David Klimeš David Klimeš | Komentáře
16. 5. 2022 7:41

Kreml zničil velmocenské postavení Ruska. Potupné slovo finlandizace mění svůj význam

Vladimir Putin na počátku tisíciletí převzal odkaz postsovětského Ruska a po dvacet let ho úspěšně posiloval. Teď během dvou měsíců vše ztratil.
Kam zmizela moje (vel)moc?
Kam zmizela moje (vel)moc? | Foto: Reuters

Že se po útoku na Ukrajinu rozhodly hledat ochranu v NATO jako první zrovna Helsinky, je pro Moskvu velkým políčkem. Finové ve své historii opakovaně ukázali, že jsou velmi statečným národem. Termín "finlandizace" ale zároveň dával celá desetiletí najevo, že ignorování velmocenských zájmů není v reálném světě tak úplně možné.

Po druhé světové válce Finsko dokázalo uhájit parlamentní demokracii, se sousedním Sovětským svazem ale muselo uzavřít z donucení smlouvu, která limitovala jeho zahraniční politiku. Jedním z jejích hlavních důsledků byla i neúčast země v Severoatlantické alianci. A neutrální status si nakonec ponechala i po pádu bipolárního světa.

Že se jej nyní Finové rozhodli zbavit, svědčí o jediném. Schopnost Kremlu prosazovat svůj vliv v blízkém zahraničí se bortí tempem a způsobem, jaké si ještě během únorových olympijských her neuměl nikdo ani představit.

Dosud se nejvýchodnější severská země řídila podle zásady: Milý Kremle, nesnáším tě, ale protože jsem ti příliš blízko, ve vlastním zájmu budu respektovat zájmy tvé. Jedním slovem se tomu říkalo finlandizace. Jeho význam se ale na sklonku minulého týdne změnil ve svůj opak: Milý Kremle, nesnáším tě, a protože jsem ti příliš blízko, ve vlastním zájmu už nebudu respektovat ty tvé.

Rusko zas našlo své hranice

Po útoku Moskvy na Gruzii pronesl Václav Havel v roce 2008 známý bonmot: "Myslím, že po mnoho staletí existuje takový problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí."

Ruský svět - "russkij mir" - skutečně dalece přesahuje hranice Ruské federace. Vliv ruské kultury a zájmů Kremlu je patrný nejen v postsovětském prostoru, ale prostřednictvím hrdinsky vyprávěné historie se více či méně rozléval také do dalších částí Evropy i Asie.

Vladimir Putin praktickou podobu tohoto imperiálního dědictví za posledních dvacet let citelně zradikalizoval. Z evropské perspektivy nelze pro ruské vojenské násilí v Podněstří, Abcházii, Osetii, na Donbase, Krymu a nyní i celé Ukrajině najít žádné racionální vysvětlení. Z té moskevské ovšem smysl dává - jde o důsledek trvale posilovaného přesvědčení o absolutní nadřazenosti ruského národa a ruských zájmů v "blízkém zahraničí".

Že se navíc k takovému vidění světa nemusí propracovat jen diváci prvního kanálu ruské státní televize, dosvědčuje i smutný příklad českého prezidenta. Ten v roce 2014 po anexi Krymu doporučoval Kyjevu právě finlandizaci - tedy "neutralitu" podle ruských představ. Není těžké si představit, co by bylo jejím plodem: Změna Ukrajiny ve vazalský stát, jaký dnes představuje Bělorusko.

Pokud tedy nyní někdejší hlasitý kolaborant Zeman ostentativně fandí Kyjevu a Finsko se Švédskem pobízí k co nejrychlejšímu vstupu do NATO, výborně to ilustruje úpadek Putinovy vlivové sítě. Zdá se, že Rusko minimálně na nějaký čas konečně nalezlo své hranice - jsou přesně tam, kde podle mezinárodního práva končí jeho federace.

Co získal, to ztratil

Je úkolem pro opravdové znalce Ruska, aby časem odhalili, co přesně Kreml vedlo k tak zoufalému kroku, jakého se dopustil plošnou invazí na Ukrajinu. Vždyť do té doby nebylo mezi světovými lídry mnoho zkušenějších expertů na pozvolné rozšiřování velmocenského vlivu, než jakého představoval právě Putin.

Běloruský diktátor Lukašenko poměrně rychle pochopil, co se od něj žádá. A řada dalších postsovětských republik se po zkušenostech s barevnými revolucemi v Gruzii či na Ukrajině bála konfliktů s Kremlem. Na Kavkaze se pak Moskva stala garantem azersko-arménské války o Náhorní Karabach.

V Evropě si zase prakticky všichni nechali ochotně vnutit závislost na ruských energetických surovinách, jejímž symbolem se stal plynovod Nord Stream 2. A Putinovi vojáci rozhodovali konflikty i daleko za hranicemi své domoviny, například v Sýrii.

Jednou větou: V předvečer útoku na Kyjev se Rusko nemohlo zdát větší. Po dvou měsících nesmyslné a neúspěšné války je ovšem scvrklejší, než kdy bylo.

Konec jedné velmoci

Putin ze dne na den přichází prakticky o vše, čeho dosáhl. Kyjev chtěl po Majdanu do Evropské unie, ale brzo bylo jasné, že s Ruskem v zádech se mu to sotva jen tak podaří. Nyní už podal přihlášku. Podobně se zachovalo Moldavsko. A přičíst je třeba také gruzínský příběh. V posledních letech se přitom Tbilisi v mimořádně těžkém postavení snažilo Kreml nedráždit. Na Kavkaze se navíc začíná hroutit i křehké arménsko-azerské příměří, protože Baku nevidí důvod respektovat tak slabého garanta smlouvy, jako je Moskva.

Putin však ztrácí i zdánlivě neměnné pozice, které zdědil po svých sovětských předchůdcích. Raketový vzestup podpory vstupu do NATO ve Finsku a Švédsku, tedy dvou tradičně neutrálních zemích, přitom představuje pouhý začátek. V Rakousku sice tři čtvrtiny obyvatel členství v alianci stále odmítají, už jen polovina obyvatel si ale myslí, že je neutralita dostatečně chrání a více než čtyři pětiny z nich proto žádají těsnější obrannou spolupráci v rámci Evropské unie.

Stále patrnější také je, že Moskvu po sérii chyb přestávají respektovat i dosavadní občasní pragmatičtí partneři, jako jsou Turecko či Izrael. A všichni napjatě čekají, jak se zamíchají karty rusko-čínských vztahů, protože není nejmenších pochyb o tom, kdo v nich nyní výrazně oslabil.

Pro ukrajinské vojáky, kteří bojují i za naši svobodu, válka samozřejmě zdaleka nekončí. Dokonce je možné, že ty nejhorší boje teprve přijdou. Ale Rusko jako velmoc už porazili na hlavu.

Video: Z Putina je troska. Chtěl bych se dožít dne, kdy se za Rusko nebudu stydět, říká Kelin

Od Putina jsem čekal, že bude v lepší kondici. Z jeho proslovu jde vidět, že je ve slepé uličce a hledá, jak z toho ven. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 hodinami

Řecko bojuje s lesními požáry, během jediného dne jich vypuklo padesát

V Řecku za posledních 24 hodin vypuklo přes 50 lesních požárů. Informoval o tom v pondělí večer deník Kathimerini. Během dne se podařilo dostat pod kontrolu požár, který vypukl zhruba 50 kilometrů od Atén a vyžádal si evakuaci jedné menší obce. Mimo kontrolu hasičů je požár u města Delfi ve středním Řecku.

Hasiči za posledních 24 hodin zaznamenali vznik 52 lesních požárů, uvedl jejich mluvčí. Ve velké části země, a to včetně regionu kolem Atén, zůstává velmi vysoké riziko vzniku požárů kvůli vysokým teplotám a silnému větru. Do boje s ohněm dnes řečtí hasiči nasadili také letadla a helikoptéry.

S rozsáhlým požárem u města Dilesi v pondělí bojovalo na 100 hasičů a čtyři letadla. Část obyvatel byla kvůli tomu evakuovaná. Podle večerních informací se ale požár podařilo dostat pod kontrolu. Večer pak vypukl požár u města Delfi, který donutil k odchodu například obyvatele jednoho místního kláštera. Zasahuje tam na 50 hasičů.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 4 hodinami

Na západě Uzbekistánu vyšli lidé do ulic, během protestů zemřelo 18 lidí

Osmnáct lidí přišlo o život a nejméně 243 bylo zraněno při protestech, které se o víkendu odehrály v Karakalpatské autonomní republice v Uzbekistánu. Oznámila to dnes místní generální prokuratura. Úřady také zadržely více než 500 účastníků nepokojů. Agentura Reuters označila události posledních dnů za nejhorší násilnosti v této středoasijské zemi za posledních 17 let.

"Během masových nepokojů v Nukusu ve dnech 1. a 2. července zahynulo 18 lidí, různě závažná zranění utrpělo 243 občanů, včetně 38 příslušníků bezpečnostních složek," řekl uzbecké zpravodajské televizi mluvčí generální prokuratury Abror Mamatov. Nukus je správním střediskem autonomní republiky. Mezi mrtvými je 14 civilistů a čtyři členové bezpečnostních složek, uvedla s odvoláním na úřady agentura AP.

Dva exiloví opoziční politici, kteří jsou v kontaktu s lidmi na místě, se domnívají, že skutečný počet obětí je mnohem vyšší. Agentura Reuters poznamenala, že počet mrtvých nebylo možné nezávisle ověřit. Uzbecký server Daryo.uz citoval šéfa karakalpatského ministerstva zdravotnictví, podle kterého jsou nemocnice v Nukusu plné pacientů zraněných při střetech s policií. "Hospitalizovaných byly tisíce, podstupují léčbu," řekl.

Při nepovolených demonstracích a následných nepokojích v Nukusu úřady zadržely 516 lidí. Z nich některé po správním řízení propustily na svobodu, uvedl velitel národní gardy Uzbekistánu Davron Džumanijazov, kterého citovala agentura Interfax. Ta připomněla dřívější prohlášení úřadů, že zadržely skupinu organizátorů nepokojů a obvinily je z pokusu o převzetí moci.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Čeští basketbalisté vyhráli v Litvě 83:72 a jsou v další fázi boje o MS

Čeští basketbalisté porazili v závěrečném kole základní skupiny F v Klajpedě domácí Litvu 83:72 a postoupili do další fáze kvalifikace o mistrovství světa 2023.

Soupeři, který dosud vyhrál všech pět duelů, připravili první porážku a mohou se spolu s ním těšit na další duely s Francií, Černou Horou a Maďarskem. Doplní je ještě Bosna a Hercegovina, která zdolala Bulharsko 76:73. Tomáš Satoranský přispěl k výhře jako nejlepší střelec utkání 21 body.

Češi dokázali proti Litevcům ukončit devítizápasovou šňůru neúspěchu a vyhráli nad nimi poprvé od 27. srpna 2006, kdy v přípravě v Opavě zvítězili 85:79. V soutěžním zápasem je porazili naposledy 21. června 1999 na mistrovství Evropy v Dijonu (78:62).

V kvalifikaci budou Češi pokračovat 24. a 27. srpna, předtím je čekají v Pardubicích a Hamburku přípravné turnaje na zářijový Eurobasket v Praze a případně v Berlíně.

Kvalifikace basketbalistů o postup na mistrovství světa 2023 - skupina F:

Litva - Česko 72:83 (13:23, 32:45, 52:61)

Nejvíce bodů Litvy: Brazdeikis 13, Grigonis 11, Masiulis 10.

Sestava ČR: Satoranský 21, J. Bohačík 9, Balvín 8, Hruban 3, Kříž - Kyzlink 18, Auda 14, Jelínek 10, Peterka, Sehnal.

Fauly: 27:26. Trestné hody: 28/20 - 23/14. Trojky: 8:5. Doskoky: 31:38.

Bosna a Hercegovina - Bulharsko 76:73.

Konečná tabulka:

1. Litva 6 5 1 462:421 11
2. ČR 6 3 3 485:483 9
3. Bosna a Hercegovina 6 3 3 472:486 9
4. Bulharsko 6 1 5 446:475 7

 

Zdroj: ČTK
Další zprávy