Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) stále častěji působí dojmem, jako by se do vlády sociální demokracie omylem zatoulal tvrďácký šerif z Alabamy. Minulý týden v rozhovoru pro Aktuálně.cz pravil: Rozumím světonázoru těchto lidí (ombudsmanka Anna Šabatová a další, pozn. red.), ale pro mě je na prvním místě bezpečnost, která sice musí jít ruku v ruce s lidskými právy, ale v některých situacích je pro mě bezpečnost prostě prioritou číslo jedna. Od ministra vnitra člověk nic jiného čekat nemůže.
Ale bodejť, že může. Musí. Anebo nemusí, ale pak ministerstvo vnitra klidně přejmenujme na ministerstvo pořádku a pendreku.
Vládní kompetence nejsou rozdělené tak, že by vnitro mělo v popisu práce čistou bezpečnost, kdežto na čistá lidská práva máme ministerstvo pro lidská práva. Které funguje jako kverulant, komplikující bohulibou bezpečnostní činnost silového resortu, jak se Chovanec tváří v případě uprchlíků. (Podobně se bohužel vyvinulo chápání „dominantního“ ministerstva průmyslu či dopravy na jedné a ekologickými námitkami „komplikujícího“ ministerstva životního prostředí na druhé straně.)
Úvaha, že bezpečnost musí jít ruku v ruce s lidskými právy – a někdy taky ne –, je chybná. Vnitro je tu od toho, aby hájilo lidská práva a bezpečnost jako jeden celek. Když to začneme oddělovat a tvářit se, že nad lidskými právy můžeme přimhouřit oko (v závorce: tohle si když tak vyřiďte u kolegy Dienstbiera), jsme u policejního státu cobydup. Lidská práva a svobody patří do Ústavy a mezinárodních smluv, před „běžnými“ zákony mají navrch. Jsou pro vnitro návodem, jak obstarávat bezpečnost. Otočit to a udělat z bezpečnosti samostatnou prioritu číslo 1, za kterou lidská práva vykukují v pozadí, je domyšleno do důsledků naopak nebezpečné.
Když prosazujeme dobře fungující stát, lítají třísky. To je logika ministra Chovance. Dělá jenom svoji práci. Vnitráckou.
Jsou dvě možná vysvětlení, ani jedno ne právě povzbudivé – buď si Chovanec úplně neuvědomuje, co vlastně při té šerifské póze o lidských právech říká, anebo si to naopak uvědomuje velmi dobře (a tím spíš to říká).
Abychom dostáli naší historii, tradicím, kulturním kořenům a mohli být považováni za nedílnou součást rodiny civilizovaných evropských národů, musíme oprášit stále platné hodnoty spravedlnosti, svobody a solidarity. Vzletná slova z volebního programu ČSSD, tradiční strany sociálního soucitu, na jejího ministra vnitra moc nesedí.
Hlas lidu? Popularita Chovance (vnitro) podle STEM od nástupu Sobotkovy vlády o 22 procentních bodů stoupla (24:46), kdežto skóre Dienstbiera (lidská práva) o 20 procentních bodů kleslo (58:38). Volič si žádá šerifa s nablýskanou hvězdou, ne advokáta.
