Jako každý starší člověk (30 let je v téhle postmoderní době nových 60) jsem chtěla celý youtubering ignorovat - na tom, že si někdo dokáže za kapesné nakoupit oblečení, rozbaluje balíček, hraje hru, kterou dovedu hrát i sama, nebo zkrátka a dobře jen je a mluví, nevidím nic moc záslužného a jen málo lidí, kteří se tomu věnují, je skutečně šikovných, vtipných, chytrých a/nebo sympatických. Ale ignorovat (už) to dávno nejde. Tohle není hračka jako fidget spinner, který nevydržel ani od léta do zimy. Máme co do činění s obsahem, který svou formou dovede znejistit základy mediálních domů, televizí, slávy i vlivu - zkrátka toho starého světa, který jsme znali. Jestli je to dobře, nebo ne, to bohužel netuším.
Nostalgie nás svádí hledat na minulosti jen to dobré a na současnosti jen to nejhorší. Internet pomohl a pomáhá - třeba i v tom, že nemusíte být kamarádi s redaktory, abyste se dokázali proslavit a ovládnout svůj mediální obraz. Dnes si každý rozhoduje, o čem bude psát a jak se o něm bude mluvit. Dřív bylo, mimo jiné, neskutečně těžké mít svoji rubriku v časopise, natožpak pořad v rádiu, nedejbože v televizi. Dnes má šanci na vlastní prostor prakticky každý. A jak říká Spider-manův strejda - s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Moc už by tu byla, ale zodpovědnost je pořád ještě na cestě.
Zatímco někde je odstranění bariér senzační, u dětského segmentu zábavního průmyslu nám, zdá se, filtr trochu schází - jak se teď naplno ukázalo nad případem youtubera Taryho (parkourista a řidič), který malého kluka, co se ho ptal "proč máš tak drahé oblečení?", setřel odpovědí "já nemám drahé oblečení, to ty máš málo peněz". To je frk, který si mezi sebou mohou pinkat dospělí, vyvinutí a na podobné životní úrovni se nacházející jedinci. Ale jestli ho vybalí internetová hvězda na svého cca osmiletého fanouška? Můžete si o starých pořádcích a bývalých dětských idolech říkat, co chcete, ale nepamatuju si, že by mě Dáda Patrasová kdy informovala, že jsem socka.
Zábava nemá nutně vzdělávat, ale nemusela by být ani otevřeně pitomá nebo zlá. V každé partě se najde černá ovce, i Kelly Family měli svého rebela Jimmyho, ale jedinec by neměl pevnou skupinu ohrozit. My si teď můžeme na Taryho, stejně jako to udělali jiní youtubeři, ukázat prstem a dát ho všem za odstrašující příklad. Festival Utubering se od Taryho dokonce distancoval, protože tohle prý rozhodně nechtějí. Tary se od většiny českých youtuberů liší tím, že si neumí (či nechce) dát pozor na jazyk a na hranice, které, světe div se, existují i ve vlogerském pseudosvětě. Ale jinak si, myslím, nemají navzájem co vyčítat (ano, i zde se mohu zaklít Kovym, jakožto Mirkem Dušínem české scény). Pokud je dům Tomia Okamury postaven ze strachu lidí, pak příjmy youtuberů a festivalů tvoří i peníze tvrdě vyškemrané na unavených rodičích.
Rodiče jsou prý proti tomu bezmocní, ale já pořád doufám, že existuje nějaká střední cesta mezi zakázat internet / vyřadit dítě z kolektivu a odevzdat ho youtuberské scéně. Děti můžou mít přístup k hovadinám, když se jim zároveň k tomu nabídne i kritické myšlení, srovnání a pokud budou vědět, že jsou na světě i jiné věci než kultura lidí, kteří si ze svého života udělali prodejní artikl a mohou proti těžké konkurenci bojovat tím, že se nebojí chovat debilně.
Když už někoho baví mít byznys postavený na produktu, po kterém prahnou děti, které logicky ještě nemají dovypěstovaný vkus a s ním spojenou touhu po náročnější zábavě a módě, tak mu jen přeju, aby to bavilo i děti, co přijdou po dnešních dětech - a aby si tím pádem jednou nemusel kupovat levné oblečení.
