V sobotu 17. ledna to byl rok od jmenování Bohuslava Sobotky premiérem. Jak si vede? Má na to? Má tento „obyčejný“, kariérní, necharismatický politik na premiérování? Kdybychom ho měli srovnávat s jeho předchůdci, není to žádný vládce typu Klause či Zemana, není to buldozer typu Paroubka. Paradoxně se vlastně nejvíc podobá Petru Nečasovi. Tomu se přeci říkalo pan Čistý... (dnes to vypadá jako vtip). Sobotka je Nečas levice. Obyčejný politik. Žádný lumen.
Na premiérování viditelně má. Je nenápadně, podpovrchově úspěšný. Máte sice pocit, že vláda rovná se Andrej Babiš, že se Sobotka ztrácí, utápí ve stínu hyperaktivního miliardáře, jenomže zároveň platí: premiér je to vládní lepidlo, kanagom, který drží trojku pohromadě. On je malta, bez níž by vláda sociálních demokratů, ANO a lidovců nebyla. A ještě něco: po zkušenostech s „vyčnívači“, s hegemony české politiky (Klaus a Zeman), je Sobotka zajímavý pokus mít v čele země obyčejného, nepříliš výrazného, ale slušného politika.
On je „obyč“ muž. Žádný rváč nebo sebežer. Mimochodem, Německo taky vede taková „obyčejná politička“, kancléřka Angela Merkelová. Avšak pravdou je, že její úroveň je podstatně vyšší než úroveň Sobotky, Nečase nebo Zemana. Být obyčejný politik v Německu je něco jiného než být obyčejný politik v Česku. Bohužel.
Sobotka to má těžké. Vládne vedle predátora Zemana a vedle imperiálního dravce Babiše. S nimi je konfrontován, s nimi neustále bojuje, i když to zvenčí není skoro vidět a slyšet. Až na výjimky. To když se hned po sněmovních volbách odehrál „lánský puč“, Zeman se pokusil Sobotku odstranit z vedení sociální demokracie. Tehdy byl dnešní premiér slyšet a Zemana tím svým obyčejným způsobem porazil.
Co byly hlavní úkoly Sobotky, když se stal premiérem? Samozřejmě řídit vládu a splnit alespoň část slibů, které veřejnosti dal. Ale politika není takhle ideálně věcná. A tak vlastně hlavní úlohou Sobotky bylo a je ubránit se Zemanovi, ukočírovat Babiše a zkrotit zemanovské křídlo ve vlastní straně. A ještě něco, co má poněkud větší přesah: obhájit smysl obyčejné politické strany, jako je ČSSD, proti truc-hnutí, protest-hnutí ANO. Obstát proti populistickému projektu lidem obdivovaného miliardáře.
Novináře neuráží. K médiím se chová slušně
Se Zemanem to jde Sobotkovi tak trochu samo. Prezident se od své instalace na Hrad ošklivě obnažil. Přestává přitahovat, jeho popularita se propadla. Sobotkovi nahrála i změněná mezinárodní situace. Zeman se po kyjevském Majdanu, po ruské okupaci Krymu a intervenci ruských vojáků na východě Ukrajiny odpoutal od domácí politiky, vrhl se do té zahraniční. Jako by díky ruské vojenské expanzi konečně přestal skrývat, kým vlastně je, že je Putinův, ne Evropské unie.
Sobotka se Zemanem otevřeně nebojuje. Jen skrytě. Viz kupříkladu sestavování vlády. Zeman měl plno výhrad, sice se smířil s tím, že kvůli výsledku voleb musí jmenovat „zrádce“ Sobotku předsedou vlády, ale nechtěl lidi jako Jiří Dienstbier či Lubomír Zaorálek. Sobotka nehlučně argumentoval, že hlava státu podle ústavy může blokovat ministry jen s opravdu pádnými důvody, jež Zeman nemá. Dienstbiera i Zaorálka uhájil. Jen Vladimír Špidla, bývalý premiér a eurokomisař, se nemohl stát ministrem práce a sociálních věcí. Byl v tichosti obětován.
Sobotka bitku o vládu vyhrál také s pomocí médií. Noviny stály většinou na jeho straně, proti svévolnému Zemanovi. A tak to zůstalo dodnes. Zatímco prezident novináři pohrdá, Sobotka se k nim chová slušně, vstřícně, jeho vztah s médii nijak nevybočuje. Stručně řečeno: Sobotka neuráží.
Drží si svoje obyčejné postoje, které jsou ovšem pro budoucnost Česka naprosto zásadní. Že jsme členský stát EU, tudíž bychom měli s Bruselem kupříkladu vůči Putinovi držet basu. Že jsme členy NATO a že musíme v Severoatlantické alianci zůstat, neboť nás chrání. V tom se zásadně liší od Zemana. Liší se, ale nekřičí, není žádný Kalousek, který neustále mlátí pěstí do stolu a hlučí. Sobotka je tichý, nenápadný. Tichá voda břehy mele.
Často vyhlíží velmi nepevně. Kupříkladu na návštěvě ve Vídni loni řekl, že u nás vojáky NATO nechceme. Znělo to divně, srabsky. Smyslem toho poněkud zbabělého výroku ovšem bylo ukolébat, utišit zemanovsko-putinovské křídlo v ČSSD. Sobotka, jako každý normální předseda partaje, neustále hraje o život. V březnu bude volební sjezd, Sobotka potřebuje pokračovat jako předseda... A popravdě je v tom nečekaně schopný. Hle, nemá soupeře. Kandiduje letos na předsedu sám.
Postupná emancipace od Hradu
A zase typický Sobotka. Po lavírování okolo protiruských sankcí a po výroku o vojácích NATO v Česku (mimochodem naši vojáci jsou taky NATO, že) napsal článek do časopisu Foreign Policy nazvaný „Beyond Ukraine: NATO Solidarity in a Time of Crisis“ (Na pozadí Ukrajiny: Solidarita s NATO v době krize). Přihlásil se k NATO na sto procent. Napsal, že musíme za bezpečnost platit, že je nutné zvýšit výdaje na armádu, „všichni musíme být připraveni nést svůj díl odpovědnosti“.
Podobně „pronaťácky“ a prozápadně vystupoval při podzimní návštěvě Spojených států, kde se účastnil odhalení busty Václava Havla v Kongresu. „Odhalením busty Václava Havla nevzdáváme poctu jen jemu samému, ale všem, kteří se nesmířili s útlakem a nesvobodou a bránili se. Zvedli svůj hlas stejně jako dramatik Václav Havel,“ pravil český premiér. (Zlomyslní komentátoři říkají, že se zvyšující se vzdáleností od Zemana se zvyšuje i Sobotkova západní orientace.)
Pobyt s Babišem ve vládě je jízda na tygru. Sobotka neví, kdy se šelma splaší a sežere ho. Ale zatím jedou. Babiš sice uspěl v eurovolbách i v komunálních volbách (jen v senátních jeho ANO propadlo), ale ne zas tak výrazně, aby měl chuť vyvolat volby předčasné. Pro premiéra je pak důležité, že jeho strana ve volbách dokázala populistickému ANO slušně konkurovat.
Sobotka Zemana několikrát nenápadně porazil. Sebe i ČSSD od proputinovského prezidenta postupně emancipuje. Vidíme to třeba na tom, že hradního pána nepozval na březnový sjezd. Hlava státu premiérovi s emancipací vydatně pomáhá. Nejde jen o Zemanovo vzhlížení k Putinovi, ale také o jeho sprostomluvu a katastrofické výroky. Třeba ten o tom, že by se handicapované děti měly oddělovat od nehandicapovaných. Předpotopní, hloupý, elitářský názor, který v ČSSD nebude vítán.
Ukočírovat Babiše je pro Sobotku mnohem těžší úkol. Ne-li nemožný. O soužití s jeho hnutím ve vládě řekl: „Já myslím, že koaliční partner ANO má problém se vším, co nedělá koaliční partner ANO.“ Velmi výstižné. Andrej Babiš ale, až na výjimky, neútočí na Sobotku coby politika, předsedu ČSSD. Sobotka, zdá se, je mu tak trochu ukradený. Babiš si více méně dělá, co chce, a premiér mu neodporuje. Jako příklad poslouží Finančně analytický útvar (FAÚ), tedy neoficiální tajná finanční služba spadající pod ministra financí.
V původní koaliční dohodě chtěl Sobotka zajistit „apolitičnost, nezávislost a vyšší výkonnost Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR, jehož odpovědnosti a kompetence musí být spojeny s garantovanou apolitičností, vyšší analytickou i exekutivní výkonností. Ředitel Finančního analytického útvaru (FAÚ), působícího v rámci MF, bude jmenován vládou na návrh ministra financí“.
Jízda na tygru Andrejovi
Jenomže Babiš nechtěl, aby mu do FAÚ někdo mluvil, a Sobotka s ním o kontrolu útvaru nebojoval. Hned na začátku to prostě a jednoduše vzdal. Takže FAÚ dál spadá pod Babiše, nikdo tento potenciálně supernebezpečný útvar nekontroluje, šéf ANO si ho obsadil po svém. Podobně si pod sebe částečně stáhl daňovou Kobru, smíšený útvar proti daňovým únikům.
Pro premiéra je dnes Babiš větší riziko než Zeman. Prezident je jasný, čitelný, Putinův. Každý to ví, každý to vidí. Babiš ne. Udržel si popularitu. Má ve vládě suverénně největší moc. Nepochybujme, že Sobotka do Babišova ministerstva financí nevidí, nemá tam žádné vstupy, neví, co se tam děje.
Babiš zůstal majitelem Agrofertu. Jeho zájmy směřují k tomuto megaholdingu. Viz třeba nedávný úspěch firmy Uniles z holdingu Agrofert, která porazila ostatní lesnické firmy v tendru státního podniku Lesy České republiky na lesnické práce a prodej dřeva na roky 2015 až 2019. Pětiletá zakázka. – Vše bylo jistě křišťálově čisté.
Pobyt s Babišem ve vládě je jízda na tygrovi. Sobotka neví, kdy se šelma splaší a sežere ho. Ale zatím jedou. Babiš sice uspěl v eurovolbách i v komunálních volbách (jen v senátních moc ne), ale ne zas tak výrazně, aby měl chuť vyvolat volby předčasné. Pro premiéra je pak důležité, že jeho strana ve volbách dokázala populistickému ANO slušně konkurovat, sice nevyhrála, ale taky nepropadla. Jinými slovy: obyčejná ČSSD, klasická, tradiční politická strana, se pod Sobotkou docela slušně drží. Není směšná. Nescvrkla se jako ODS.
Slabý, necharismatický premiér si tedy vede dost dobře. Nevyhání nás z EU, nestrká nás pryč z NATO. Odmítá se klanět Putinovi. Sněmovní volby ČSSD vyhrála mimo jiné s antikorupčním programem. S protikmotrovským programem. Po malérech ODS to bylo lehké. Pár kmotrů (Ivo Rittig, Roman Janoušek) je dnes pečlivě sledováno. Ale jinak, v krajích i v Praze, se skoro nic nezměnilo. Dál jsme Česká kmotrovská republika, Česká korupční republika. Uvidíme, co s tím sobotko-babišovská vláda v dalších třech letech udělá. Nejspíš ale nic.
Výhled pro Bohuslava Sobotku-premiéra? Jeho i nás čekají těžké časy. Stálý tlak Rusů. Změna klimatu v západní Evropě, napětí v multikulturních zemích. Vzestup neonacionalistů. Snahy o rozklad EU. Imigrační vlny. Soužití s muslimy. Potírání Islámského státu. To vše s koulí na noze jménem Miloš Zeman. Nezáviděníhodná pozice. Ale, jak už řečeno, ten slabý, „obyč“ Bohuslav Sobotka to zatím slušně zvládá.
