Kampaň Andreje Babiše (ANO) byla ostrá, surová. Po jeho prohře se objevily názory, že mnoho médií fandilo Petru Pavlovi a že to ničí důvěru v žurnalistickou obec. Podobně byl kritizován předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský za to, jakým způsobem gratuloval vítězi po volbách. Poslanec Martin Kolovratník (ANO) ho dokonce vyzval, aby odstoupil.
Začnu Rychetským. Na oficiálním twitterovém účtu Ústavního soudu napsal toto: "Blahopřeji panu Petru Pavlovi ke zvolení prezidentem České republiky. Slovy Václava Havla považuji tento výsledek voleb za vítězství lásky a pravdy nad lží a nenávistí." - Velmi jasné, pregnantní vyjádření toho, co si šéf konstitučního tribunálu myslí. - Kolovratník tweet okomentoval následovně: "Vyjádření pana Rychetského, který veřejně gratuloval novému prezidentovi a vymezoval se proti Andreji Babišovi, je skandální. Předseda soudu má být absolutně nepolitický, nezaujatý a nestranný."
Aniž bych se měl za fanouška Andreje Babiše, považuji Rychetského vyjádření za nevhodné. Výzva k jeho odstoupení je zřejmě pouhý výkřik, ale do jisté míry ji chápu. Může přijít, že se Babiš v následujícím půlroce obrátí na Ústavní soud, avšak tamní předseda, který má jistě na mnoho svých kolegů silný vliv, to bude brát tak, že se na soud obrátila "lež a nenávist". Pokud by se na stejnou instituci naopak obrátil Pavel, šlo by zřejmě o "pravdu a lásku".
Obojí je nesmysl. Babiš není "lež a nenávist", ačkoliv často lže, stejně jako není "zlo", jak ho opakovaně popsala Danuše Nerudová. A Pavel není, jak jistě on i my víme, "pravda a láska". A jistě, kdo sleduje Pavla Rychetského a váží si ho, bude mu rozumět. Pro takové lidi říká: po revoluci jsme tu něco budovali a nechceme si to nechat ukrást a rozbít. Kdo ovšem Rychetského nezná a nesleduje, musí mít pocit, že je totálně stranický, antibabišovský. Pro voliče ANO to může znít jako zpráva o nedemokratickém Ústavním soudu, ačkoli záměr Rychetského byl zřejmě přesně opačný.
Kritizováni jsme i my, žurnalisté. Mezi prvním a druhým kolem volby tweetoval šéfredaktor serveru Echo24 Dalibor Balšínek: "Petr Pavel má přízeň většiny médií a novinářů, Andrej Babiš dokonce neovládá ani 'svůj' iDnes." A po výhře generála Pavla napsal komentátor Jakub Kvasnička, že "největším poraženým voleb jsou fandící novináři". V jeho textu pak čteme: "Mají novináři právo fandit? Nemají. Fandí? Fandí. Jako zběsilí. Respektive část z nich. Víc a víc. A letos během prezidentských voleb také, jako nikdy jindy. Velká ostuda našeho povolání, kterou si často vůbec neuvědomujeme."
Zřejmě také na jeho text reagoval politický analytik Jiří Pehe: "Začínají se vynořovat moudra typu, že to mnozí novináři přehnali, když se jasně postavili na stranu Petra Pavla. Já bych řekl, že by to platilo, kdyby stál proti Pavlovi demokrat, který neohrožuje naši národní bezpečnost."
Babiš trumpoval
S novináři to není tak snadné jako s Pavlem Rychetským. Jistěže nemají fandit jedné straně. Chovali se tak? To musí posoudit čtenáři, posluchači a diváci. Ale klíčovou roli tu hraje - jako obvykle - realita, způsob, jakým Andrej Babiš vedl kampaň, především pak před druhým kolem.
Používal lži a manipulace, což lze ověřit. Zabývá se tím kupříkladu web Demagog.cz, který kontroloval velké debaty obou soupeřů. Kupříkladu při "souboji titánů" na Blesk.cz napočítal Babišovi 6 pravd a 6 nepravd, tedy lží. Pak je ovšem logické, že na to média upozorňují, dokonce i média, jež vlastní Agrofert a Babiš na ně tedy má vliv.
Mnohem zásadnější roli ovšem hrály billboardy, na nichž Babiš naznačoval, že Pavel Česko "zavleče do války". Způsob, jakým použil ukrajinskou tragédii, byl hnusný, nevím, jestli také nedemokratický. Strašné bylo jeho vyjádření v druhé debatě ČT, že by neposlal vojáky na pomoc vojensky napadenému státu NATO. To už bylo jasně nebezpečné vyjádření. Sice je vzal později zpět, ale jak? Vinu hodil na moderátora Martina Řezníčka, ačkoliv ten položil velmi snadnou a jasnou otázku a vinen nebyl. Babiš trumpoval.
Jeho výrok nás poškodil v očích spojenců a bylo jasné, že pokud nevyhraje Petr Pavel, budou prezidenta vnímat jako nástupce Miloše Zemana. Bylo správné o tom psát a bylo správné to odsoudit.
Podobně strašidelná byla výzva expremiéra a exministra financí jemu důvěřujícím voličům, aby si vsadili ve Fortuně tisíc a volili ho, že pak vyhrají dvanáctinásobek. Taková manipulace, zdá se, jde už přímo proti smyslu demokratických voleb.
Když jste pozorovali chování a kampaň Petra Pavla, taková místa se v ní nenašla. Byl v klidu, odpovídal na otázky, nekličkoval okolo své minulosti, nezapíral ji, jako Babiš stále zapírá, že byl agentem StB. Velmi detailně bylo probíráno jak jeho vojenské studium, které zahájil za komunistů, tak jeho členství v KSČ. Nikdo mu nic nedaroval, ale jeho kampaň nebyla štvavá, postavená na lži, nezahrávala si ošklivě s tématem války, neděsila.
Není divu, že média, pokud pracovala objektivně, referovala jinak o Pavlovi a jinak o Babišovi. Chovali se jinak, jejich týmy i oni sami vedli úplně opačnou kampaň. Říct "média byla na Pavlově straně" je zavádějící, přesnější by bylo říct "média popisovala obě kampaně a referovala o kandidátech".
A ono fandění, jež se mělo projevit neskrývanou radostí, či dokonce gratulacemi novinářů v Pavlově štábu? S Jiřím Pehem bych asi řekl: měli radost, že vyhrál demokrat, který společnost nerozeštvává. Proč by to měli skrývat? Proč by měli dělat, že jim to je jedno? Zřejmě chtějí žít v demokracii a v zemi, která dbá na své závazky a není jí lhostejný osud napadané a drancované Ukrajiny.
