reklama
 
 

"Skláním se před vaší moudrostí." Češi si libují v prezidentském kultu

22. 3. 2019 14:55
Přejeme si prezidenta nejen respektovat, úcta je nám málo, máme potřebu uctívat.

Prezident Miloš Zeman s doprovodem popáté navštívil Karlovarský kraj a hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová (ANO) se s ním před veřejností loučila: "Vaše bonmoty, postřehy a především váš přehled je fascinující a nezapomenutelný. Skláním se před vaší moudrostí a věřím, že opět za čas budu moci říci: 'Vítejte u nás, pane prezidente'."

Myslím, že nejde o rafinovanou politickou přetvářku, ale autentický výraz ryzích pocitů a skutečných názorů. Slova ilustrují nejen vztah paní hejtmanky k osobě Miloše Zemana, ale i vztah Čechů k prezidentuře vůbec. A je jedno, jak se hlava státu jmenuje.

Zdvořilost až obřadnost je jistě namístě, v tomto případě se navíc jedná o starší osobu. Ale zkusme rozlišovat. Existují různé typy zdvořilosti a obřadnosti. Pro naši potřebu je zjednodušme do dvou: civilně-republikánský a nazarbajevovsko-gubernijní.

Ten první je pro středoevropské demokratické potřeby vhodnější. V tom druhém se komunikace nese v duchu "vaše moudrost je nad naše chápání".

Zkusme si například představit, jak prezident Alexander van der Bellen vyrazí (vlakem) na oficiální návštěvu Tyrolska a dejme tomu starostka Innsbrucku na tiskové konferenci pronese, že se "sklání před jeho moudrostí". Polovina, no, spíš větší polovina Rakušanů by to brala jako pokus o vtip, jako icebreaker nebo něco takového. Zbytek by údivem povytáhl obočí, protože nasadit takový devótní tón by mu přišlo značně výstřední.

Podobně si zkusme zaspekulovat, že kdyby byla slovenskou prezidentkou Zuzana Čaputová, nejspíš ani její návštěva na Spiši by nevrcholila lichotkami à la  "fascinující a nezapomenutelný". Hádám, že by to místním autoritám přišlo nepatřičné. A nezapomínejme: nazarbajevovsko-gubernijní status je vyhrazen prezidentům-mužům, kdežto před moudrostí prezidentek-žen se činovníci sklánějí výjimečně, pokud vůbec.

Slova hejtmanky Mračkové Vildumetzové - schází v nich ještě citoslovce "ó…" - nespadla z nebe. Vyrůstají z toho, jak Češi - podle volebních výsledků asi většina Čechů - berou prezidentský úřad. Rozhodující interakcí je tu "vzhlížení". Směrem vzhůru, k funkci, k Hradu na kopci, ke standartě na střeše. Odtud je jen kousek ke sklánění se před…

Přejeme si prezidenta nejen respektovat, úcta je nám málo, máme potřebu uctívat. Tak jsme nastaveni, symbolem toho je prezident na poštovních známkách (anomálie a přežitek). Vědomě nebo podvědomě toužíme po prezidentovi-moudrém vladaři.

Tradice civilně-republikánského respektu je slabá. Místo toho se koříme. Prezidentovi se nosí dárky, ano, i "hůl na budoucího premiéra" od hejtmanů, shodou okolností ji předloni předávala také paní Mračková Vildumetzová.  

Poptávka po prezidentském kultu bohužel zůstává vysoká, v porovnání se sousedními státy abnormálně. Dokud nepromyslíme, co to obnáší, a nepřehodnotíme ji, obávám se, že s potíže s důsledky přímé volby budou pokračovat i po Zemanovi.

autor: Jan Lipold | 22. 3. 2019 14:55

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama