Miloš Zeman v nedělním televizním rozhovoru na Primě už poněkolikáté vystřídal relativizaci zapojení ruských špionů do výbuchu ve Vrběticích s urážením moderátorky, když si najednou uvědomil, že se blíží konec pořadu. Proto rychle zcela přehodil výhybku a sdělil národu, že i po případném vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše nechá tento kabinet dovládnout do říjnových voleb. A přisadil ještě protiústavní výrok, že předčasné volby nevyhlásí, ani kdyby se pro ně našlo ve sněmovně 120 hlasů, ač by to v takovém případě byla jeho konstituční povinnost.
Prezident drží všechny palce opozici, aby si nerozmyslela svůj plán na vyslovení nedůvěry vládě, která z něj udělá naprostého vládce politické scény. Ač se po kauze Vrbětice ocitl v nejnižším bodě své prezidentské popularity, opozice se jej z této prekérní situace chystá vysekat úspěšným hlasováním o nedůvěře vládě. V chvíli, kdy pak Babiš předá Zemanovi demisi, dostane pověření řídit vládu do doby, než bude znám nový premiér. Zda někdo takový bude ještě před sněmovními volbami, je zcela na libovůli hlavy státu.
Pražský hrad připravuje už dvě varianty dalšího vývoje. Podle jedné se Andrej Babiš skloní tak hluboko, že funkci udrží, ale postupně začne z donucení svůj protikremelský postoj mírnit, až zcela otočí.
Stejně pravděpodobná je i varianta druhá. Prezident Babišovu hlavu definitivně setne, záminek má stovky: audit z Evropské komise, Čapí hnízdo, rozklížený kabinet a samozřejmě především kauzu Vrbětice. A pak nastoupí Jiří Rusnok 2.0, tedy jako v roce 2013 premiér, který nedisponuje podporou ani jednoho poslance, ale přesto může z vůle prezidenta po dlouhé měsíce vést zemi.
Jak šílené je nyní předat kompletní vládu do rukou Zemanovi, je všem zcela jasné. Přesto si v opozičních lavicích i v médiích všichni bojí vybírat mezi dvěma zly. Tak už to ale v politice často nakonec bývá a zde po kauze Vrbětice je vše jasné: raději nechat ještě pár měsíců vést exekutivu exkomunistu, estébáka a dotačního kombinátora ve střetu zájmů Andreje Babiše, než předat vládu zcela odbržděnému prezidentovi a vyprázdněné ruské ambasádě.
Tristní politologie Petra Fialy
Nutno Miloši Zemanovi přiznat, že popravu Andreje Babiše přichystal na výtečnou. Verbálně ho stále podporuje, ale že dal premiér v klíčovém okamžiku přednost šéfovi BIS Michalu Koudelkovi před hlavou státu, to už u žádného oběda v Lánech dostatečně nevysvětlí.
Prezident může využít rebelie KSČM proti vládě, za kterou pravděpodobně sám stojí. Proruský a prohradní šéf KSČM Vojtěch Filip deklaroval, že jeho strana už kabinet nepodporuje, ale sám ji shazovat nebude. To byl startovní výstřel pro opoziční koalici Spolu, aby okamžitě začala verbovat za vyslovení nedůvěry. Kdo v ODS, KDU-ČSL či TOP 09 nesměle namítal, zda je rozumné nyní nabíjet Pražskému hradu, byl okamžitě umlčen. Předseda ODS Petr Fiala je zjevně přesvědčen, že se skomírající koalice vyhoupne iniciací nedůvěry vládě z třetího místa průzkumů na první a nic se u toho nikomu nestane, protože Zeman dál podrží Babiše v úřadu. Svatá prostoto!
Fiala dokola opakuje dvě teze: "Argument, že v případě vyslovení nedůvěry vládě A. Babiše převezme moc M. Zeman, je mimo realitu. Prezident už tuto moc má, současná vláda je mnohem více jeho než A. Babiše. Vyslovení nedůvěry vládě je i symbolickým krokem, jak dát najevo, že se nesmíříme s tím, kam vláda vede zemi."
První tvrzení je po kauze Vrbětice zjevný nesmysl. Zeman skutečně má výrazný vliv na vládu, ale vyhoštění 18 ruských špionů a docílení parity na české i ruské ambasádě přesvědčivě nyní ukazuje limity této moci.
Druhý argument o "symbolice" je nejen naivní, ale zcela nedůstojný profesora politologie. Jakmile se opozici za podpory dobře instruovaných prohradních extremistů z KSČM a SPD podaří vyslovit Babišovi nedůvěru, bude muset na Hrad s demisí. A ústava jasně říká, že prezident "pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády". Babiš tak buď bude Hrad na slovo poslouchat, nebo obratem přijde cimrmanovský "sekáč, který se nezakecá". V zákulisí už se pomalu rozbíhá hradní konkurz na nového premiéra.
Půlrok, na který nezapomeneme
Volba mezi dvěma zly není nikdy ničím příjemným. Opravdu má smysl nechat u moci opakovaně selhávajícího premiéra, kterému se rozpadla sněmovní většina a který byl nyní definitivně usvědčen ze střetu zájmů? Není těžké pochopit, proč mnohým opozičním poslancům je jedno, co bude dál, hlavně ať už je Babiš pryč.
Jenže česká ústava je konstruovaná tak, že předpokládá u opozice po kroku A i hodnověrný krok B. A ten není připraven. I kdyby se Zeman rozhodl neporušovat ústavu, základním zákonem stanovený termín pro vypsání předčasných voleb by nakonec stejně asi nestihl. Není hotový volební zákon a tři měsíce před řádným termínem voleb nelze sněmovnu rozpustit. Úplné ufo je pak úřednická vláda podporovaná všemi sněmovními stranami a dirigovaná Hradem.
Jedinou reálnou variantou po nedůvěře vládě je tak buď ponížený Babiš, který plní na počkání vše, co přijde z Hradu, anebo nový prezidentský premiér. Prioritní úkoly loutkové vlády není těžké domyslet: Pro začátek relativizovat kauzu Vrbětice, znovu nafouknout ruskou ambasádu, odvolat šéfa BIS, nakoupit Sputnik, dostat Rosatom znovu do hry o Dukovany, zbavit se ředitele ČT a vymazat vrchní patro státního zastupitelství.
Neopájejme se iluzí, že toto vše by skončilo nejpozději 8. a 9. října. V roce 2013 byly volby v říjnu a Rusnokův kabinet skončil až v lednu roku následujícího. To však volby dopadly tak jasně, že s nimi Zeman ani lánským pučem nehnul. A také měl asi ještě nějaké zábrany. Těžko říct, jak dlouho by se prezident svůj kabinet rozhodl držet u moci tentokrát.
Řekněme to jasně: Opozice se chystá na naprosto šílenou zoufalost. Za pár tisíc lajků na sociálních sítích a pár procent popularity v průzkumech je ochotna předat osud republiky do rukou toho jediného hráče, kterému se nyní do rukou za žádnou cenu dostat nesmí.
