Ivan Kytka | Komentáře
12. 1. 2007 12:00

Ropné dozvuky velkého sovětského třesku

Když kdysi bojovali českoslovenští hokejisté v zápasech se Sovětským svazem kromě výsledku také o zbytky okupované národní hrdosti, nacházeli fanoušci po prohrách útěchu v jednoduchém vysvětlení.

"Brežněv zřejmě utáh o přestávce kohoutky s ropou,"  zněl lakonický komentář části sportovní veřejnosti.

Sovětský režim byl v mnohém nepředvídatelný, ale plynulé dodávky energetických surovin do západní Evropy byly součástí přísně střežených strategických zájmů. Krom jiného potřebovala Moskva západní valuty. I v době nejnapjatějších vztahů plynula ropa do západních rafinérií bez přerušení a Brežněvův režim měl na Západě, pokud šlo o ropu a zemní plyn,  pověst spolehlivého obchodního partnera.

Dokonce pověst tak solidní, že německá kancléřka Angela Merkelová považovala,  poněkud nešťastně, za nutné dát jeho obchodní spolehlivost za příklad současnému ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.  

Evropská unie jako rukojmí

Ani v posledním  ropném sporu mezi Moskvou a Minskem nelze vyloučit politické pozadí. Podle některých britských komentátorů byl Lukašenko příliš liknavý a pomalý v přípravách na začlenění své země do Ruské federace. Kreml měl s Běloruskem nevyřízené také finanční účty. A část Evropské unie se stala jejich rukojmím.

Podle smluv uzavřených v polovině 90. let měla mít Ruská federace podíl na lukrativních výnosech, které plynuly do běloruského rozpočtu z rozdílu mezi levně importovanou ruskou ropou a exportem rafinovaných běloruských ropných výrobků dále  na Západ. Minsk však dohodu prakticky nikdy neplnil.

Ruská vláda minulý týden  zavedla jednorázovou exportní daň na ropu vyváženou do Běloruska, 180 dolarů za tunu. Lukašenko odpověděl o tři dny později zavedením tranzitního příplatku za ropu přepravovanou přes běloruské území. Za každou přepravenou tunu ropovodem Družba měli Rusové zaplatit 45 dolarů. Když označila Moskva příplatek za nelegální, začala ho Lukašenkova vláda čerpat takříkajíc v naturáliích ponechvála si část ropy přepravované dále na západ. Rusko zastavilo dodávky úplně.

Arogance ropné moci?

Závěrečné kolo nejnovějšího ropného dramatu sehrál Vladimir Putin a jeho poradci jak podle učebnice (pro adepty tajné služby). Svolali poradu  těžních společností a vydali pokyny k postupnému omezení těžby.

Současně se v některých moskevských novinách objevila zpráva, že Moskva chystá dodatečné daně na dovozy veškerého zboží z Běloruska.

Obchodní válku s Ruskem by Lukašenkův režim, označovaný za poslední diktaturu v Evropě, patrně nepřežil. Netrvalo dlouho a běloruský prezident si spočítal, že  dráždit velkého bratra na východě se nevyplatí. Ve středečním telefonickém rozhovoru se Putin a Lukašenko dohodli na blíže nespecifikovaném kompromisu. Přečerpávací stanice hlásily, že dodávky do střední a západní Evropy budou v nejbližších hodinách obnoveny.

Dozvuky rozpadu Sovětského impéria

Evropská unie, dovážející z Ruska kolem čtvrtiny své roční spotřeby  ropy a zemního plynu, reaguje na každý výpadek zásobování srategickými surovinami zděšením a postup Moskvy, která obvykle nejdříve zavře kohouty a pak jedná, považuje za nepřijatelný.

Putinovi poradci se brání tím, že poklesnul tlak v plynovodu či vyschnul ropovod, to je také jediný argument, kterému některé bývalé země Sovětského svazu rozuměji. A je obtížné odhadnout, nakolik je ruská šoková terapie výsledkem nezměrné politické arogance a vydírání či  pouze projevem absence elementární obchodní etiky,  chcete-li,  slušného vychování.

Je dost možné, že s historickým odstupem budou, byť opakující se, zimní dramata kolem dodávek plynu a ropy považována za  méně významná a spíše za nepodstatné dozvuky rozpadu bývalého Sovětského impéria. Tím spíše,  začne-li Evropa svou závislost na fosilních palivech  rychle snižovat. A Gazprom či Transněft se promění z převodních pák strategických zájmů Ruska v běžné obchodní a obchodovatelné společnosti otevřené zahraničním vlastníkům.

[email protected]   

 


  

 

 

Právě se děje

Další zprávy