Přichází vystřízliveni z iluze, že malá země jako Česko se stane 'privilegovaným partnerem' americké supervelmoci, říká francouzsko-český politolog Jacques Rupnik ve druhé části rozhovoru, v níž se snaží odhadnout, jaká bude po volbách česká zahraniční politika. "Mohlo by to, jak je tomu dnes v Polsku, posílit snahu o prosazovaní evropské zahraniční a bezpečnostní politiky," míní Rupnik (první část rozhovoru, který jsme pro větší přehlednost rozdělili do tří dílů najdete zde: Strašit levicí je nesmysl, ČSSD není KSČ-light)

EU se po krizi v Řecku bude asi hodně měnit, vzniká nový garanční fond, na kterém by se chtěly podílet i země mimo eurozónu jako je Polsko a Švédsko, jaké možné postoje vidíš v České republice po těchto volbách?

V českých volbách nepadlo slovo o Evropě, ale evropský kontext je výrazně poznamenal. Řecký faktor a krize eura pomohly udělat ze zadluženosti a rozpočtové opatrnosti hlavní téma voleb. To je klasicky ,pravicové' téma, na rozdíl řekněme od témat socialních, spíše „levicových" nebo „zelených" (ta se úplně vytratila). Je to samozřejmě dnes téma klíčové a české volby aspoň tímto se pasovaly do současné evropské situace. Přichází však na řadu otázky, kterým se předvolební debata nevěnovala: vstup do eura a český postoj k nastávajícím změnam v unii, které zmiňuješ.

Foto: Aktuálně.cz

Blog Karla Hvížďaly na Aktuálně.cz

EU se bude měnit na základě dvou zdánlivě opačných impulsů: impuls německý, který klade důraz na průhlednost účtu a vyrovnanost rozpočtu jako podmínku společné měny, impuls francouzský klade důraz na nutnost domýšlet společnou měnu i jistou formou koordinace hospodářských i fiskálních politik v eurozóně.

Zjednodušeně řečeno jde o přístup více účetnický a přístup více politický. Ten první je dnes bližší Čechům i ostatním středoevropanům (pokud nejsou postiženi finanční krizí jako Maďarsko nebo Lotyšsko), ten druhý má přízeň jižních států v EU, ale také finančních kruhů i v USA. Obama tlačil na vznik velkého garančního fondu. Stačí si přečíst Financial Times: varuje před laxním přístupem k zadluženosti i před politickou soudržností eurozóny. Francouzský přístup se v minulosti neprosadil, protože tu bylo německé podezření, že se tím bagatelizuje finanční disciplina.

Potřebujeme samozřejmě obojí a jako už častokrát v minulosti může krize přinést i nová řešení, která budou syntézou obou zmíněných impuslů. Na tom stojí budoucnost evropského projektu: společná měna znamená sdílenou suverenitu a tudíž i do značné míry sdílenou politiku. V tom měli původní kritici eura pravdu: za myšlenkou společné měny je i „plíživý federalismus". Díky krizi může vzniknout skutečně politická Evropa.

Ptal jsem se hlavně na to, jak se k této situaci postaví povolební česká politika?

Pokud jde o vstup do eura, odpověď bude znít: nic nespěchá, nechtěli jsme doplácet na Slováky, nezačneme snad doplácet na Řeky! Podobně opatrné to bude i v Polsku, ale připomeňme, že Estonsko se právě teď uprostřed krize přihlásilo o vstup do eura. Pokud jde o výše zmíněnou debatu o chystaných změnách v systému vládnutí v unii, je zřejmé, že sklon české politiky bude spíš k řešení ,německému' či ,účetnímu' a velká zdrženlivost ke všem sklonům k politické Evropě.

Myslíš, že se bude muset změnit Lisabonská smlouva? Bývalý šéf Bundesbank Karl Otto Pöhl dokonce předpovídá, že se některé státy, které ohrožují euro, budou muset vyloučit…

Je možné, že bude Lisabonská smlouva vyžadovat dovětek, ale nikdo dnes nepomýšlí na novou smlouvu; toho jsem si za posledních dvacet let užili dost. Nelze také vyloučit pokušení v Bundesbance vrátit se k původnímu německému konceptu eura, který razil v devadesátých letech ministr fiananci Theo Weigl, tj. euro pro původní zakladatele EU, bez tzv. zemí ,ClubMed'. Tedy euro se musí spravovat podle vzoru Deutsche Mark neboli raději v užší sestavě. Nevylučuji toto řešení, kdyby současná krize pokračovala a evropské státy svoji válku s trhy prohrávaly.

Jde o „válku" (termín Merkelové), protože skutečné finanční trhy, které zachránila v letech 2007-2009 intervence státu (tedy z peněz daňových poplatníků) se teď odvděčily tím, že se obrátily proti státům a vyčítají jim schodky, o které se velkým podílem pričinily a z kterých žijí. Ale řešení „deutsche euro" bez jižních lajdáků by znamenalo i porážku evropského projektu a možná znepokojující vývoj samotného Německa.

Známý sociolog Ulrich Beck z mnichovské univerzity varuje Merkelovou před „novým unilateralismem" a pokušením Německa uzavřeného do sebe. Merkelová je totiž z východu a patří ke generaci, která nezdědila evropanství svých předchůdců. Kohl říkal „Německo je naše vlast, Evropa naše budoucnost". Brandt podobně: „Být Němcem a Evropanem jde dnes dohromady, a doufejme, že tomu tak bude navždy". Doufejme.... Ale dnes je třeba pochopit, že pro Němce je v pozadí měnových otázek trauma Výmarské republiky, hyperinflace, která připravila půdu pro nacismus. Finanční disciplina byla zabudována do genetického kódu poválečné SRN. Za odlišnými postoji ke krizi eura jsou i odlišné diagnózy příčin, odlišné historické zkušenosti a tudíž i odlišný význam slov.

A jak se změní s novou vládou, podle tebe, vztah České republiky ke Spojeným státům a k Rusku?

Vztah k oběma státům se již začal měnit od roku 2008: Gruzínský konflikt ukázal, že slovní ani finanční podpora Bushovy vlady Saakašvilimu nezabránila ruskému zásahu, a rozširování NATO se tudíž odkladá na neurčito. Volba nového amerického prezidenta zase přinesla pokus o jiný přístup k Rusku s cílem získat podporu Moskvy pro řešení jaderné hrozby z Íránu a dalších problemů jako jsou Afghánistán nebo vztah k Číně. Radar v Brdech se stal jednou z obětí této změny, a tudíž se nová česká vláda bude muset přizpůsobit novým okolnostem, ať už si o nich myslí, co chce.

Přichází vystřízliveni z iluze, že malá země jako Česko se stane 'privilegovaným partnerem' americké supervelmoci. Mohlo by to, jak je tomu dnes v Polsku, posílit snahu o prosazovaní evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. To zahrnuje i témata jako je projekt evropské energetické strategie, nebo „vychodního partnerství" EU (tedy vztah k Ukrajině, a zemím podél Černého moře). Obojí bude mít velký význam pro český a evropský vztah k Rusku.