Když populární moderátorka České televize Linda Bartošová oznámila, že si kvůli vyhoření bere půlroční neplacené volno, vyvolalo to řadu udivených reakcí. Podle slov devětadvacetileté novinářky považovali seniorní kolegové její krok za projev slabosti.
"Mnoho starších žurnalistů to rámuje tak, že oni naplno pracovali celou dobu a na pauzu nemohli ani pomyslet. Ale to, co zažívají mladí lidé dnes, je nepřenosná zkušenost. Jsou neustále pod palbou informací a vjemů, žijí ve společnosti, která glorifikuje výkon. Mladá generace je citlivá, to se ale, podobně jako neschopnost zvládat nastavené tempo, nerovná lenosti nebo neochotě pracovat," vysvětlovala Bartošová svůj pohled na věc v rozhovoru pro Český rozhlas.
Unavení životem
Tendence starších tvrdit o těch mladších, že nic nevydrží, je odvěká. Faktem ale zůstává, že takzvaná generace Z (tedy lidé narození v polovině 90. let minulého století a později) skutečně z mnoha průzkumů vychází jako skupina nejčastěji postižená pocitem vyhoření. Rok starý průzkum z pracovního serveru Indeed například odhalil, že "zetka" se spolu s mileniály cítí být vysátí prací nejčastěji - charakterizovalo se tak 58, respektive 59 procent respondentů obou skupin.
Britská studie z loňského roku zase ukázala, že právě tato část společnosti nesla covidovou pandemii nejúkorněji - celkem 80 procent jejích příslušníků uvedlo, že je lockdowny zničily (u ostatních generačních skupin to v průměru tvrdilo "jen" 73 procent respondentů).
Co je příčinou této křehkosti? Jedním z důvodů (byť asi ne v případě Lindy Bartošové) může být finanční nejistota. I starší generace samozřejmě v počátcích kariéry zažívala často obdobné těžkosti, podle mnoha vědců je ale přece jen dnešní situace horší. O tom, že například cena nemovitostí roste rychleji než mzdy, by mohli lidé žijící v Česku - a zvláště v Praze - dlouho vyprávět. Šance na vlastní bydlení je dnes v našich zeměpisných šířkách nejmenší za posledních 13 let.
Podobné je to ale i v řadě dalších zemí. Třeba ve Spojených státech mediánová cena domu stoupla mezi lety 1960 až 2017 o 121 procent, zatímco mediánový příjem domácností vzrostl jen o 29 procent. V některých částech Austrálie se cena nemovitostí za posledních dekádu zdvojnásobila, mzdy ale za stejný časový úsek poskočily jen o necelou třetinu.
Podle průzkumu společnosti Deloitte tak pouhá čtvrtina příslušníků generace Z dokáže bez potíží pokrýt své životní náklady a skoro polovina (46 procent) přiznává, že žije od výplaty k výplatě. Není divu, že 70 procent mladých Američanů se tak podle letošního březnového průzkumu Work Trade Index cítí nucena obstarat si ještě druhou práci. Což mimochodem opět zvyšuje riziko, že se mohou brzo cítit na konci svých sil.
Pravděpodobnost, že mladé práce vyždímá, je možná vyšší i kvůli tomu, že jde o populaci, která tráví podstatně více času na sociálních sítích než ostatní věkové skupiny. Podle dat jednoho z průzkumů jsou to až 4,5 hodiny denně (což je skoro o hodinu víc než v případě mileniálů). A kdo je neustále online, přece jen hůře ignoruje případné pracovní maily…
K tomu se přidává i unikátní situace posledních dvou let, kdy mnozí členové generace Z poprvé vstoupili do pracovního procesu, přičemž často museli rovnou naskočit do hybridního modelu, který kombinuje práci z domova s docházkou do kanceláře. A že právě taková konstelace může vést k rychlejšímu vyčerpání, už doložili i vědci.
Puberťáci a pohled do zrcadla
Všechno jsou to samozřejmě objektivní důvody, proč se mladá generace může právem cítit ohrožená, a není vlastně divu, že se mnozí její příslušníci pod touto tíhou hroutí. Mnohé výzkumy ale také ukazují, že je skutečně podstatně křehčí, než ty předešlé.
Dokládají to třeba data psychologické platformy Talk2amy vyvinuté českým technologickým start-upem Mongata. Jde o nástroj, který disponuje anonymizovanými záznamy o tisícovkách českých respondentů. Vyplývá z nich, že pro generaci Z je typická stydlivost, nízké sebevědomí, ale i vztek či sebestřednost. Jinak řečeno, chovají se "zetkaři" tak trochu jako puberťáci. S tím rozdílem, že této věkové kategorii už poněkud odrostli. Podobně jako náctiletí jsou také náchylní k depresím a úzkostem - podle dat Talk2amy trápí zhruba každého druhého člověka narozeného po roce 1995.
Závěr se tedy zdá být až nepříjemně černobílý: Mladá generace je opravdu neurotičtější než my, staří "tvrďáci". Jenže, co když je realita podstatně barvitější? Co když jejich křehkost a neurotičnost vyplývá jen z toho, že je "staří" hodnotí na základě kritérií svého světa? Světa, v němž ukázat křehkost bylo znakem slabosti, zatímco mladší generace to považují za znak síly.
Jennifer Robisonová z analytické společnosti Gallup má za to, že příslušníci starších generací mají velmi podobné problémy jako mladí, jen je prostě neventilují veřejně, protože je to podle nich "neprofesionální". Dost možná jsme všichni křehcí velmi podobně, jen s tím rozdílem, že mladší se za to nestydí a snaží se s tím něco dělat. A my starší jim vlastně podvědomě závidíme, protože sami na to odvahu nemáme.
