Do kolika let budeme muset pracovat? A bude to stačit na to, abychom tu část života, kdy už nebudeme moci být ekonomicky aktivní, prožili relativně důstojně, a nikoli na (nebo dokonce za) hranici bídy? Tuhle otázku si klade střední a mladší generace ve všech vyspělých zemích světa, Česko nevyjímaje.
Co vy na to?
"Je mi 67 let. Do starobního důchodu jsem byl odejit na základě reorganizace podniku přesně podle tabulek: 60 + 18 měsíců . Od té doby jsem si nevydělal ani korunu - a přišla by mi vhod.
U nás v republice pracují spousty důchodců na tzv. souběh, a to hlavně ve veřejné správě. Tito lidé zkreslují životní úroveň důchodců. Mají plnou penzi a k tomu vysoký plat za místo u PC. Neznám případ manuálně pracujícího člověka na souběh v původní profesi.
A problémy mají absolventi škol - jsou v registrech úřadů práce a jejich místo zabírají souběháři. Ti neremcají, ani nejdou s odboráři protestovat."
Čtenář Mikluáš Maďar na redakčním e-mailu [email protected].
Jejich populace totiž stárne, což mimo jiné znamená neustálý růst výdajů na zdravotní péči i sociální zabezpečení. Mezinárodní agentura Standard & Poor's dokonce některým zemím G20 na konci ledna pohrozila, že jim od roku 2015 začne snižovat ratingy, pokud nezačnou problém řešit.
V Česku bude v polovině století lidí v seniorském věku proti dnešku dvojnásobek. Zároveň nepřibývá dostatečný počet mladých, kteří by je na trhu práce nahradili. Řešením je udržet starší pracovníky co nejdéle ekonomicky aktivní. A je také jasné, že v budoucnu se zřejmě bude muset opět posunout věková hranice pro odchod do penze. Kam až, to zatím nikdo neříká.
Ovšem už dnes pracuje v Česku skoro čtvrt milionu lidí pobírajících nějakou penzi a představují víc než pět procent všech zaměstnanců. A chtělo by jich pracovat ještě víc.
Podle odborníků prodlužování průměrného věku a moderní medicína delší ekonomickou aktivitu umožní. Jenže je tu několik ale. Například: Bude se to týkat všech profesí? Těžko. A co těmi, jichž se to týkat nebude, třeba proto, že jsou fyzicky příliš namáhavé? Rekvalifikace?
Nebo: Bude dost práce? Vždyť už člověk po padesátce, který dnes ztratí zaměstnání, hledá nové jen velmi obtížně. Opravdu se situace natolik změní? Diskriminace kvůli věku je u nás sice zákonem zakázána, ale v praxi panuje vůči starším pracovníkům spousta předsudků - že se pomaleji učí, nerozumějí moderním technologiím, nejsou schopni vysokého nasazení.
A to i přesto, že existuje řada výzkumů, jež dokládají že kombinované pracovní týmy složené ze starších i mladších zaměstnanců jsou velmi efektivní.
Ke slovu se tak dostává age management, způsob řízení, který přihlíží k věku a schopnostem zaměstnanců. Vznikají výzkumy, projekty a studie. Jenže studie sama ještě žádné místo nevytvoří a předsudky vůči starším neodstraní. Třebaže i oni mají dost co nabídnout.
O tom všem se na Aktuálně.cz diskutovalo i v uplynulých dnech.
A co si o tom myslíte vy, vážení čtenáři? Setkali jste se s diskriminací kvůli věku, nebo znáte naopak ze svého okolí či pracoviště pozitivní příklady?
A máme nechat všechno na prozíravých manažerech a spoléhat na to, že je situace na trhu práce stejně za čas donutí starší lidi zaměstnávat? Nebo by měl do hry vstoupit stát a podpořit zaměstnávání seniorů, třeba nějakou formou pobídek?
Majka, na e-mail [email protected]: Je mi 59 let a jsem v řádném důchodu, ale dost nerada. Z práce jsem musela odejít proto, že se snižovaly počty ve státní správě a pár měsíců jsem strávila na ÚP do doby než mi nastala doba řádného důchodu. Nic mi není platné, že mám dvě VŠ, zkušenosti z oblasti školství (20 let), z oblasti daní, podnikové ekonomiky a účetnictví (ten zbytek, cca 12 let). ... Nechci být jen doma, i když mám dost zájmů, přeci jen by se mi hodila nějaká ta koruna a také bych ráda byla mezi lidmi. V mnoha zemích na světě je obvyklé, že se vlády starají o to, aby důchodců bylo co nejméně, u nás školy produkují hormady nepotřebných a nevzdělaných absolventů - a pro ně je práce především, nikdo neřeší že by mnozí byli úspěšnější v nějakém jiném oboru a pokud tam sami neodejdou, je to past pro obě strany.
Eva Jiříková: Myslím si, že by stát už konečně měl něco dělat, pokud se týče zaměstnávání lidí nad 50 let. Každý zaměstnavatel by měl zaměstnávat určitá procenta lidí v tomto věku. Pracovat chci, ale skutečně člověka nad 50 nikdo nezaměstná. Bude se tímto velkým problémem už konečně někdo zabývat?
Karel Karlovič: Jak kdo si může dovolit makat. Jsou profese, které mnoho překážek nekladou, ale jsou i takové, které pro stáří prostě dělat nemůžete. A sem patří téměř všechna řemesla. Sedět za PC opravdu dokáže každý do vysokého věku, ale stát na střeše, u tavící pece, sfárat do dolu, řídit autobus, pracovat s elektřinou či na soustruhu....to chce bystré oko, zdravý a rychlý úsudek, fyzickou kondici a toto všechno ve stáří rapidně ubývá.
Ladislav Soukup: Je mi 62, jsem v předčasném důchodu, stále mám otevřenou živnost a pokud bych byl svobodný, našel bych si mladou ženu. Mám čas na duchovní věci, sportovně provozuji živnost a spíš musím pomáhat mladým, kteří se neumí do života prosadit.Holt jsou mladí duchem staří dědci a dědci duchem mladíci. Nechci si připustit, že jsem starý.
Josef Hlaváček: Každý člověk prožívá své stáří individuálně, ale v dobrých 70 - 80 % staří lidé můžou nabídnout jen své neduhy… neznám nic, co by z nabídky starého člověka bylo dobré a lukrativní pro ty, kteří ještě mají mládí. Jenom ty úspory a vyšší penze, pro které si jednou za měsíc i dobře situovaní členové rodiny rádi přijíždějí.
André Martinsen: Já lidi nedělím na staré mladé, ale na chytré+otevřené+podnikavé+atd. a ty ostatní, kteří takoví nejsou. Je jen dědictvím komunismu a především normalizace, že v určité generaci je těch horších víc, ale to nemá co dělat s věkem těchto lidí, ale s určitou zhovadilostí, kterou je naučila normalizace - zejména naprostá relativizace jakýchkoliv jiných hodnot než peníze a osobní prospěch. To nejsou ti nejstarší, to je generace lidí mezi padesátkou a sedmdesátkou.
Petr: K čemu mně je třeba, že plně ovládám ekonomiku, účtování, faktury, PC, export, mám velkou praxi v řízení auta ( B ) - dodávky, najeto více jak dva miliony km … když o mě není opravdu žádný zájem? Jsem totiž ročník 1949. (mailem na [email protected])
Jan Bartoš: Polovina kvalitních řemeslníků je starší než 50 let a někteří i přes 60. Máme v podniku zedníka, kterému je 62 a patří mezi naše nejlepší. Nejsou to lidi za zenitem, ale spíše zkušení zaměstnanci. Ano, nejsou schopni zastat těžkou práci, ale dokážou na 100% dělat to, co dělali celý život. Věřte tomu, že takovýto člověk udělá mnohdy dvakrát víc práce než 25letý mladík.
Dash Montana: Pracuji v mezinárodní firmě jako lídr, tzn., že vedu svůj tým. … Ze zkušenosti musím říci, že lidé nad 40 let mají větší výkon, mnohem menší absence (lékař, nemoc atd.) a váží si stálé práce. Pokud mi někdo nabídne mladého člověka do cca 30 let a staršího, raději sáhnu po starším, se kterým se mnohem lépe pracuje. Většině mladých je jedno, jestli je někdo propustí, protože mají celý život před sebou, žádné závazky, kdežto starší člověk je mnohem lépe přizpůsobivý. Chci tím jen říct, že je ideální mít tým mixovaný jak věkem, tak i pohlavím. Pracovníci, pokud je zdravé jádro, se navzájem doplňují a jako tým jsou skvělým celkem.
Vladimír Kliďásko: V r.1997, to mně bylo 50, jsem si zajistil letenku a odletěl jsem do USA na Floridu.Už mně lezlo krkem pořád se někomu vnucovat. Přátelé, neuměl jsem ani slovo anglicky, letěl jsem. Makal jsem tam 10 let, dřel jsem jako vůl na hotelu,v restauraci, obchodech a naposled jako zahradník. Měl jsem narentovaný dům a se všemi poplatky jsem měsíčně platil 800 dolarů plus výdaje na stravu, benzín apod. Musel jsem se tedy otáčet, abych mohl vše řádně platit … Nikdy jsem si nestěžoval … Tím chci říci , že v Americe se nikdy nikdo nikoho neptal, kolik mu je roků, bylo a myslím, že i dnes tam je pravidlo: chceš pracovat? Tak makej.
