David Klimeš David Klimeš | Komentáře
1. 3. 2021 7:00

Sotva uzávěra začala, už jí vláda třetinu promarnila. Na zázrak nám zbývají dva týdny

Cílem lockdownu nemůže být jen vyhladovění viru tím, že zůstaneme tři týdny zavření. Nutně potřebujeme, aby stát zvládl kroky, kterých dosud nebyl schopen. Bez nich tady covid začne řádit znovu.
Svatá slova...
Svatá slova... | Foto: Martin Fendrych

Plošná uzávěra spolu s brutálním omezením pohybu je ten nejextrémnější nástroj, jaký proti viru můžeme použít. Na řadě je až ve chvíli, kdy země nezvládá bojovat s virem jinak, než že mu natvrdo odepře potravu - tedy sociální kontakty, ze kterých si covid odnášíme jako nechtěný dárek.

Plošná uzávěra je nepochybně ale také selháním těch, kdo řídí zemi, protože nedokázali lepším balancem pobídek a omezení vir zneškodnit dříve. A že jde o selhání, je zjevné ze srovnání s okolními státy, které novoroční virovou nálož dokázaly oslabit, takže nyní opatrně rozvolňují.

Uzávěrou si tedy vláda kupuje šanci věci napravit, aby vir po opětovném probuzení Česka znovu nezačal nekontrolovatelně kosit jeho obyvatelstvo. Kabinet Andreje Babiše ale jako by o tuto příležitost ani nestál. Zavřel nás sice doma, jinak ale dál nechává covidu volnou cestu k řádění v průmyslových podnicích. Snaha finančně motivovat zaměstnance, aby při nákaze zůstali doma a neroznášeli ji po pracovišti, sněmovnou neprošla. Testovací strategie se zcela zhroutila. Všehovšudy tak bude na 30 tisíc policistů na 500 výpadovkách týden zastavovat auta - a to je v podstatě vše.

To nelze nazvat jinak než naprostým fiaskem a promarněním prvního uzávěrového týdne ze tří. Šíření viru se jistě radikálně zpomalí, ale ne tak, jak by bylo záhodno.

Premiér připomíná vůdce, který nejprve žádá z důvodu ohrožení republiky v zásadě válečné pravomoci, ale když je dostane, rozhodne se skoro nic nedělat.

Ministr otevřeného průmyslu a zavřeného obchodu

Nezvládnutý začátek uzávěry přirozeně padá na bedra předsedy vlády, krom toho jsme ale také nepochybně svědky dojezdu ničivé rozvolňovací mánie, která schvátila Česko v polovině února. Nemalá část politické reprezentace tehdy vykazovala rysy šílenství: i když mezitýdenní nárůsty nakažených byly varovné, začali se zástupci vlády i opozice předhánět v nápadech, co dřív otevřít.

V některých případech tato mentalita bohužel přetrvává. Za fakt, že současná uzávěra se zatím prakticky nijak nedotkla průmyslu, v jehož provozech se přitom vir šíří jako požár, vděčíme do značné míry vicepremiérovi Karlu Havlíčkovi.

K zavřeným obchodům, restauracím a školám sice nově přibyly i školky a v mnoha ohledech vlastně celé domácnosti, ale ve velkých výrobních podnicích můžete dál jít v poledne do obří závodní jídelny, kde si dáte svíčkovou se šesti a poklábosíte s kolegy…

Výsledkem je zlá krev a škodlivá veřejná šavlovačka, přitom by stačilo, kdyby již od dnešního dne byly ve všech podnicích s více než padesátkou zaměstnanců povinné třikrát týdně antigenní testy, přičemž pozitivní výsledek by znamenal zákaz vstupu. Což má ale z nepochopitelných důvodů nastat nejdříve koncem týdne.

Izolačka nelepí, vir děkuje

Chyb v designu uzávěry je bohužel mnohem více. Už rok je zjevné, že testování nefunguje nejen kvůli organizačnímu chaosu, ale také proto, že se mu lidé vyhýbají. Není divu, když česká nemocenská dosahuje zhruba 60 procent předchozího výdělku, což je v evropském srovnání hodně nízká náhrada, takže speciálně nízkopříjmovým zaměstnancům prakticky nezbývá nic jiného než pozitivní test tajit, chtějí-li se vyhnout krachu.

A když ne pět minut, ale asi tak pět hodin po dvanácté konečně vláda přišla s příplatkem pro covidové nemocné ve výši 370 korun denně, vrazili jí nůž do zad její vlastní poslanci. To, čemu kabinet říká "izolačka", sice není úplně bezproblémově vymyšlené, ale budiž, určitě to slibovalo výraznou pomoc. Sněmovnou to ale neprošlo, k dispozici tedy v tuto chvíli nemáme nic.

Dneškem tak vstupujeme do uzávěry, díky níž se hygienám mělo začít radikálně dařit v dohledávání nakažených a ve snižování jejich počtu. Ta naděje ovšem patří minulosti, musí-li se chudší lidé stále bát výrazného propadu příjmů a nechtějí proto hlásit ani své známé, s nimiž přišli do styku.

Rovní a rovnější v pohybu

Aby toho nebylo málo: z očkovacího systému se stalo nepřehledné korupční prostředí připomínající pořadníky z 80. let a kompenzace podnikatelům stále nejsou spravedlivé.

Nejabsurdněji ale jistě pocítíme omezení pohybu. Procházky jsou například povoleny jen v katastru obce. To přece nemůže nikdo příčetný vyhlásit v zemi, která je evropským rekordmanem v počtu sídel na tisíc obyvatel! Pražané se tak budou moci pohybovat v docela velkém prostoru, některé horské obce si zase užijí své rozlehlé lesy, ale pak zde jsou stovky a stovky vsí, kde si bude třeba opakovat ono cimrmanovské "jdu na sever, a už jdu na jih…".

Proč nebylo možné rekreační pohyb omezit akčním rádiem třeba 10 kilometrů? Ulehčilo by to práci i policistům - vzdálenost od bydliště lze odhadnout snáze než luštit hranice katastrů jednotlivých obcí.

Uzávěru opravit, ne ještě více zhoršit

Kdo by si chtěl zachovat optimismus, může se utěšovat tím, že k výraznému zlepšení by nám pomohlo pouhých pár kroků, šanci tedy stále máme. Potřebujeme povinné testování v podnicích, schválení příspěvku pro lidi v karanténě, masivní podporu samotestování. A také narovnání možností rekreačně se pohybovat. Spolu s tím by pak ruku v ruce měla jít i úprava kompenzací podnikatelům, aby je situace přestala nutit pokoutně si vydělávat na přežití.

Je toho ale současný politický establishment schopen? Premiér bezostyšně vyhlašuje uzávěru, aniž by ji měl promyšlenou. Opozice šíří bludy, že stačí osobní odpovědnost i když je zřejmé, že právě ta nyní spektakulárně selhává. Od čelných politiků se pak místo rozumných nápadů ozývají fantasmagorie. Předseda Senátu třeba v neděli zauvažoval, že by nebylo od věci krácení mzdy na home officech - a to v situaci, kdy naopak potřebujeme, abychom se s prací z domova dostali alespoň na úroveň loňského jara.

Vir se tak stává pro obyvatele Česka nejen největším nepřítelem, ale v jistém ohledu i mocným spojencem: trudná realita jednotek intenzivních péčí snad politiky konečně donutí odkývat nezbytné věci a přestat s doslova vražednými tahanicemi.

Pokud totiž Česko po třech týdnech uzávěry vejde do dalšího rozvolňování jen s o málo sníženými epidemiologickými čísly, řekne si o další kapitolu velmi temného a velmi nebezpečného příběhu. Pád vlády by pak byl pro nejrychleji vymírající zemi Evropy vlastně tím nejmenším problémem.

Policii bude s kontrolou nových pravidel od úterý pomáhat přes 3800 vojáků a asi 280 celníků. I s policisty bude nasazeno 30 tisíc lidí. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy