reklama
 

Prý kritizují jen naše, a ne jejich xenofoby. Obvinění z dvojího metru ale liberálové vyvrátí

8. 3. 9:00

Například íránské zákony o zahalování žen jsou neobhajitelné. Taky je ale u nás nikdo neobhajuje a není tedy moc s kým polemizovat.

Věci jako terorismus jsou "mimo diskusi". (Islamisté na severu Iráku zapalují ropná pole, snímek z roku 2016.) Věci jako terorismus jsou "mimo diskusi". (Islamisté na severu Iráku zapalují ropná pole, snímek z roku 2016.) | Foto: Reuters

"A tohle vám snad nevadí?" Nebo "A kdy odsoudíte tohle?"

Jedním z nejčastějších výpadů proti novinářům, aktivistům, politikům a komukoliv dalšímu, kdo veřejně odmítne nějaký projev rasismu či xenofobie, je osočení z údajného dvojího standardu.

Obvykle mívá formu sugestivní otázky (viz první odstavec), za níž následuje internetový odkaz. Někdy na hoax nebo dezinformaci, ale to teď nechme stranou. Věnujme pozornost případům, kdy tazatel upozorňuje na skutečný, nikoliv smyšlený problém. Například na podřadné postavení žen v zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Írán. Nebo na rituální mrzačení genitálií dívek v některých afrických oblastech a komunitách. Nebo na teroristické útoky.

Krátce řečeno, autoři těchto výpadů obviňují své oponenty z toho, že prohřešky či zločiny páchané "domácími" xenofoby na jedné straně a různými jinými skupinami (většinou teroristy nebo zločinci z řad etnických či náboženských menšin) na straně druhé nepoměřují stejným metrem. Že jim vadí Trumpovo štvaní proti muslimům víc než teroristické útoky muslimů proti Američanům.

Svoboda je pro všechny. Ale stačí málo a už si prý "osobujete právo" vnucovat jiným své názory

Svoboda je pro všechny. Ale stačí málo a už si prý "osobujete právo" vnucovat jiným své názory

Podivné je, že s těmito obviněními přicházejí lidé, kteří v jiných případech brání práva a svobody v nejširším možném pojetí, píše Jan Moláček.

číst dále

V myšlenkovém světě mnoha odpůrců liberální demokracie dokonce vládne přesvědčení, že "mainstreamoví novináři/aktivisté/politici" přečiny příslušníků jiných kultur ve skutečnosti schvalují a podporují, protože z nějakého záhadného důvodu nenávidí vlastní zemi, kulturu, národ, způsob života, tradice, maminku, tatínka, babičku, dědečka, lidi s příjmením Čech/Čechová atd., atd. Říká se tomu módním slovem oikofobie.

Každý soudný člověk asi chápe, že je to nesmysl. To ale neznamená, že by si rozšířené přesvědčení o dvojím metru nezasloužilo seriózní prozkoumání a vyvrácení.

Je totiž třeba napsat zcela otevřeně - ti, kdo poukazují na to, že se liberální novináři/aktivisté excesům "vlastního kmene" věnují intenzivněji než excesům páchaným příslušníky "cizích kmenů", mají naprostou pravdu. Mýlí se pouze tehdy, pokud to interpretují jako shovívavost, přitakání, či dokonce jakési nadšené přijímání těch druhých.

Můžu asi posloužit jako vhodný příklad - ve svých komentářích, ať už na Aktuálně.cz, nebo na sociálních sítích, jsem mnohokrát poukázal na diskriminaci, násilí či podněcování k nenávisti vůči příslušníkům etnických nebo náboženských menšin. Často i na "pouhé" volání po těchto věcech.

A kolikrát jsem odsoudil terorismus nebo třeba nucené zahalování žen v některých muslimských zemích?

Sice nejspíš nejméně stejně tak často, ale - a to je důležité "ale" - většinou jen v případech, kdy se mě na to někdo přímo zeptal, nebo mě k tomu vyzval.

Vytáhnout červenou kartu není "umlčováním nepohodlných názorů". Demokracie má pravidla jako fotbal

Vytáhnout červenou kartu není "umlčováním nepohodlných názorů". Demokracie má pravidla jako fotbal

Není žádná cenzura vylučovat z veřejné debaty požadavky typu Juden raus, Cikáni do plynu, nebo Islám v ČR nechceme, píše v komentáři Jan Moláček.

číst dále

Znamená to, že by pro mě terorismus byl přijatelnější než (naštěstí pořád jen pouhé) plácání o muslimech namletých do masokostní moučky?

Samozřejmě že ne. Důvod je zcela jiný.

V naší společnosti panuje úplná a naprostá shoda na tom, že věci jako terorismus nebo diskriminace žen à la Saúdská Arábie jsou absolutně a bezvýhradně nepřijatelné. Jsou takzvaně "mimo diskusi", což je přesně ten důvod, proč mnoho lidí nevidí potřebu o nich diskusi zahajovat. Jistěže by se v takové diskusi liberální komentátoři/aktivisté/politici postavili na stranu rovnoprávnosti či odsouzení teroristických útoků. Jenže zahájit by ji musel někdo, kdo by tvrdil opak. Nikdo takový tu ale není. Samozřejmě že jsou íránské zákony o zahalování žen neobhajitelné. Taky je ale u nás nikdo neobhajuje, a není tedy moc s kým polemizovat.

Úplně jiná situace ale panuje ohledně nenávisti namířené proti příslušníkům etnických nebo náboženských menšin. Tady, bohužel, JE s kým polemizovat. Útoky na ně otevřeně schvaluje hrozivé množství lidí. Stačí si přečíst internetové diskuse třeba k nedávné informaci německého ministerstva vnitra, podle níž v zemi loni došlo k více než třem tisícovkám napadení cizinců. "Jen houšť a větší kapky", "Sláva, Němci se probouzejí" nebo "Dostávají, co si zaslouží" jsou příklady typických komentářů, které uvádím pro ty, kdo s ohledem na duševní hygienu internetové diskuse rozumně nesledují. Obezřetnější bojovníci proti "multikulti" vědí, že by podobnými stanovisky riskovali trestní stíhání, a proto statistiku alespoň zpochybňují, pokoušejí se násilí ze strany většinového obyvatelstva omlouvat, bagatelizovat, anebo ho klást za vinu Angele Merkelové.

Jako v roce 1989, jen naruby. Demokracie může zkolabovat zničehonic, jako tehdy komunismus

Jako v roce 1989, jen naruby. Demokracie může zkolabovat zničehonic, jako tehdy komunismus

Česko zatím stojí stranou změn, jako po větší část roku 1989. Tehdy to byl pro ty, kdo to vnímali, zdroj zklamání a obav, dnes je to naše štěstí.

číst dále

Liberálové pokládají za prioritu varovat především před extremismem domácí provenience ne proto, že by byl horší než např. extremismus muslimských radikálů, ale proto, že na odsouzení toho druhého se všichni shodneme. Na odsouzení toho prvního bohužel ne.

Necítíme potřebu při každé příležitosti připomínat, že nucené zahalování žen není O.K., protože neznáme nikoho, kdo by tvrdil, že je O.K.

Ve skutečnosti uplatňují dvojí standard xenofobové všech odrůd a odstínů - počínaje islámskými fundamentalisty a konče evropskými protimuslimskými radikály. Jedni i druzí jsou totiž ochotni skutečně odsoudit pouze nenávist a násilí ze strany těch druhých.

Pokud násilník z Afghánistánu zaútočí na německou ženu, je to stejné zlo jako útok německého neonacisty na afghánskou rodinu v azylovém centru. Obojí je absolutně zavrženíhodné a nepřijatelné.

Rozdíl je v jediné věci. O tom prvním nikdo netvrdí opak.

autor: Jan Moláček

reklama
reklama
reklama