Česká politika i česká veřejnost zažívá nenormální, vyosenou situaci. Uběhly dva měsíce od voleb, které dopadly až kupodivu jednoznačně. Andrej Babiš nemá, s kým by sestavil vládu, naopak pětikoalice drží ve sněmovně 108 hlasů. Podepsala koaliční dohodu, základ vládního programu. Po menších peripetiích má premiér Petr Fiala jasno, kdo bude ministrovat. (Nikoli jak dlouho bude ministrovat.) Vláda už klidně mohla být jmenována, avšak není.
Představme si, co se děje uvnitř, co asi prožívají všichni ti kandidáti na ministry, v jakém žijí napětí. Nemají ani potuchy, jestli prezident "vyměkne" a vládu někdy v prosinci nakonec jmenuje, nebo jestli si "zazemanuje" a dodrží, co slíbil Fialovi, tedy že přes jednoho z ministrů "nejede vlak". Veřejnosti jméno zatajil jak Zeman (nepřekvapivé), tak Fiala (stále ještě překvapivé).
Marian Jurečka oznámil, že pokud Zeman nevyhoví návrhu na jmenování nové vlády, bude následovat kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. To však situaci nijak nezlepšuje, nezpřehledňuje, spíš naopak: jak dlouho by se kompetenční žaloba řešila? Předpokládám, že by ji ústavníci jistě upřednostnili, jde o celý stát, ale i tak musí mít soudce zpravodaj dost času na dokonalou, vytříbenou odpověď, která bude platit ještě za dvacet let. Měsíc? Měsíc by bylo absolutní minimum. (A stálo by za to.)
Pro pětku je zásadní, aby držela pevně pohromadě, aby se nerozhádala a aby se skutečně stala symbolem změny. Jaké? Občanská (odspodu tvořená) formulace zní: změny, kdy se lidé berou vážně, kdy se obnovuje demokracie. Už teď vyvolává rozhořčení svobodomyslných občanů to ponížené referování kandidátů o návštěvě u Zemana v prezidentáriu a o tom, jak nesmírně je v obraze. (Jako by tím říkali: proto jsme neuplatnili článek 66 ústavy.)
Zároveň se v pětce jistě řeší, co s Janem Lipavským (který, spekulujeme, je tím kandidátem, "přes kterého nejede Zemanův vlak"). Část budoucích ministrů by jistě ráda, kdyby se to nějak "šikovně vyřešilo" (chápej, kdyby se Zemanovi ustoupilo, kdyby nebyl zbytečně drážděn). Nemohl by ten Pirát Lipavský prostě zmizet nebo vzít jen náměstka, aspoň dočasně, ať je pokoj? A vůbec, nebyl on příliš otevřený ve svých proklamovaných názorech? Co blbnul? Co je to za diplomata? (Představa diplomata jako takového beznázorového želé je u nás poměrně rozšířená.) Není na to moc mladý? Zvládne to vůbec? Úplně jako bych to (od některých, třeba od těch, co nosí do Lán panu prezidentovi, který je nemá co zkoušet, dárečky) slyšel.
Vítek nevylučuje
V pětce jistě panuje napětí, Piráti asi vůbec nejsou nadšeni z Pavla Blažka, Fialova "mostu" k Zemanovi. Do toho přišel předčasný pád Věslava Michalika, ministrem průmyslu za STAN nebude. Ivan Bartoš samozřejmě z kandidatury Jana Lipavského couvnout nemůže, má však slabou pozici a je do značné míry závislý na podpoře druhé (nyní mnohem silnější) části Pir/STAN, tedy na Starostech a nezávislých, konkrétně pak na Vítu Rakušanovi.
A tady jsme u další nepochopitelnosti, jež může mít na soudržnost pětky nemalý vliv. Ministrem vnitra se má za STAN stát Rakušan. (Trochu divné je, že si jako budoucí šéf vnitra nedokázal Věslava Michalika nechat proklepnout dřív, než ho navrhl na ministra; média už adepta zpochybňovala dlouho. Jak to, že na to nemá lidi?) Rakušan dává zároveň najevo, že je v přátelských vztazích s Ivanem Bartošem (ten o něm mluví jako o Vítkovi). A právě tato vazba může hrát v pětikoalici roli, představuje jistou sílu.
Jenomže Rakušan 3. prosince sdělil Deníku N toto: nevylučuje, že by se ucházel o post hlavy státu, že by šel do prezidentské volby, jež proběhne na začátku roku 2023. Doslova řekl toto: "Já to vyloučit nemohu. To je zase věta, která rozbouří hladiny. Ale pro mě to má několik vnitřních limitů." Jaképak limity? "Protože jsem havlista, chci prezidenta, který má za sebou životní příběh a životní moudrost. V tuto chvíli ale nemůžu vyloučit nic. Musím mít ale jistotu, že tím neuškodím. Když uvidím silné kandidáty, kteří případně porazí Andreje Babiše, tlačit se do toho nebudu."
Nejde o to, že už to je zase x-tý kandidát. Nejde ani o to, že podle průzkumů dostává slušná procenta hlasů (lidé si ho všimli v předvolebních debatách, dobře mluví). Jde o to, že přece není možné být lídrem STAN, slíbit lidem úplně jinou, báječnou vládu, vzít v ní zcela klíčový post ministra vnitra (skoro vůbec se nepíše o tom, v jak mizerném stavu se nachází policie, ale stačí se podívat na vyšetřování Čapáku, na nevynucování pravidel, na jistou lhostejnost vůči občanům, aby bylo jasno) a pak oznámit, že se na to možná za pár měsíců vykašlu, pokud usoudím, že proti nejsou dost silní kandidáti. Tak to by Havel neudělal, dovolím si sdělit havlistovi.
Vnitro jako průchoďák
Tohle je prostě úplně špatně. Špatně pro resort vnitra (znám ho, je ve zlém stavu), špatné pro policii, která si už teď může říkat: "Nejenže naší problematice nerozumí, jak předvedl na Věslavu Michalikovi, ale i kdyby rozuměl, stejně to dost možná za chvíle zapíchne, takže houby zle." Špatně to je samozřejmě i pro vládu a pro Piráty v ní. Bartoš by ztratil důležitou podporu, které se mu snad zatím dostává.
Ale hlavně je to špatně pro nás, občany. Co si máme myslet o takovém postupu? Máme snad jásat, že se vláda začne někdy na jaře příštího roku sypat? Máme jásat, že se ze silového vnitra stane průchoďák a že se s policií zřejmě nic nezlepší? Představte si, že Rakušan (doufám) shání experty a poradce pro svou budoucí pozici (vnitro, nikoli Hrad). Kdo by se tam teď hrnul, když může za čtvrt roku skončit?
Pokud by Rakušan kandidoval, musel by začít nejpozději někdy v květnu, spíš dřív. Nemohl by pak zůstat na MV ani náhodou. Pokud chce na Hrad, skutečně neměl chodit do příští vlády. Měl by si vybrat teď.
Zopakuji jednu jeho větu pro Deník N: "Musím mít ale jistotu, že tím neuškodím." Míněno kandidaturou na prezidenta. Tak to se mu moc povedlo, protože s ní uškodil ještě dřív, než vůbec kandidovat začal. Fakt nechci kandidáta na ministra vnitra, který zároveň "nemůže vyloučit", že bude kandidovat na Hrad a na vnitro se vykašle. Aby se tam rozkoukal, potřebuje minimálně půl roku až rok, podle toho, jak je schopný. Až pak může začít věci případně měnit.
Chybné je, že budoucí vládu a její sílu, její schopnost věci měnit neničí jen Miloš Zeman (s tím se počítá, to je jeho role), který se evidentně snaží zasít svár (a v tomhle je opravdu dobrý), ale i takové absurdní rozhodnutí, jež zpochybňuje důvěru voličů obou koalic v to, že to pánové a dámy myslí vážně.
