Většina Čechů má za to, že ty nejdůležitější volby roku se odehrají 8. a 9. října, kdy budeme vybírat nové poslance. Pro 17. spolkovou zemi, jak se Česku také někdy říká, je ale podstatné i 26. září, kdy si Němci zvolí nový Bundestag a ukončí tak nekonečnou éru Angely Merkelové.
Ať už se stane jejím nástupcem kdokoli, je jisté, že pro Česko to bude vždy horší partner. Nikdo už nebude mít s manýry Visegrádu takovou trpělivost jako měla tato východní Němka, která studovala v Praze. A pokud se kancléřem stane Olaf Scholz, nepochybně se s občas dost zmatenými požadavky Čechů v Bruselu párat nebude.
Ještě před měsícem byla jeho perspektiva nevalná. Křesťanskodemokratická koalice CDU/CSU se těšila třicetiprocentní podpoře, zatímco Scholzova SPD se zmohla sotva na polovinu. Pokud někdo mohl stranu Angely Merkelové předehnat, pak to byli Zelení. Nyní je ale vše jinak.
Aktuální průzkum pro televizi RTL tvrdí, že křesťanští demokraté prudce spadli na 23 procent a druzí už jsou sociální demokraté, kteří teď zaostávají již jen o dvě procenta. Až za nimi jsou pak s 19 procenty Zelení. Liberálové z FDP mají 12 procent, nacionalistická AfD 10 a postkomunistická Linke 6 procent.
Kdyby se navíc kancléřský úřad předával čistě na základě osobní popularity, usedl by do něj Scholz zcela bezkonkurenčně. Lídři Zelených a CDU se mu v této disciplíně dívají na záda z velmi uctivé vzdálenosti.
Scholz se blíží k semaforu
Někdejšímu hamburskému starostovi Scholzovi se přitom občas posměšně říkalo "Scholzomat" v narážce na jeho trochu robotické opakování stále stejných vět. Nyní ale zjevně na Němce působí jako nejlepší možný nástupce dosluhující kancléřky.
Kandidát CDU/CSU Armin Laschet se v poslední době specializuje hlavně na sérii přešlapů. Asi nejhorší bylo jeho pochechtávání se za zády německého prezidenta, který právě vyjadřoval účast obětem povodní. Kampaň strany je prakticky neviditelná a celé to působí dojmem jako by Laschet jen čekal, až mu klíče od kancléřství položí Merkelová na stůl.
To už kritizují nejen oponenti, ale i sami křesťanští demokraté. A mocně především bavorský premiér Markus Söder, který vede sesterskou CSU a vůči kolegovi Laschetovi chová pravou německou "Hassliebe". V květnu toho na chvíli využila kandidátka Zelených Annalena Baerbocková a dostala svou stranu do čela průzkumů. Pak se ale nakazila od Lascheta a od té doby už také vrší především chyby, které partaj posílají dolů.
Robotický Scholz tak najednou mnohým Němcům vychází jako nijak zvlášť lákavá, ale přijatelná varianta. V končící vládě Angely Merkelové slouží jako ministr financí, takže nikdo nepochybuje o jeho kvalifikaci. Zároveň patří ke konzervativnímu křídlu sociálních demokratů, tudíž je široce přijatelný i pro nesocialistické voliče.
Jasně však přitom říká, že křesťanské demokraty chce za každou cenu dostat do opozice. Když ho v rozhovoru pro stanici Deutsche Welle moderátoři nutili, aby se vymezil proti Merkelové, prohlásil, že to přece nemůže udělat, když pod ní roky ministroval. Dodal ovšem, že už rozhodně nebude chtít pokračovat v jejím stylu politiky, který je založený na tom, že se věci "aufzusitzen" - vysedí. Na Němce to evidentně působí jako srozumitelná nabídka, která kombinuje kontinuitu s přiměřenou změnou, vše v osvědčeném merkelovském rámci politiky, která už dlouho není ani pravicová, ani levicová, ale "Die Mitte", středová.
Sociální demokraté ovšem ještě zdaleka nemají vyhráno, byť to nyní opravdu vypadá, že se jim minimálně podaří zablokovat dlouho uvažovanou variantu černo-zelené koalice, tedy souručenství CDU/CSU a Zelených.
SPD ale jistě nezapomněla na svou zkušenost z roku 2017, kdy v březnu se svým tehdejším kancléřským kandidátem Martinem Schulzem prudce vystřelila v preferencích nahoru, aby nakonec v zářijových volbách shořela jako papír a dosáhla nejhoršího výsledku v historii. Vypadá to, že se z ní ale poučila, protože místo velkolepých unijních vizí, které tehdy předkládal voličům Schulz, nabízí teď jeho kritik Scholz především erudici a pragmatismus.
Pokud nakonec opravdu uspěje, otevírá se před Německem najednou mnoho možností, jak nahradit současnou velkou koalici. Scholz nijak neskrývá, že by byl rád, kdyby v Berlíně na podzim svítil "semafor" rudé SPD, žlutých liberálů FDP a Zelených.
Koho zasáhne Tálibán?
Posledním velkým tématem, které může německé volby ovlivnit, je nejspíše katastrofa v Afghánistánu. Kritici u nás tepou vládu za pozdní evakuaci, co by ale Němci dali za naše dvě úspěšně naložená letadla. První německý záchranný let zvládl přepravit jen sedm lidí, stovka míst zůstala neobsazena.
Kandidátka Zelených Annalena Baerbocková už si kvůli tomu povolala po bok někdejšího stranického ministra zahraničí Joschku Fischera, aby za to do německého kabinetu pálil. Podobně se činí i zbytek opozice. A třebaže sociální demokrat Heiko Maas teď řídí ministerstvo zahraničních věcí, může Scholz tuto havárii přežít. Největší část kritiky totiž míří na končící kancléřku Merkelovou a její stranickou kolegyni, ministryni obrany Annegret Kramp-Karrenbauerovou.
Zvládne-li Scholz přesvědčit Němce, že v turbulentních časech potřebují, aby spolu s Merkelovou neodešla i "merkelovská" jistota, ovládne berlínské kancléřství na podzim nejspíš rudá barva.
