Rusové volili. K volbám jich nešlo mnoho. Ani ne polovina voličů. Méně než dřív. V Moskvě jen třetina. Kampaň prý byla nudná. Lidé zklamáni politikou. Volby byly posunuty z prosince na září. Mnoho Rusů šlo radši pracovat na zahrádku, dokud to ještě jde. Jednotné Rusko získalo absolutní většinu, 343 ze 450 mandátů. Může měnit ústavu. Prezident Putin, který stranu přímo podporuje, vyhrál.
Druhá skončila Komunistická strana Ruské federace (KPRF). Vede ji stalinista Gennadij Zjuganov. Komunisté jsou to podivní, zvládají spojení neduchovního marxistického materialismu s pravoslavím. Z toho se ovšem stalo jakési státní náboženství. Takže má k materialismu velmi blízko. Zjuganovci podporují anexi Krymu a hybridní válku v Donbasu. V Dumě hlasují s Jednotným Ruskem.
Třetí místo obsadila Liberálně demokratická strana Ruska (LDPR) nacionalisty Vladimira Žirinovského. Partaj, jejíž předchůdkyni, Liberálnědemokratickou stranu Sovětského svazu, údajně založili pracovníci KGB. Žirinovskij v květnu v ruské státní televizi přirovnal USA k hitlerovskému Německu a vyzval, aby Rusko vedlo "preventivní úder" proti Severoatlantické alianci... Hle, důvěryhodný, "liberální" a "demokratický" politik.
Čtvrté Spravedlivé Rusko. Útvar založili lidé okolo Putina a slouží jako uměle vytvořená, řízená "opozice" Jednotného Ruska. Všecky tyto strany, samí putinovci, dají dohromady necelých devadesát procent hlasů. Opozice, skutečná opozice, věrohodně liberální a sociálnědemokratické strany, podle volební komise do Státní dumy neprošly.
Jako za normalizace u nás
Představte si, že v takové zemi žijete. Že máte aspoň trochu liberální, západní názory. Nebaštíte dennodenní ruskou propagandu. A teď se zatajeným dechem sledujete výsledek voleb. Na takové jedince musí padnout podobné zoufalství, jaké svobodomyslní lidé zažívali v socialistickém Československu za dob hluboké normalizace. (Tehdy volby končily výsledkem 99,9 procenta. Ale jaký je v tom rozdíl? Žádný.)
V Rusku klesá volební účast. Logické vysvětlení zní: voliči nevidí smysl volby. Jít k urnám stejně nic nezmění. Oficiální vyjádření zní samozřejmě jinak. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl: "Je zřejmé, že většina lidí, kteří hlasovali, fakticky vyjádřila podporu prezidentovi. Opět tak získal významnou důvěru lidí." Nízká účast, míní, nezpochybňuje výsledky voleb.
Putinovsky laděný politolog Viljam Smirnov slabou účast vysvětluje takto: "Veřejné mínění je dosud pod vlivem mýtů, které převládají ze sovětských časů a jsou příznačné pro autoritářské systémy, podle nichž všichni občané se za každou cenu mají účastnit voleb." Nezájem o politiku Kremlu vyhovuje. Lidé rezignují. Nechávají to na Putinovi. Na autoritáři, kteří oficiálně není autoritář.
Spokojený prezident Putin vidí volby takto: "I pro Jednotné Rusko je samozřejmě výsledek důležitý, stejně jako pro každou jinou stranu. A výsledek je dobrý." Proč? Lidé chtějí jistoty: "Situace není jednoduchá a lidé chtějí, aby ve společnosti, v politickém systému panovala stabilita."
Carská stabilita. Provází ji čerstvé posilování moci tajných služeb. Podle moskevského listu Kommersant vbrzku vznikne Ministerstvo státní bezpečnosti (MGB). Tato silová instituce má získat pravomoci bývalé obávané KGB. V níž Putin sloužil. Je tedy jasné, odkud bere inspiraci. Pro ubíjenou ruskou opozici zlá zpráva.
Země, kde zítra znamená včera
Zklamání a z něj pramenící nezájem voličů o volby souvisí i s ekonomickou situací. Ale v "zemi, kde zítra znamená včera" (jak se říkalo v éře Sovětského svazu, kterou by Putin rád obnovil) je to zase opačně. Rusko se nachází v mizerném stavu, zdražuje se, omezuje sociální pomoc. V západní zemi by to vedlo ke vzdoru občanů vůči establishmentu, což by se muselo ve volbách projevit. (I když ty ruské byly zčásti zmanipulované.)
V Rusku se to odehrává jinak. Tamní obyvatelé jsou masírováni láskou k vlasti, nacionalismem namixovaným s pompézním pravoslavím, rusofilstvím, odporem k Západu, strachem ze sekulárního Západu. Kreml pak voliči oceňují za anexi Krymu, ale taky za boj proti prozápadní ukrajinské vládě a za hybridní válku v Donbasu. Prostě naopak.
Rusko je pro nás varováním. Ukázkou, jak riskantní jsou nacionální tendence, nic než národ, nic než vlast, nic než my. Když se ještě odějí do náboženského, spirituálního, obřadního roucha, dav je manipulovatelný jak malé dítě. Vládní média v tom hrají zásadní roli. Tohle je ta "stabilita", o které tak pyšně mluví Putin.
Proti ní stojí západní "nestabilita" a striktní oddělení víry (věr) od vlády. Evropská nestabilita, pluralita, které bychom si měli (do jisté míry) vážit. Sem patří i fakt, že ruské tajné služby podporují v jednotlivých zemích Evropské unie nacionalisty. Vědí dobře, že nacionalismus, který spojuje Rusko, naopak vede k rozpadu EU.
Ale ještě jednou. Představte si, že žijete v Rusku. Rus v Putinově Rusku. Že Dumu ovládají putinovci a strany vedené Zjuganovem a Žirinovským. Nezávislé organizace jsou pronásledovány a rušeny. Opozičníci zavíráni, vražděni. Rodí se MGB, Putinova nová KGB. Kdo není s námi, je proti nám. Peklo. Rusko pod Putinem je nebezpečné. Ale taky nešťastné, nesvobodné, svobodu utlačující, nenávidící. Ruské volby? Katastrofa. Normalizace.
