Americké předvolební debaty jsou nuda. Miliony lidí si je tak trochu z pocitu povinnosti naladí, to ano. Ale s příliš velkým zájmem na ně nekouká ani velká část novinářů, která je za to placená. Aktuální série debat demokratických kandidátů trvá už od loňského léta a je snad únavnější než kdy dřív.
Neprospívalo jí jednak nepřeberné množství kandidátů (v jeden moment jich bylo skoro 30), jednak prostě to že televizní debaty jsou strukturované tak, že v nich každý kandidát dostane prostor maximálně na pár bonmotů. Vedoucí kandidáti se spíš drží zpátky, protože můžou na televizních obrazovkách jen ztratit. Naopak ti marginálnější se snaží stůj co stůj zapsat do paměti veřejnosti, což většinou končí prostě jen nepřirozenou trapností.
Zatím poslední lednová debata byla trochu výjimečná. Promítl se do ní totiž vyostřený střet mezi dvěma nejlevicovějšími kandidáty: Berniem Sandersem a Elizabeth Warrenovou.
To je prostě blbost
"Stanice CNN včera přinesla zprávu (a senátorka Warrenová to potvrdila), že když jste se na konci roku 2018 bavili, řekl jste jí, že si nemyslíte, že žena může vyhrát prezidentské volby. Proč jste to řekl?," ptala se moderátorka Abby Phillipová. "Pravdou je, že jsem nic takového neřekl. Nechci nad tímto plýtvat příliš mnoho času, protože to je přesně to, co by si Donald Trump a možná některá media přáli. Kdokoliv mě zná, ví, že je nepředstavitelné, abych si myslel, že se žena nemůže stát prezidentkou Spojených států," odpovídá Sanders.
Phillipová se ještě jednou ujistila, že Sanders tvrdí, že nic takového neřekl. Hned vzápětí se však zeptala: "Senátorko Warrenová, jak jste si připadala, když vám senátor Sanders řekl, že se žena nemůže stát prezidentkou?" Návodná otázka svou absurditou rozesmála nejen samotného Sanderse, ale slyšitelně i notnou část osazenstva sálu. "Nesouhlasila jsem," řekla Warrenová a odklonila svou odpověď směrem k širšímu tématu, co si myslí o šancích ženských kandidátek.
Mnoho Sandersových příznivců bylo rozhořčeno, že se Warrenová jejich kandidáta nezastala. Na jednu stranu není divu. Tvrzení, že by si Sanders mohl něco takového myslet, je vcelku neuvěřitelné. Jeho tým ihned vyhrabala video z roku 1988, v němž Sanders jasně říká pravý opak. A ostatně když v roce 2015 zahajoval kampaň, udělal tak teprve poté, co Warren kandidovat odmítla. Sám tehdy její kandidaturu preferoval.
Nejhůře z celé výměny ale vyšla stanice CNN a její moderátoři. Konkurenční MSNBC je svým zaměřením ještě liberálnější, ale ani na jedné stanici nenajdete mnoho příznivců senátora Sanderse. Vedení debaty ale bylo ze strany CNN tak vychýlené, že to zarazilo i osazenstvo ranní show MSNBC Morning Joe.
Moderátorka Mika Brzezinski si nebrala servítky "Bernie Sanders opravdu není někdo, kdo by tvrdil, že žena nemůže být prezidentkou. To je prostě blbost," řekla. A dodal, že její kolegové na CNN si počínali neprofesionálně.
Teď to neotvírejte
Po debatě ještě ze CNN uniklo video zachycující situaci bezprostředně po jejím skončení. Kandidáti si navzájem podávají ruce a Elizabeth Warrenová zamíří k Sandersovi. "Mám pocit, že jste mě označil za lhářku v celostátní televizi," říká a zjevně nechce podat Sandersovi ruku. "Víte co, opravdu se o tom nebavme teď. Jestli si o tom chcete promluvit, můžeme to udělat kdykoliv. Vy jste označila za lháře mě… Ne, opravdu to nedělejme teď," odpovídá Sanders a odchází.
Sanders a Warrenová mezi sebou měli dosud jakýsi nevyslovený pakt o neútočení. První se označuje za demokratického socialistu, zatímco druhá je znatelně středovější. Oproti ostatním demokratickým kandidátům je ale i ona znatelně nalevo. Napětí bylo doteď znát převážně mezi jejich podporovateli.
Velmi zjednodušeně řečeno se fanoušci Warrenové obávají, že Sanders je moc nalevo a nemá šanci uspět ve všeobecných volbách. Sandersovi podporovatelé se zase obávají, že po primárkách se senátorka posune více do středu. To by si jednak sami nepřáli, jednak si někteří myslí, že proti Trumpovi má šanci jen jasně levicový populismus.
Několik dní po debatě to vypadalo, že těsně před začátkem primárek dojde k zásadnímu rozkolu mezi dvěma nejvýraznějšími kandidáty levé části politického spektra. Například na Twitteru Sandersovi příznivci zasypávali Warrenovou a její zastánce tisíci emotikony hadů. Dávali jí najevo, že ji považují za hada a zrádkyni, která se odkopala jako nástroj establishmentu s úkolem zlikovidovat hrozbu skutečně levicového kandidáta. Proč by jinak tuto podlou zprávu, která je podle sandersovců jasně lživá, poskytovala tisku? Podle druhého tábora se zase Sandersovi fanoušci odkopali jako agresivní chuligáni.
Mezi samotnými kandidáty byl ovšem klid. Prolomil ho až pondělní vzpomínkový den na Martina Luthera Kinga. Během pochodu v Jižní Karolíně, který byl součástí pietního dne, šli Sanders a Warrenová bok po boku, většinu cesty vyloženě zakleslí do sebe.
Aby toho nebylo málo, na většině fotek je s nimi ještě zastupitelka Tulsi Gabbardová, kterou establishment demokratů vyloženě nenávidí a pro velkou část podporovatelů Sanderse je druhým nejoblíbenějším politikem (mimo jiné proto, že v roce 2016 odstoupila ze své funkce v Demokratickém národním výboru tak trochu na protestu proti tomu, jak organizace zacházela právě se Sandersem).
Pokud chtěli dát Warrenová a Sanders svým voličům najevo, že válečná sekera je zase zakopána a bratříčkování s esablishmentem nebude zas tak žhavé, nemohli to udělat úsporněji a jasněji.
Tam ve Wisconsinu
Jak to ale tedy bylo s kontroverzním rozhovorem mezi Sandersem a Warrenovou, který vše nastartoval? Zdá se, že senátoři se na konci roku 2018 prostě špatně pochopili. Podle amerických analytiků nejsou důkazy pro to, že by aktuální kontroverzi záměrně rozvířila kampaň Elizabeth Warrenové, nebo přinejmenším ne s jejím vědomím.
Pro americkou levici je aktuálně nejdůležitější, že oba kandidáti vše stihli urovnat před primárkami, které začínají už za pár dní. Warrenová i Sanders v nich sice stojí proti sobě, ale jejich pozice není čistě rivalská. Oba stojí proti slábnoucímu středovému křídlu demokratické strany, které ale stále ovládá klíčové pozice.
V případě úspěchu pro sebe oba navzájem představují vcelku logickou volbu viceprezidenta. Sandersova kampaň dokonce nedávno zjišťovala, jestli nic nebrání variantě, že by Warrenová sloužila zároveň jako viceprezidentka i ministryně financí. Jejich dosavadní pakt o neútočení dává ale smysl i z toho důvodu, že si paradoxně navzájem příliš neubírají hlasy. Warrenová má silnější podporu především mezi bělochy s vysokoškolským vzděláním. Sanders má daleko diverzifikovanější fanoušky, které ale často spojuje nižší socioekonomický status.
Nejlogičtější cestou kupředu je tedy pro oba kandidáty posbírat společně v primárkách co největší počet hlasů, které pak mohou dát dohromady na sjezdu strany v červnu ve Wisconsinu. Pokud by se žádnému z kandidátů nepodařilo v primárkách urvat dostatečný počet delegátů na automatické získání nominace, mohli by se spojené síly obou nejlevicovějších kandidátů ukázat jako klíčové.
I v momentě, kdy by ale kandidaturu získal někdo jiný než Warrenová nebo Sanders, jejich společná síla by mohla výrazně posunout politický program, který se na sjezdu bude taktéž schvalovat. Vše samozřejmě záleží na tom, jestli se Warrenová skutečně považuje spíše za spojence Sanderse, než za přítele demokratického establishmentu. Po urovnání turbulentního týdne to ale tak trochu vypadá.
