myšlenkový odkaz. Prezidenta dřevorubce s nastartovanou motorovou pilou.
