Dobrá zpráva: Nejvyšší správní soud v poslední době vyhověl již několika stížnostem čínských žadatelů o azyl, kterým ministerstvo vnitra loni, po skoro třech letech čekání, odmítlo poskytnout ochranu.
Prostřednictvím advokátů se utečenci obrátili na krajské soudy, ty pak některým jejich stížnostem vyhověly, některým ovšem nikoli. Krajskými soudci odmítnutí čínští křesťané se pak obrátili s kasační stížností na Nejvyšší správní soud (NSS) a ten se nyní staví na jejich stranu. Zprávy přicházejí jak od uprchlíků, tak z Českého rozhlasu, který tyto informace zveřejnil.
To, co dělá Nejvyšší správní soud, má hluboký smysl a velkou cenu pro třicetiletou českou demokracii. Víme, co se u nás po nástupu prezidenta Miloše Zemana na Hrad stalo - tento pán obrátil značnou část české zahraniční politiky na Východ. Maximálně potlačil téma lidských práv, které jako motiv prosadil Václav Havel, a začal razit termín "ekonomická diplomacie", tedy něco ve smyslu "je nám jedno, jestli lidi mučíte, hlavně u nás utraťte prachy".
Jsme postkomunistická země, na odklon od prosazování lidských práv u nás slyší stále dost politiků, úředníků a, jak se ukázalo, i soudců. O ochranu v Česku, v zemi Havla, jak oni to viděli, požádalo 78 čínských křesťanů. Osmi vnitro vyhovělo, zbytku ne, ačkoliv se žádosti a osudy žadatelů velmi podobaly.
Číňané popisovali útlak, který zažívali jako křesťané, pronásledování rodin (zavírání sourozenců, rodičů, blízkých), výslechy provázené mučením (mlácení do uší, do hlavy, nucení držet na napjatých rukou pět minut tyč, když spadla, následovalo bití atd., atd.)
Nejvyšší správní soud případy čínských křesťanů vrací vnitru, jeho výtky ukazují opravdovou bídu či rovnou neúctu k člověku jak u vnitra, tak i u části krajských soudců (ne u všech, chvála bohu). Vnitro se nevypořádalo s otázkou, zda již sama příslušnost k určitému typu církve v Číně nezakládá odůvodněné obavy z pronásledování. Úředníci v klidu tvrdí, že uprchlík pronásledováním v Číně netrpěl, jeho výpovědi neberou vážně, a zároveň tvrdí, že se mohl přestěhovat jinam, aby mu pronásledování nehrozilo. Rozpor? Nevadí.
Další, zásadní argument pro udělení ochrany: ani vnitro, ani odmítaví krajští soudci nedoložili, že odmítnutým žadatelům o azyl po návratu do Číny nehrozí špatné zacházení (ani to doložit nemohou).
V odůvodněních byly použity absurdní argumenty typu: nemohlo jít o pronásledování, protože žadateli v Číně nikdo nebránil věřit doma v utajení. (Což je podobné, jako by u nás někdo tvrdil, že tu za komunistů byla svoboda slova, protože jsme mohli tajně doma ve sklepě na komanče nadávat.) Krajský soud se v argumentaci rovněž odvolával na oficiální čínské orgány, před kterými ovšem žadatelé utekli. Absurdní.
Lidské bytosti, nebo diktát shora?
Další nesmysly: když uprchlíci popsali, jak byli biti či mučeni na policejních stanicích, prý to nebyly akty pronásledování, nýbrž kriminální činy policistů. NSS potvrdil, že jsou-li výpovědi žadatelů věrohodné, nepochybně se o pronásledování jednalo.
Vidíme na tom, jak je u nás nalézání práva složité, často jde velmi pomalu, ale nalézáno přece jen je. Aspoň u odvolacích soudů tomu tak bývá (v tomto smyslu viz až odstrašující případ souzení Jany Nečasové-Nagyové, který se zvrhl v téměř absurdní souboj mezi soudkyní Královou a odvolacím soudem).
Co bude následovat v případech odmítnutých čínských žadatelů o azyl? Žádosti se znovu vrátí na vnitro, které je povinno zohlednit výtky, jež Nejvyšší správní soud v daných případech vznesl. Ministerstvo bude muset vydat nová rozhodnutí, s výhradami NSS se vypořádat, obstarat si například další informace z Číny. Ovšem těžko od čínských úřadů, které se na pronásledování křesťanů podle mnoha výroků lidskoprávních organizací i svědectví Číňanů přímo podílejí.
Znamená to, že ministerstvo nyní už musí sedmdesáti čínským žadatelům vyhovět? Neznamená, vývoj musíme dál pečlivě sledovat, být ve spojení s právníky žadatelů, kteří odvádějí výtečnou, obdivuhodnou práci, ač jejich klienti často nemají žádné peníze. Vnitro se může s výtkami vyrovnat po svém a zcela jistě nebude chtít vyhovět všem 70 odvoláním, o tom takřka není pochyb.
Taktiku "8 ze 78", tedy asi desetinu, jsem již dříve popsal, byla to taktika "čínský vlk a Zeman se nenaštvou, EU koza spokojeně zamečí". (Odehrálo se to za ministra vnitra v demisi Lubomíra Metnara loni v únoru.) Dodejme, že v roce 2017 požádalo v Evropské unii o mezinárodní ochranu 4645 Číňanů, přičemž azyl dostalo jen 895 z nich, tedy asi pětina (české vnitro "uspořilo", azylů dalo jen desetinu).
Tato taktika však nemá co dělat s českými zákony, s lidskými právy, s nárokem na poskytnutí ochrany lidem pronásledovaným kvůli víře. Je to jen a jen zemanovská politika, klanějící se komunistické mocnosti, která v posledních letech znovu přitvrdila ve svých totalitních praktikách.
Čínští křesťané u nás popisují, že se kolem nich motají zvláštní osoby, Číňané, vyhrožují jim, dost možná jsou napojeni na čínské tajné služby, jejichž aktivity u nás podle Bezpečnostní informační služby zesilují. Za zcela jisté se bere, že čínské žadatele o azyl od nás nejde do země Si Ťin-pchinga vrátit, mohli by být zavřeni, mučeni, mohli by zmizet.
Uvědomují si to úředníci ministerstva vnitra a ti krajští soudci, kteří odvolání nevyhověli? Vidí za žádostmi o azyl lidské bytosti, které by návrat do Číny ohrozil či zničil? Nebo je to nezajímá a slyší jen na diktát shora?
Nejvyššímu správnímu soudu musíme poděkovat, je lidský a ctí právo, víc se po něm nechce. Dokazuje, že česká justice není na kolenou a neslouží lidem jako Zeman a komunistické Číně.
