Když se stal Si Ťin-pching na 20. sjezdu Komunistické strany Číny podle očekávání de facto doživotním diktátorem, panovaly vesměs obavy, že své neomezené moci využije v duchu svého dosavadního programu k dalšímu stupňování napětí s okolním světem. Zatím se nicméně zdá, že drtivé vítězství v domácím politickém boji dodalo generálnímu tajemníkovi v jeho třetím funkčním období potřebnou sebejistotu, aby se naopak pokusil nahromaděné spory alespoň částečně a dočasně deeskalovat.
Během summitu skupiny nejsilnějších světových ekonomik G20 na indonéském ostrově Bali působil minulý týden jako vyměněný. Ne že by byl při svém prvním velkém mezinárodním setkání od začátku pandemie vyloženě vstřícný, ale jeho postoje byly překvapivě pragmatické. S šéfem Bílého domu se na vůbec první osobní schůzce od nástupu Bidena do funkce domluvil na obnovení dialogu v několika důležitých oblastech, kde Peking předtím demonstrativně přerušil všechny komunikační kanály poté, co předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová navštívila Tchaj-wan. Připomeňme, že kvůli této cestě starší dámy Peking málem rozpoutal třetí světovou válku.
Obnovený dialog a jeho meze
Na signál k obnovení dialogu ihned navázali příslušní američtí a čínští představitelé. Bidenův klimatický emisar John Kerry se sešel se svým čínským protějškem Sie Čen-chuou a americký ministr obrany Lloyd Austin jednal s generálem Wej Feng-chem o zmírnění vojenského napětí, které po čínských manévrech kolem Tchaj-wanu nabobtnalo do povážlivých rozměrů. Žádná z těchto setkání nebyla zjevně nijak srdečná, zato byla podle dostupných zpráv věcná a bez teatrálních výlevů, které v posledních letech provázely čínskou "diplomacii vlčích válečníků".
V podobně pozitivním duchu se Si Ťin-pching na Bali sešel také s japonským premiérem Kišidou a několika představiteli evropských i dalších zemí. Zapomněl se přitom pouze jednou. To když v kuloárech náhodně potkal kanadského premiéra Justina Trudeaua. Aniž by si uvědomil, že je snímají všudypřítomné kamery, vyčetl mu nepříliš diplomaticky, že o jejich rozhovoru den předtím informoval média. Těm Kanaďan mimo jiné sdělil, že se před Si Ťin-pchingem ohradil proti čínskému vměšování do voleb v jeho zemi.
Tento drobný incident názorně ilustroval meze Si Ťin-pchingovy snahy o oteplení vztahů s okolním světem. Jednou z těchto mezí je odlišné pojetí diplomacie a politiky vůbec. V Číně se obojí odehrává za zavřenými dveřmi bez účasti veřejnosti, což není v demokratických zemích možné ani žádoucí. Další takovou mezí a příslovečným slonem v místnosti zůstává samozřejmě tichá podpora Pekingu ruské agresi vůči Ukrajině.
Jak se vojenská situace Ruska zhoršuje, snaží se Peking v rámci možností diskrétně od Kremlu distancovat, aniž by přitom ale ohrozil své "spojenectví bez hranic" s Ruskem, vyhlášené v "olympijské" deklaraci 4. února. Současně se summitem publikoval britský deník Financial Times tvrzení čtyř "anonymních vysoce postavených zdrojů" v Pekingu, že Si Ťin-pching nebyl o Putinově chystané invazi informován. Na první pohled zarazí ty čtyři zdroje - v Pekingu se dnes neodváží neautorizovaně promluvit na tak citlivé téma ani jeden "vysoce postavený" představitel; čtyři naráz naznačují koordinovanou iniciativu.
Vyhnout se izolaci
Ve snaze nezabřednout spolu s Ruskem do mezinárodní izolace nakonec Peking nezablokoval závěrečnou deklaraci, která ostře odsuzuje ruskou agresi - byť zároveň konstatuje, že "zazněly i jiné názory a odlišná hodnocení situace a sankcí". Čínská média dokonce přetiskla plný text rezoluce - s výjimkou poslední věty.
Ta věta zní: "Dnešní doba nesmí být érou války". Jde o doslovný citát indického premiéra Módího z rozhovoru, který vedl s Vladimirem Putinem na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v polovině září v uzbekistánském Samarkandu. Její vytěsnění je zřejmě vzkazem Indii a osobně Módímu, s nímž má Si Ťin-pching velmi komplikované vztahy. Při předchozích setkáních si oba státníci ani nepodali ruku, ale v uvolněné atmosféře na Bali Módí nakonec během "nahodilého" setkání uprostřed recepce Simu pravicí přeci jen potřásl.
Diverzifikace řetězců
Skutečný důvod náhlé vstřícnosti vůči okolnímu světu Si Ťin-pching poodhalil záhy na setkání lídrů Asijsko-pacifického ekonomického společenství (APEC) v Bangkoku. Ve svém projevu varoval před "diverzifikací" dodavatelských řetězců, tedy před jejich odkláněním od Číny do bezpečnějších zemí. "Jakýkoliv pokus narušit, nebo dokonce rozložit průmyslové a dodavatelské řetězce, které se zformovaly v Asii-Pacifiku,… pouze zavede hospodářskou spolupráci v regionu do slepé uličky," pravil doslova.
Masivní přesun výrobních kapacit a dodavatelských řetězců do Číny po jejím vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001 představuje jednu z bezprostředních příčin prudkého hospodářského a mocenského vzestupu Pekingu v posledních dvou desetiletích. Jejich opětovná "diverzifikace" nebo dokonce rozpojení (decoupling) přímo ohrožuje další čínský růst.
Tamní hospodářská situace se přitom - mimo jiné i kvůli Si Ťin-pchingovým politickým ambicím - rychle zhoršuje. Po zajištění svých politických cílů na domácí scéně, k němuž mohutně přispělo i budování obrazu zahraničního nepřítele ("nepřátelské protičínské síly"), se teď velký vůdce může zase chvíli soustředit na vylepšování (chtělo by se říci "racionalizaci") postavení Číny v mezinárodním společenství. To se ovšem za poslední léta propadlo vskutku dramaticky a zůstává tak otázkou, nakolik jej může současná vlídnější tvář Pekingu ještě resuscitovat.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
