Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
8. 4. 2022 11:11

Čas pracuje pro vraha. Pro Putina

Ukrajina se nesmírně statečně brání, okolnosti ale bohužel nestojí na kyjevské straně. Kremlu hraje do karet rozštěpení Ameriky. Největší naději mu ovšem poskytují Evropané, stále ochotní přispívat na financování jeho agrese.
Plakát, s nímž Rusové v Praze protestovali proti Putinově válce.
Plakát, s nímž Rusové v Praze protestovali proti Putinově válce. | Foto: Radek Bartoníček

Putinova válka proti Ukrajině sjednotila americké veřejné mínění. A také tamní politická scéna se shoduje, že ruského diktátora je nutno tvrdě ztrestat. V reakci na hororové záběry z Buči americký Senát ve středu jednomyslně oživil zákon z dob druhé světové války, který prezidentovi Joeu Bidenovi umožňuje, aby bez časově náročných administrativních procedur Ukrajině posílal zbraně a jinou materiální pomoc.

Foto: Aktuálně.cz

Bílý dům pak na Rusko uvalil nové sankce a ministerstvo zahraničí oznámilo, že na vojenskou pomoc Ukrajině uvolňuje dalších 100 milionů dolarů, kromě jiného na nákup protitankových střel Javelin. "Spojené státy a spojenci Ukrajině už poskytli - nebo velmi brzo poskytnou - deset protitankových systémů na jeden ruský tank," prohlásil ministr zahraničí Antony Blinken v televizi NBC.

Jenže jakkoli je vojenská pomoc pro Ukrajinu životně důležitá, ruského nájezdníka nezastaví. Vladimir Putin se sice pro tuto chvíli vzdal Kyjeva, ale jen aby přeskupil vojska a útočil na východě země. V záloze má ještě hordy vojáků a na obětech mu nezáleží. Na cizích ani na vlastních.

Luxusní prodejny v Moskvě jsou zavřené, oligarchové přicházejí o jachty. Jenže rubl se už vzpamatoval z úvodního pádu po uvalení prvních sankcí a restrikcí. Jsme překvapeni, protože tak to přece být nemělo. Zároveň ale dobře víme, kde je zakopán pes.

Rusko bylo, je a bude hrozbou

Putin může dále válčit především, ne-li jen, "díky" tomu, že Evropa se nedokáže odstřihnout od ruského plynu a ropy.  A jak tento týden během slyšení v Kongresu uvedl náčelník generálního štábu amerických vojenských sil generál Mark Milley, měli bychom se připravit na dlouhou válku. Je to hodně špatná zpráva.

Na evropské straně Atlantiku bude uvadat dosavadní (některými státy už tak torpédovaná a prolamovaná) soudržnost v přístupu vůči Moskvě. A zprvu vítané uprchlíky z Ukrajiny začnou lidé, voliči, mnohde vnímat odmítavě. Jak si v Česku už dobře všiml nestydatý Tomio Okamura a jak svýma populistickýma ušima už zaslechl Andrej Babiš.

Na americké straně oceánu lze také čekat problémy. I když se nejspíše nezmění, že Američané - demokraté i republikáni - v Rusku nyní vidí nepřítele a hrozbu. A v Putinovi pak politika ještě nebezpečnějšího a člověka ještě odpudivějšího, než jakým pro ně byl kdysi Leonid Brežněv.

Tento dramatický obrat od nezájmu (Rusko ještě nedávno v USA nikoho moc nevzrušovalo) k ostražitosti opakovaně potvrzují průzkumy veřejného mínění a nepůjde o přechodný jev. Putin se Američanům vnutil do pozornosti, starší generace oprášily svůj negativní pohled z doby studené války a jejich děti teď už také chápou, čemu předtím nerozuměly. Před Ruskem se mějme na pozoru, tak to bylo, je a bude.

Jenže jeden průzkum za druhým zároveň ukazují ještě jednu věc. Na tom, jak negativně Američané hodnotí svého prezidenta, se vůbec nic nezměnilo. Krátce po začátku války na Ukrajině se Biden v průzkumech trochu zvedl, ale pak rychle klesl tam, kde byl - lehce nad 40 procent popularity.

Biden, ten slabší ze dvou

Putinova válka Bidenovi nejen nepřinesla obvyklý efekt, v jehož rámci se americká veřejnost při zahraničním konfliktu za prezidentem alespoň dočasně semkne, ale dokonce mu spíše uškodila.

Je to zvláštní paradox, na který mezi jinými upozornily web Insider nebo list Washington Post. Američané schvalují a požadují konkrétní kroky, které Biden vůči Putinovi skutečně také podniká (sankce, vojenská pomoc Ukrajině, posilování NATO ve střední Evropě). Ale na obecný dotaz, jak hodnotí prezidentovu zahraniční - a zcela konkrétně ruskou - politiku, odpovídají většinou záporně.

Má to přinejmenším dva rozpoznatelné důvody. Prvním problémem je, že Biden se Američanům nejeví jako přesvědčivý, silný lídr. Mohli bychom zde dlouze rozebrat mozaiku příčin, ale poměrně výmluvný je nedávný průzkum Pew Research Center. Sedm z deseti Američanů má důvěru v prezidenta, že v mezinárodních záležitostech jedná správně. Jenže jde o ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, zatímco Bidenovi i v tomto ohledu opět věří jen menšina (48 procent) jeho vlastních spoluobčanů.

V politice nejde jen o to, co politik dělá, ale jak to vnímá veřejnost. Američané Bidenovi patrně vyčítají, že jeho přetlačování s Putinem vůbec zašlo tak daleko. Pokud Biden opakovaně vyhlašoval, že chce mít s Ruskem "stabilní a předvídatelný vztah", tak proč se to nepovedlo?

Tento pohled je sice trochu nefér, protože na každé tango musí být dva. Jenže Američané to zároveň vidí tak, že Spojené státy mají, ba dokonce musejí být, tím silnějším partnerem, který toho druhého na mezinárodním parketu vede. Což tak v Bidenově případě rozhodně nevypadá - a s tím přímo souvisí i druhý problém.

Když za všechno může Bílý dům

Pocit slabého vedení se promítá i do toho, že voliči dávají prezidentovi za vinu věci, které jsou do značné míry mimo jeho kontrolu. Stejně jako mnohé jiné státy svírá také Ameriku inflace. Ale sotva kde jinde to veřejnost přičítá politice vlády tak jednoznačně a silně jako právě v USA.

Inflace se pro Bidena stala železnou koulí, která jej drží u dna. Je to téma, které Američané aktuálně vnímají nejpalčivěji za posledních čtyřicet let; které je bude nejvíce zajímat před listopadovými kongresovými a guvernérskými volbami. A je to i věc, kvůli níž jen třetina voličů hodnotí pozitivně Bidenovu ekonomickou politiku, i když nezaměstnanost je nízká a hospodářství je po covidu už opět nastartované.

Na Ukrajině se válčí, Putin chce rozbít evropskou bezpečnost, doma v USA ale Biden před podzimními volbami nemůže počítat s žádnou shovívavostí. Konzervativní sdružení American for Prosperity, za kterým finančně stojí průmyslník Charles Koch, čerstvě oznámilo, že v předvolební kampani proti demokratům bude akcentovat inflaci. A že do ní investuje "osmimístnou sumu", míněno v dolarech.

Pokud demokraté na podzim ztratí Kongres, a zatím k tomu vše směřuje, Biden oslabí ještě více. Nejen vnitropoliticky, ale také na mezinárodní scéně. Všichni totiž začnou ještě vážněji přemýšlet, co by se mohlo stát o dva roky později v prezidentských volbách 2024.

V čem se Putin bohužel nemýlí

Pro americké spojence bude přízrak možného návratu Donalda Trumpa mimořádně nervující, protože nikdo neví, co od něho čekat. Pro Putina to bude důvod, aby prodlužoval válku a věřil, že s Trumpem se pak dohodne výhodněji, než je to možné s Bidenem.

Ukrajina se nesmírně statečně brání, pokud ale někdo sází na to, že čas je teď na straně Kyjeva a jeho západních spojenců, mýlí se. Spojené státy trpí ostrým stranickým rozštěpením, které Putinovi v delším výhledu hraje do karet. Jeho vůbec největší nadějí jsou ale Evropané.

S každým dalším měsícem, kdy na jeho válečný účet odcházejí eura za plyn a ropu, se Putin může upevňovat ve svých zákopech. Přímo v terénu na Ukrajině a také ve svém přesvědčení, že rozmazlený Západ nemá dost sil a odhodlání, aby mu vzdoroval.

A zatím se bohužel zdá, že v tomto bodě to není jen Putinovo zbožné přání ani propaganda Kremlu. Jak ve středu přiznal šéf evropské diplomacie Josep Borrell: Evropská unie vyplatila Rusku od začátku války za energie 35 miliard eur, zatímco Ukrajině poslala na pomoc miliardu. 

Video: Rusové odmítají na Ukrajině plnit rozkazy, poradci se bojí Putinovi říct pravdu, říká šéf britských špionů.

Šéf britských špionů: Rusové odmítají na Ukrajině plnit rozkaz, poradci se bojí Putinovi říct pravdu. | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy