Emmanuelu Macronovi je třeba zatleskat za to, že bez dlouhých okolků obrátil pozornost k problému, který ohrožuje fungování Evropské unie i sociální soudržnost uvnitř jednotlivých zemí mnohem víc než terorismus či dva roky stará migrační krize.
Jde o ostudný relikt z dob rozdělené Evropy: situaci, kdy někteří Evropané dostávají za tutéž práci méně peněz než jiní.
Z řady českých médií si jejich čtenáři v minulých dnech mohli odnést dojem, že nově zvolený francouzský prezident chce omezit volný pohyb pracovních sil - jednu z klíčových výhod členství v EU. Mám pro ně dobrou zprávu. Macron nic takového nenavrhuje.
Požaduje něco zcela jiného, něco, co by měla být v Evropě v roce 2017 naprostá samozřejmost. Nelze to vyjádřit jasněji, než to vyjádřil on: "Za stejnou práci ve stejné zemi musí být placena stejná mzda."
Jen pro ujasnění základních pojmů - Emmanuel Macron nenamítá nic proti tomu, aby se ve Francii mohli volně ucházet o zaměstnání Češi nebo Poláci, což je podstata volného pohybu pracovních sil. Má ale problém s případy, kdy tam pracují coby vyslaní zaměstnanci svých domovských firem, a nevztahují se na ně tedy francouzské zákony ohledně minimální mzdy, sociálních odvodů, apod. To se už ale nebavíme o volném pohybu pracovních sil, ale o volném pohybu služeb. A to jsou dvě různé věci, které nelze vzájemně směšovat.
Je to podobné jako s dluhopisy. Pokud je využíváte k financování svého podnikatelského záměru, je vše v pořádku. Pokud jimi pouze obcházíte daňovou povinnost, došlápne si na vás ministerstvo financí. Tedy pokud ho zrovna náhodou ve své zemi neřídíte vy, samozřejmě.
Francouzský prezident má pravdu. Nelze tolerovat zneužívání volného pohybu služeb k faktickému obcházení povinností, které musejí splňovat francouzští zaměstnavatelé.
Zvykli jsme si pokládat za normální, že na německých stavbách pracují Poláci a na českých Ukrajinci, protože "jsou levnější". Ve skutečnosti to vůbec normální není.
Představme si, že by v jakýchkoliv evropských novinách vyšel inzerát následujícího znění: "Společnost XY přijme pro svou centrálu v Praze/Paříži/Londýně specialistu na IT / projektového manažera / experta na podnikové financování. Váš plat se bude odvíjet od toho, zda jste Francouz, Brit nebo Čech."
Že by to byl skandál? Ano, byl. Daleko větší skandál ale je, že se nad přesně takovýmto stavem v případě méně kvalifikovaných profesí vůbec nepozastavujeme.
Je načase začít nazývat věci pravými jmény - různý plat za stejnou práci podle toho, jaký má zaměstnanec v kapse pas, je diskriminace. Je to stejně nepřijatelné jako nižší odměňování žen ve srovnání s jejich stejně kvalifikovanými mužskými kolegy.
Je úplně jedno, že polští, čeští či ukrajinští zaměstnanci s diskriminačními podmínkami souhlasí. To na podstatě věci nic nemění.
Na první pohled to nemusí diskriminačně vypadat z jednoho důvodu - v mnoha zemích a mnoha oborech už domácí pracovníky na nejméně kvalifikovaných pozicích skoro nenajdeme. Výdělky zahraničních dělníků nejsou nižší než plat jejich domácích kolegů, protože už žádné domácí kolegy nemají.
Jenže to je přesně stav, který vede k vlně xenofobních nálad. Těžko je lze vyčítat nezaměstnaným nebo nezaměstnaností bezprostředně ohroženým voličům Donalda Trumpa či brexitu. Jejich zklamání je pochopitelné. Francie osudu Spojených států a Velké Británie protentokrát unikla a zdá se, že si Emmanuel Macron uvědomuje, jaké změny jsou potřeba k trvalé porážce krajně pravicového populismu.
Problém má ale ještě jednu, širší rovinu, kterou žádná úprava evropských pravidel neodstraní. A to je do nebe volající realita dramaticky rozdílné úrovně platů ve "starých" a "nových" členských zemích Evropské unie.
Nejenže je zcela samozřejmý Macronův požadavek, aby byla za stejnou práci ve stejné zemi placena stejná mzda. Nepřijatelné je i to, že skoro tři desetiletí po pádu železné opony vede napříč Evropou opona platová.
Neexistuje žádná ekonomická poučka, která by mohla obhájit stav, kdy pokladní v českém supermarketu pobírá čtvrtinovou mzdu oproti své kolegyni v německé prodejně stejné značky, která prodává stejné množství stejného zboží za stejné ceny. Anebo taky, v některých případech, kvalitnějšího zboží za nižší ceny.
Obávám se, že všechny řeči o "různé produktivitě práce" apod. mají jen zastřít pravou podstatu problému. Nadnárodní koncern, který obě prodejny provozuje, to pravděpodobně dělá z jediného důvodu - protože mu to dovolíme.
Je načase s tím skoncovat. Přesně na tohle by se zejména sociálně slabší voliči měli ptát těch, kdo se ucházejí o jejich hlasy. A nedovolit jim, aby jejich znechucení a obavy z budoucnosti šikovně přetavovali v lidový hněv. A tomu následně hloubili korýtko směrem k menšinám, parlamentní demokracii, neziskovkám, médiím a dalším zástupným cílům.
Samozřejmě že nějaké regionální platové rozdíly jsou přirozené, existují i v rámci jednotlivých zemí. Ale Evropská unie nebude dlouhodobě fungovat, pokud budou brát její občané v Plzni čtvrtinu platů svých sousedů žijících pár kilometrů za neexistující hranicí v Norimberku.
A ne, ideální řešení opravdu není tu hranici znovu zadrátovat.
