Nový prvek v prezidentské volbě: v sobotu byla v Kroměříži založena občanská iniciativa Peloton. Tvoří ji intelektuálové a umělci z celé republiky (také hudebník Michael Kocáb, profesor Josef Jařab, advokáti Hana Marvanová a Jan Kalvoda, senátoři Zdeněk Papoušek a Eliška Wagnerová). Vydali Kroměřížskou výzvu.
Hledají demokratické kandidáty pro prezidentskou volbu. Ženy a muže prozápadní, nerozeštvávající, ale tmelící společnost. Jeden z bodů výzvy říká, že Peloton hledá "morální autoritu, která bude vzorem pro celý národ, slušného člověka, za něhož se lidé nebudou muset stydět". Iniciátoři chtějí nabídnout skupinu kandidátů, z nich pak jednoho společného vybrat a pomáhat mu.
První, co vás bez přemýšlení napadne, rychlá reakce, jež je ovlivněna mimo jiné hradní masáží: "pražská kavárna" hledá Antizemana. Tím vlastně Miloše Zemana podpoří. Mluvčí Jiří Ovčáček také ihned tweetoval, že na koho Peloton ukáže, tomu prý dá polibek smrti.
Tohle rychlomyšlení, zkratkovitost, k níž jsme v modernitě nemilosrdně tlačeni, tweet-myšlení, milisekundové "uvažování", má jednu zásadní nevýhodu. Je mělké, ve skutečnosti nic nezvažuje, pálí od boku. A snadno odsuzuje.
Jako základní slabinu Pelotonu tenhle tweet-postoj vidí, že iniciativu tvoří "staré známé firmy", jako je Kocáb. K jeho jménu se hned přilepí adjektivum pravdoláskař, havlovec, a je vymalováno. Totéž Marvanová, Kalvoda. Vychází se z tweet-premisy, že tyto lidi nikdo nechce. Kritik hned dodá: Chtějí mít vliv. Pošlou na Hrad svého koně a budou ho ovládat.
Opravdu? Peloton je otevřený, veřejně a jasně řekl, oč mu jde: udržet Česko na Západě, nenechat ho přesunout pod vliv putinovského Ruska. Nedovolit, aby tahle celkem klidná, šťastná zemička odcestovala na periferii Evropské unie, případně z ní vypadla.
Peloton uvažuje logicky. Přímá volba vyžaduje silné kandidáty. Jejím rizikem je, že se ti demokratičtí vymlátí mezi sebou. (V menší míře se to děje i mezi kandidáty, kteří na demokracii a západní orientaci z výšky kašlou, ale o ty Pelotonu nejde. Navíc, pokud bude podruhé kandidovat Miloš Zeman, těší se podle průzkumů silné podpoře.)
Česko v bodu zlomu a Horáček jako Ovčáček
Pokud má nějaký kandidát, který nevyznává Putina či Si Ťin-pchinga, uspět, potřebuje podporu masy voličů. Myšlenka, že se udělají jakési primárky a z nich vzejde kandidát pro západně, nemoskevsky orientované voliče, vůbec není hloupá.
V Kroměřížské výzvě stojí: "Jsme v bodu zlomu. Stojíme na křižovatce Západ nebo Východ, demokracie nebo autoritativní režim, prosperita nebo chudoba." Nepřehánějí autoři? EU prochází krizí. Nikoli "uprchlickou". Krizí směřování, hodnot. Krizí celého společenství. Krizí demokracie. Nacionalisté, neonacisté a populisté značně posílili. Rozbíjecí tendence podporuje Rusko.
Ano, jsme v bodu zlomu. A tweet-postoje, tweet-výsměch tu nepomůže. Každá občanská iniciativa, která společnost směruje k tomu, aby si hlídala svobodu, je cenná. Kocáb, Marvanová, Wagnerová, Jařab, Kalvoda, to jsou lidé, kteří léta usilují o to, abychom se v prostoru svobody udrželi. Žádná pražská kavárna, prostě jim na Česku záleží. A jasně, dělají a dělali chyby, nejsou svatí, dokonalí.
Na Peloton zareagoval jeden z potenciálních kandidátů Michal Horáček: "I kdyby iniciátorem společenství, jakým je třeba Kroměřížská výzva, byl kdokoli – v tomhle případě například Michael Kocáb, Kateřina Jacques nebo Tomáš Halík –, s jeho pomocí zvolený prezident bude muset upřednostňovat jeho názory a jeho hierarchii hodnot. A nikde přitom není psáno, že jsou lepší nežli jiné a že morálními a jinými dobrozdáními lze mlátit lidi za jiné preference po hlavě."
Horáček iniciativu odmítá. Reaguje jako Ovčáček, vidí v podpoře Pelotonu polibek smrti. Nepřemýšlí. Nečetl ji. Iniciativa kandidáta popisuje jako samostatnou, morálně silnou osobnost. Proč by měla přebírat cizí názory? Navíc nejde jen o nějaké "líbí - nelíbí", nýbrž o směřování země. A zde, pokud známo, příliš mnoho variant neexistuje. V podstatě jen Západ nebo Východ.
Stejně "tweetové" je Horáčkovo tvrzení o tom, že Kocáb a spol. chtějí někoho svými postoji mlátit po hlavě. Kde to vzal? Zjevně si neuvědomuje, že v silně polarizované společnosti je nutné hledat a pracně budovat to společné. On to, ve strachu, aby si nezadal s pravdoláskaři, okamžitě odmítá.
Jeho věc. Věří si, že to zmákne sám. Podstatné pro nás je, že nějaká iniciativa vznikla, nutí lidi a partaje už dnes přemýšlet, koho a jak volit na Hrad a jaké bude mít volba důsledky. Protože jsme se skutečně ocitli v bodu zlomu. A bylo by blbé, kdybychom se zlomili.
