Hotovo, odposlechy v případu Davida Ratha jsou použitelné a nebyly nasazeny nezákonně, jak dříve rozhodl soudce vrchního soudu Pavel Zelenka. Nejvyšší soud ve středu kontroval, že neuznáním odposlechů v kauze exhejtmana Zelenka chyboval. Soudce Vladimír Veselý pravil: "Byl porušen zákon ve prospěch obviněných." Jinými slovy dal za pravdu stížnosti ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která verdikt soudce Zelenky považovala za chybný, prohlásila: "Rozhodnutí Nejvyššího soudu je jasné. Ne státní zastupitelství, ale senát vrchního soudu porušil zákon. Víra ve spravedlnost má znovu šanci." Není divu, že se raduje, ona sama stála u začátků Rathovy kauzy, nezákonnost odposlechů by poničila její obraz profesionálky.
Pro laickou veřejnost ovšem tak úplně neplatí, že "víra ve spravedlnost má znovu šanci". Proč? No právě proto, že "vrchní soud porušil zákon". Tato vysoko postavená instance by přece neměla porušovat zákon, vydávat chybná, nezákonná rozhodnutí. Rathův případ je navíc velmi ostře sledován, jde o bývalého politika vládní strany. A přece se vrchní soud dopustil nezákonnosti?
A další vada: policie Ratha zatkla v květnu 2012, před pěti lety. Chytila ho s krabicí, v níž si podle nepravomocného rozsudku nesl sedmimilionový úplatek. O tři roky později, v červenci 2015, poslal Krajský soud v Praze exhejtmana na osm a půl roku do vězení. A loni v říjnu vrchní soud verdikt zrušil kvůli údajně nepoužitelným odposlechům.
Ani pět let po zatčení není Rath pravomocně odsouzen. Objevují se spekulace, že se tak politici brání policii a žalobcům; podle některých politiků ODS a komentátorů jsme zase "prokurátorská republika" (to kvůli zásahu policie a žalobců na Úřadu vlády v roce 2013).
V tomto případu tedy "prokurátoři" (rozuměj státní zástupci) vyhráli. Ne však tak docela, Nejvyšší soud, pokud dobře rozumím jeho argumentaci, neříká, že by vše kolem Rathových odposlechů bylo v pořádku.
Vadné ano, ale ne dost
Soudce Veselý komentoval rozhodnutí Nejvyššího soudu 15 Tdo 510/2013 takto: "Jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění sama o sobě, byť je vadou řízení, nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí."
Řízení tedy bylo vadné, ne však natolik, aby odposlechy nemohly být použity. Veřejnost jistě bude zajímat i "odvrácená tvář" případu, tedy chyby okolo nasazování "uší". Jde o jeden z nejtvrdších zásahů do soukromí a nikoli jen v roce 2012 u podezřelého Davida Ratha, ale u každého, kdo mu telefonoval, nebo každého, kdo přišel do odposlouchávaných prostor.
Soudce Veselý se vyjádřil i k době trvání odposlechu (čtyři měsíce): "Bylo důvodné podezření ze sofistikované trestné činnosti… Doba je sice dlouhá, ale určující je, že okolnosti v příkazu dostatečně odůvodňují maximální dobu, vzhledem k tomu, že byl navíc reálný předpoklad, že bude trestná činnost pokračovat ještě nejméně několik měsíců." Proto rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem o povolení odposlechů označil za zcela zákonné.
Pokud by býval Nejvyšší soud vynesl opačný verdikt, dopadlo by to na celou řadu probíhajících případů stojích na odposleších a vycházejících z dosavadního výkladu zákona.
Kauza Rath se táhne, spravedlnost pracuje pomalu. Připomeňme si ten těžko zpochybnitelný symbol korupce, corpus delicti, krabici se sedmi miliony, jak to bylo pro veřejnost od začátku jasné. A přece je dobře, že soudce Zelenka na chyby (on je měl za nezákonnosti) okolo zásahů do soukromí upozornil.
Kluci dejte to sem, já to podškrábnu
Víme, jak to u nás s odposlechy chodí. V roce 2004 policie šmírovala 9610 telefonů. O několik let později, po ostré mediální kritice, počet klesl na pět tisíc ročně.
Jenomže v roce 2014 už jich bylo nasazeno 7528. V roce 2015 počet policejních odposlechů (tedy ne všech!) činil 6978. Pokud by na sledované telefony či SIM karty zavolalo v celém průběhu sledování dejme tomu sto lidí, policie by předloni sledovala okolo 700 tisíc hovořících. Pekelně moc. Poděkujme soudci Zelenkovi, že se stará, že mu není jedno, pokud soud až příliš důvěřuje policii.
V případu Davida Ratha byly tedy "uši" nasazeny legálně. A co v tisících dalších případech? Jak to tam probíhá? Řekne soudce: "Kluci, dejte to sem, já to podškrábnu," nebo věc skutečně zvažuje? Co když nejde o Ratha, ale o někoho neznámého?
Předseda Krajského soudu v Plzni Miloslav Sedláček již dříve ke kauze odposlechů řekl: "Spisy bývají v době nařizování odposlechu dost prázdné. Odposlech bývá jedním z prvních úkonů, které se při prověřování určitých druhů trestné činnosti dělají. Jsou to spíše dohady na základě určitých indicií, ale čtyřstránkové odůvodnění vyšperkované nálezy Ústavního soudu z toho nevyčarujete."
Dobrá poznámka, leč dvousečná. Plyne z ní, že se ten drsný zásah do soukromí statisíců osob mnohdy dělá skoro naslepo. Zároveň ale platí, co Sedláček dodal: "Výrazně jinak se to hodnotí, když pod tlakem rozhodujete o odposlechu a když to pak soudce na vyšším soudu po několika letech posuzuje od stolu a bez stresu." To je jistě pravda.
Závěr? České soudy každý pes jiná ves, jeden řekne tahle, druhý šmakle. Vzpomeňme na kauzu Jany Nečasové, dříve Nagyové, na trenýrky nad Hradem atd. V daném případě však vrchní soud brání šlendriánu okolo odposlechů (brání naše soukromí) a Nejvyšší soud zas brání tomu, aby úplatek sedm milionů prošel bez trestu.
Ideální výsledek? Kdyby se odposlechy skutečně používaly jen v případech jako je ten Rathův, kdyby jich podstatně ubylo, kdyby soudci vždy vyžadovali perfektní zdůvodnění.
Za zmínku stojí i vyjádření Davida Ratha. Nejvyšší soud podle něj podlehl nátlaku ministra spravedlnosti a prezidenta, podvolil se politické objednávce. "Je to jemnější forma 50. let," prohlásil s poukazem na tehdejší politické procesy. "Ta síla a profesionalita proti mně je obrovská a ta zakázka byla jasná," pravil.
Exhejtman za ČSSD je mistr kliček a hraje svoji hru dobře. Pořád tu však je ta krabice od vína. Pokud se srovnává s 50. lety, třeba s Miladou Horákovou, je to podobná hloupost jako tvrzení, že žijeme v "prokurátorské republice".
Co bude dál? Soudce krajského soudu Robert Pacovský musí případ projednat znovu, odposlechy smí použít. Můžeme čekat, že David Rath opět vyfasuje osm a půl roku natvrdo.
