Rozsudek nad Davidem Rathem padne příští čtvrtek v jednu hodinu odpoledne. I kdyby obžalovaný mezitím spadl z kola nebo třikrát vyměnil obhájce. Termín je na 99 procent jistý, tak jako to, že nepůjde o rozsudek pravomocný a definitivní, protože bývalý hejtman se proti němu odvolá. A asi ne naposledy. Vzhledem k tomu, kolikrát už prohlásil, že jde o „kauzu na objednávku“ a „obdobu politického procesu", by bylo kupodivu, kdyby svá odvolávací, dovolávací a stížnostní práva nevyužil na samu hranici možností.
To pochopitelně za předpokladu, že soud dá za pravdu obžalobě a verdikt bude znít: vinen. Vzhledem k důkazům, průběhu líčení a k předchozím rozsudkům, především nad manželi Kottovými, se to zdá pravděpodobné. Sám Rath, stylizující se do role justičního mučedníka, připustil, že bude odsouzen – protože je přece „rozhodnuto předem“.
"Takovéto mučení si zaslouží vrah, jiná lidská bytost ne. Více než tři roky vlastně už trvá trest - trest za to, že jsem obviněn," prohlásil ve středu před soudem, v závěru dvanáctihodinové závěrečné řeči.
To je ale nedorozumění. Jestli si David Rath stěžuje, že se případ vleče bez rozhodnutí, že se důkazy a indicie obžaloby propírají horem dolem, měl by si promítnout také své vlastní počínání. V rámci možností, které mu zákon dává, zpochybňoval, obstruoval, podával námitky, kličkoval. Na to má právo, a že ho uměl využít, mu nelze vyčítat. Ale když se tím zároveň snaží dokázat, že soud je „cinklý“ a „ušpiněný“, těžko po nás může žádat, abychom to brali jako objektivní fakt. Snažit se soud bořit a zároveň se pohoršovat nad tím, že je pobořený, dost dobře nejde.
O rozsudku spíš „rozhodoval předem“ sám Rath a jeho způsob obhajoby založený na pseudomučednictví.
Řeč je tu samozřejmě o posledních 15 měsících, o době po propuštění Davida Ratha z vazební věznice, kde strávil skoro půldruhého roku. Vazba byla zbytečně dlouhá a loni v lednu Ústavní soud rozhodl, že justice při jejím prodlužování porušila Rathova základní práva. To je významný fakt, který bývalý politik nepochybně ještě využije.
Sám soudní proces proběhl podle dostupných informací korektně. Žalobce Jirát – přísný, ale to má snad v popisu práce, ne? – a soudce Pacovský dosvědčili místy skoro nadlidskou trpělivost. Od zatčení Davida Ratha uplynuly tři roky a dva měsíce, to je pro rozsudek první instance ve složité korupční kauze únosná doba, i s přihlédnutím k taktice obžalovaného.
Posledním číslem byla údajná soudcova kompromitující fotografie, kterou Rathovi přímo do soudní síně donesla jeho spolupracovnice. Snímek, který prý „koluje na internetu“ a je pravděpodobně staršího data, ukazuje soudci podobného muže, jak zřejmě společensky unaven spí u stolu s půllitry piva. Jako že po flámu.
Některým Rathovým fintám nešlo upřít vynalézavost, ale tohle je čiré zoufalství. Taková fotka, pokud je na ní soudce Pacovský, by nedokazovala nic, ani to, že dotyčný pije, a už vůbec ne to, že je nekompetentní soudit. Nikdo na ní nehajluje, nepáchá něco opovržlivého, velmi zavrženíhodného.
Bylo to trapné. Jestli po roce vazby šlo spekulovat, zda se „sympatie veřejnosti“ nepřiklánějí na jeho stranu, pak tenhle „kapitál“ David Rath později dobrovolně promrhal. Vybral si sám, kudy na to půjde, jak se chce hájit. Rath se rozhodl zapůsobit na soudní porotu, která neexistuje.
"Obžaloba používá drby a hlášky typu jedna paní povídala, aby mě dehonestovala,“ pravil ve středu u soudu, kde se vytasil s onou fotografií. "Jestli je to fotomontáž, nebo ne, to netuším. Jestli je to snaha kompromitovat soudce Pacovského, tak rozhodně ne má," řekl novinářům. Tak určitě. Obžaloba si podle Ratha protiřečí. Ze stejného úhlu stojí za to posoudit i jeho boj o veřejné mínění.
