Peklem Vánoc jsou půjčky. Neustále vám je někdo cpe, nabídky se sypou, vybafnou na vás odevšad. Existuje novo-atavistický imperativ: Musíš dávat dárky. Navíc takové, které jsou in, za které se obdarovaní nebudou stydět. Takže ne knížka (i když knihy zdražily mimořádně), ale „něco pořádného“. Notebook, náušnice, letecký zájezd k moři.
Jedna moje mladší známá loni dlužila za telefon okolo třiceti tisíc korun. Nepřečetla si pořádně smlouvu atd. Nedávno jsem ji potkal; šla kupovat telefon k Vánocům své dvanáctileté dceři: „Chytrej mobil má každej uprchlík, tak ho snad má právo mít i moje holka, ne,“ řekla mi. Na dárek si půjčila, i když ještě nesplatila starší dluh. Vyznává právo mít.
Neptal jsem se, kde si půjčila, ale jsem si jist, že ne u banky. Ta by ji považovala za rizikovou klientku. Takže jinde. Není sama. Každý osmý Čech kupuje vánoční dárky na dluh. Půjčku mimo banku si bere dvanáct procent z nich.
Tomáš Medřický ze serveru ePohledávky.cz říká: „Chtěli bychom varovat před půjčováním si na dárky u nebankovních institucí. Nebankovní spotřebitelské půjčky totiž bývají úročeny velmi vysokým úrokem a mnohdy se k nim vážou další skryté poplatky. Lidé na úrocích vrátí nejen půjčenou částku, ale často ji jednou i dvakrát přeplatí.“
Pro jistotu, co znamená „jednou či dvakrát přeplatí“: půjčíte si od těch dobráků dejme tomu 12 tisíc a vrátíte 24 až 36 tisíc. Což je naprosto ulítlé, šílené.
Před Vánoci si Češi nejvíc půjčují částky do třiceti tisíc. Spotřebitelský úvěr potom obvykle splácejí 15 měsíců. To znamená, že dluh nebude zaplacen ještě na příští Vánoce. Když pak během roku dotyčný nedej bůh přijde o práci, nebo dlouhodobě marodí, chytí se do pasti.
Tohle všecko se ví, a přece dluhy rostou a ve svém okolí, ve své rodině, mezi nejbližšími přáteli (mimochodem mnohdy vysokoškolsky vzdělanými, ona matka, kterou jsem potkal, je vysokoškolačka) najdete dost lidí, kteří do vánoční půjčky jdou. Taková dovolená v Egyptě, která přistála pod stromečkem, přitom dokáže hravě rozvrátit, zdevastovat rodinu.
Vláda se před týdnem (s velkým zpožděním) dohodla, že musí zákonem omezit lichvu, omezit brutální sankce za pozdní splácení úvěrů a regulovat nebankovní poskytovatele půjček. Konečně.
Na bytostné akty není čas
V Česku půjčky legálně nabízí více než 60 tisíc (!) subjektů. Jaké změny vláda vymyslela? Zákon by měl nařídit, že úvěr bude možné poskytnout jen tomu, kdo ho může splácet. Zdá se to samozřejmé, ale není. Lidé zcela insolventní si berou půjčky, půjčují si na splácení půjček atd.
Pokud bude zákon schválen, zavede i další pravidla: jestliže si půjčující neprověří, zda je dlužník schopen splácet, bude smlouva o úvěru neplatná. Spotřebitel nebude muset platit úrok a zaplacené úroky dostane zpátky. Pokud se dlužník zdrží se splácením, penále nebude smět přesáhnout 70 procent z výše úvěru), nejvíc pak 200 tisíc korun.
Stát s velkou prodlevou začíná „myslet za dlužníky“. Je to levicový krok, pravice jím nebude nadšena, každý přece ať odpovídá sám za sebe. Jenomže počty lidí, kteří v exekuci přijdou o všechno, rostou. Nestarají se o sebe sami.
Jak se bránit, aby se Vánoce nestaly cestou do pekel? Jak lidem vysvětlit, že v dárcích to není? Že mnohdy nejlepší dárek je nevzít si půjčku. Žena si pak pod stromečkem rozbalí obálku a v ní bude lístek: Miláčku, letos jsem se nezadlužil. Vyskočí a radostně ho obejme: „Super dárek, příští rok teda nebudeme splácet!“ (Utopie jak Brno.)
Často se mluví o rodině, že je důležitá, ohrožená, že se rozpadá. Na Vánoce to rodiny často chtějí „dohnat“. Mají však svoje návyky, zažité představy o lásce a vztahu. Láska se projevuje nikoli bytostně, ale věcně. Na bytostné akty není čas. "Dal mi auto, ten mě má rád!" - "Dal mi laptop Apple Macintosh, ten mě miluje, holky!"
Předloni jsem krátce po Vánocích seděl v hospodě s partou známých. Řeč byla o dárcích. Jeden přítomný, známý provokatér, kupříkladu drze nepije alkohol, pravil: „My si letos nedávali dárky. Je to blbost.“ A někdo se ho naprosto vážně, dokonce trochu vyděšeně, zeptal: „A co jste teda dělali?“ On pravil: „Seděli jsme a mlčeli.“
Někde mají pod stromečkem betlém. V betlému stojí jesličky s Ježíškem. Boží mimino ve chlévě a nemá lautr nic. Mudrcové mu nesou dary, které jsou mu k ničemu (v tom se některým našim vánočním prezentům podobají), jen z něj dělají krále. Jenomže ten betlém se ztrácí v kupách dárků, protože jsme z Vánoc udělali obchoďák: ty dáš mně, já dám tobě, vy dáte nám, my dáme vám. Věci, věci, věci. Některé koupené na dluh. A když to skončí, všude tuny balicího papíru, únava a chaos.
Půjčit si na dárek? Jeví se to jako naprostá blbost. Ale v době hektické spotřeby je to vlastně normální, jsme k tomu "vnitřně puzeni". Kdo nedává, není, nespotřebovává, nepodporuje růst, neroste. Je z něj nerost. Šílené, ale normální. Věci nás dostaly.
