Ta dvě témata získala mezi zprávami plus minus stejně prostoru. Zaprvé žlutá apokalypsa (ta možná o něco víc), zadruhé používání telefonů za volantem. Když si vypůjčíme titulky ze čtvrtečního bezplatného deníku Metro, tak: "Auto do myčky nevozte, žlutá kalamita potrvá ještě 14 dnů". A dvě stránky před tím: "Deset tisíc bouraček kvůli mobilům, varovat má kampaň"
To, že pyl dráždí sliznice a špiní karoserie, účastníky mediálního provozu vzrušilo neméně než informace, že používání mobilů se vloni podílelo na nehodách, při kterých zemřelo 65 lidí, což prezentoval výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek.
Není na tom nic nepochopitelného. "Žlutá kalamita" sice nemá oběti, ale je to anomálie, kdežto telefonování a práce s displejem za jízdy je běžný provoz. "Nemá se to", ale "všichni" to známe. Třetina (!) dotázaných podle průzkumu přiznala, že u řízení píše. Speciálním případem jsou chronicky telefonující řidiči dodávek a náklaďáků.
Zpráva by tak musela znít, že neuróza, netrpělivost, zvědavost, osamělost a možná i znuděnost dosáhly takové míry, že leckdo i za jízdy leští displej mobilního telefonu, protože chce vědět, co je nového na Facebooku nebo co mu kdo píše, ačkoliv jde o nade vši pochybnost nebezpečnou aktivitu. Takové souvětí sice může vyjadřovat stav věcí, ale je moc komplikované. Takže jedeme dál. Na pravidla se kašle, protože "musíme". Stejně tak se ale "musí" přizpůsobit ostatní. Když chcete přejít přes přechod a sledujete, jak řidič přibrzďuje a zároveň u toho kontroluje mobil, necítíte se zrovna bezpečně. Podobných stresových a rizikových situací, které "musí" netelefonující snášet, by se dalo popsat mnoho.
Používání telefonů snižuje pozornost řidičů a je zakázáno. Telefonování se podle BESIP rovná cca 0,8 promile alkoholu. Zákaz se notoricky nerespektuje. Odpověď?
Kampaň #nepozornostzabíjí za necelých 40 milionů korun na internetu, v rádiích a televizích. Ano. Tyhle reklamy třeba nemají nejlepší pověst, ale "nemyslíš - zaplatíš" si za ty miliony alespoň lidé zapamatovali. Co dál? Zpřísnění pokut, represe? Možná. Na místě zaplatí řidič nejvýše tisíc korun a ztratí dva body. To je slabé. Jenže hlavním problémem nejsou parametry pravidel, ale vymáhání pravidel. Řidiče s mobilem u ucha nebo před očima je třeba zaznamenat, úředně chytit a dokázat mu vinu. Jak? Policajt nebo kamera se super rozlišením na každém rohu, Velký bratr až do vozu? To nechtějme, od toho si moc neslibujme.
Jako každý "nešvar" v chování, ani používání mobilů za jízdy nevymýtí promakané a přísné paragrafy. Osvěta může pomoci asi tak jako kampaň, že je dobré zdravě sportovat a čistit si zuby dvakrát denně. Jedinou dlouhodobě perspektivní cestou je léčba mobilní neurózy, což je ale diagnóza daleko přesahující problém telefonujících řidičů. Když někdo strádá (ano, jde v podstatě o utrpení) akutním mobilním nutkáním jako takovým, těžko se ho zbaví na dobu, kdy řídí auto. Dokud si nezačneme dopřávat nemobilní, off-line luxus ve velkém, nic moc se nezmění.
