První průzkumy volebních preferencí z období ústavní a vládní krize (např. zde a zde) potvrdily, co se čekalo. Na postavení hnutí ANO v čele voličské obliby se nic nemění.
Andrej Babiš má nadále podporu zhruba každého třetího až čtvrtého voliče. Jeho nejhlasitějším odpůrcům - pravicovým opozičním stranám - nezbývá než ždímat povinný optimismus z každého dvojciferného výsledku v předvolebních průzkumech. Takto jsou rozdané karty před podzimní partií volebního mariáše. Nezamíchala s nimi zatím ani pozornost upřená na Babišovy triky s korunovými dluhopisy.
Dost často nad tím někdo zakroutí nechápavě hlavou. Jak je to možné?
Stačí se podívat na jedno jediné téma: EET. Ne snad že by Babiš bodoval kvůli němu, ale debaty kolem něj názorně ukazují rozdíly v pojetí politiky, kvůli kterým mu důvěřuje víc voličů než celé pravicové opozici dohromady.
Odpor proti elektronické evidenci tržeb si navíc Babišovi odpůrci sami kdysi zvolili jako hlavní zbraň, kterou ho chtějí porazit. Není to Babišovo téma, ale jejich téma. Pro Andreje Babiše je to technikálie. Pro ODS a TOP 09 je to politikum.
Babiš s EET (v restauracích byla zavedena právě před půl rokem) vystřelil dobře mířenou populistickou ránu. Daňové a mzdové čachry v pohostinství nejsou žádné složité karusely - každý o nich ví, každý zná někoho, kdo pracoval v hospodě za minimální mzdu. Pokud kdysi dominantní pravice neztratila poslední zbytky soudnosti, těžko bude zpochybňovat, že je to dost běžná praxe a že stát nemůže něčemu takovému nečinně přihlížet, pokud nechce podvody legitimizovat a nepřímo k nim motivovat stále širší okruh podnikatelů.
Podnikatelé v pohostinství, kteří obcházejí zákon (což nejsou samozřejmě všichni!), se zhruba dělí do dvou skupin. V první skupině jsou ti, kteří to dělat musejí, protože by se jim podnikání podle všech zákonných požadavků zkrátka nevyplatilo. To jsou ony vesnické hospůdky, kam si v pátek a v sobotu zajdou chlapi na pár piv.
Ve druhé skupině jsou restauratéři, kteří vydělávají dost, ale chtějí si nechat víc, než jim zákon dovoluje.
Legitimní řešení je takové, které ty druhé donutí platit daně a další odvody (zaměstnanci!) v zákonné výši, a přitom těm prvním živobytí nejen nevezme, ale umožní jim podnikat v souladu se zákonem.
Taková řešení si lze představit v zásadě dvě.
Stát může daňové sazby, systém kontroly apod. nastavit pro všechny stejně, a sice tak nízko a jednoduše, aby nedusil ani drobné podnikatele. To je zhruba postoj ODS a TOP 09.
Anebo může stát nastavit parametry tak, aby fungovaly pro typické firmy, které tvoří většinu trhu, a u těch nejmenších, které by z objektivních důvodů poslal ke dnu, udělat výjimku. To je zhruba postoj Andreje Babiše. (Výjimky z EET pro malé provozovny sice neprošly, ale Babiš si dal záležet, aby je na poslední chvíli navrhl - nepodpořila je sociální demokracie. A alespoň neziskovky a spolky výjimku dostaly. Nějaké úlevy bude mít Babiš nejspíš v rukávu i pro dobu těsně před volbami.)
Obě řešení jsou samozřejmě legitimní, přesto je mezi nimi zásadní rozdíl, který voliči podvědomě, ale citlivě vnímají.
Druhé řešení je logické. První řešení je ideologické.
Dogma stejného metru pro všechny (jeden z bodů volebního programu ODS zní "Odmítnutí jakékoli formy progresivního zdanění pro fyzické i právnické osoby") není obhajitelné ničím jiným než rigidními frázemi z hodně zaprášených učebnic klasického ekonomického liberalismu ("Dotace jsou zlo"). Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by měl majitel denně natřískané restaurace v Praze profitovat ze systému šitého na míru paní, která spíš z dobroty srdce točí pivo pár sousedům uprostřed jihočeských hvozdů.
Ona možná ani nemá internet a netyká si s dotykovým displejem. Pokud nakoupí a rozleje pár lahví rumu bez odvodu DPH, tak budou mít spíš chlapi o korunu levnějšího panáka, než že by ona zbohatla. Nikomu nekale nekonkuruje, nejbližší hospoda je deset kilometrů daleko. Nikomu nedoplácí jednou tolik bokem k minimální mzdě. Úřední ptydepe pokynů k EET ji samo o sobě odradí - než tohle luštit, radši s tím sekne. Těch pár stovek k důchodu jí za to nestojí.
Nic z toho se ovšem netýká našeho majitele restaurace v pražském centru. Chtít po něm víc a kontrolovat ho přísněji je v pořádku. Chápe to každý, kdo někdy šel s tříletým a desetiletým potomkem na výlet - toho menšího občas poponesete. Trvat na "stejných pravidlech pro všechny" je nesmysl. ODS má smůlu, že většina voličů někdy s dětmi na výletě byla.
Pokud by si to někdo náhodou myslel - ne, tento text není obhajobou EET a už vůbec ne hnutí ANO či Andreje Babiše. Na EET lze oprávněně kritizovat spoustu věcí, především samozřejmě fakt, že výjimku pro naši dobrosrdečnou hostinskou neobsahovala hned. Jistě, ANO je politickou divizí Agrofertu. Ano, Andrej Babiš je v obřím, bezprecedentním střetu zájmů a čelí závažným podezřením, která nedokázal rozptýlit.
Pokud mu voliči stále věří víc než kdysi dominantní pravici, vypovídá to o jediném - chtějí někoho, kdo se alespoň tváří, že nabízí řešení, a ne ideologii. A když to nejde jinak, tak i za cenu, že v politice on sám vydělá pár miliard. Je to možná smutné, ale jediný, kdo s tím může něco udělat, jsou pravicové opoziční strany.
Jenže ty nezajímají skutečné slabiny Babišových řešení. Nebo "řešení", chcete-li, to není důležité. Nekritizují EET primárně proto, že komplikuje život paní na vesnici, ale proto, že je to "okrajování svobody", "státní buzerace", "dohled Velkého bratra" atd., atd. To je rozdíl, a pokud ho nevnímá ODS a TOP 09, tak voliči ano.
Opozice měla na Babiše od začátku tlačit, aby od povinnosti oznamovat tržby online osvobodil malé živnosti a provozovny, pro které to znamená skutečnou zátěž. Místo toho servírovala vystydlou kaši ideologických dogmat, která se voličům dávno přejedla.
Veřejný zájem si zaslouží veřejnou podporu. Pokud se shodneme, že podnikání na venkově je ve veřejném zájmu (a já budu všema deseti pro, mám český venkov rád a hospody k němu patří), pak není nic nesystémového poskytnout hospodám a obchůdkům na vesnicích veřejnou podporu. Osvobození od EET, jednodušší a nižší nebo žádné daně, a ano - klidně i ty proklínané dotace. Nic z toho není žádné zlo, jsou to normální, běžně používané ekonomické nástroje.
"Autentická pravice" si v momentech skleslosti způsobené voličským nepochopením obvykle zlepšuje náladu dnes už klasickým Reaganovým citátem "zdanit - regulovat - dotovat" (kdo by ho snad neznal, v originále č. 1 na tomto seznamu). Nic proti, ten bonmot je skutečně vtipný.
Ale dokud se opoziční pravicové strany budou dobrovolně škrtit ve svěrací kazajce ideologických pouček, bude se smát především Andrej Babiš. I když už není ministrem financí.
