Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
2. 10. 2020 11:11

Sklapni, chlape! Trump je hodně nakažlivý, má ale Biden tak slabou osobní imunitu?

Televizní debata prezidentských kandidátů byla skličující podívanou. Kvůli oběma. Trump byl zcela sám sebou. Biden vyvolal závan nejistoty, zda by s ním do Bílého domu nepřišla tvrdá pomsta demokratů.
První debata před prezidentskými volbami v USA mezi Donaldem Trumpem a Joe Bidenem.
První debata před prezidentskými volbami v USA mezi Donaldem Trumpem a Joe Bidenem. | Foto: ČTK

V amerických médiích se v posledních letech jen tak nestává, aby se komentátoři liberálních a konzervativních médií na něčem shodli. Přesněji řečeno jde o velmi velmi řídký jev. Ale v hodnocení první televizní debaty prezidentských kandidátů, stávajícího šéfa Bílého domu Donalda Trumpa i jeho vyzyvatele Joea Bidena, tento výjimečný úkaz nastal.

Foto: Aktuálně.cz

Ostuda, hanba, depresivní představení, porážka demokracie - to jsou příklady hodnocení napříč médii od levicové televize MSNBC na straně jedné až třeba po konzervativní deník Wall Street Journal na té druhé.

Viněn je přitom v prvé řadě Donald Trump. A po právu. Nepřišel diskutovat, ale dorazil do debaty, jako to vystihl jeden z komentátorů, se sekáčkem na maso. Jeho jasným záměrem bylo všechno rozšmelcovat.

Součástí výsledného tristního představení, z kterého Americe spadla brada, byl ale také Biden. Musel se průběhu debaty přizpůsobit. Ale ukázal, že už neplatí, jak před čtyřmi roky na adresu Trumpa prohlásila tehdejší první dáma Michelle Obamová, "when they go low, we go high". Teď už jde totiž dolů i Biden.

Nebyl ani zdaleka tak jurodivý jako Trump, ale pěkných pár urážek kolem sebe rozhodil. A jeho "sklapni, chlape!", kterým se pokoušel zastavit prezidenta, zůstalo viset ve vzduchu jako nepříjemné znamení, jak podivný, skličující spektákl sledujeme. Trump je nakažlivý, ale má Biden tak slabou osobní imunitu?

Trumpův velký švindl

U umělců prý nevadí, když osobnost neladí s dílem. Recenzenti to ani nesmějí míchat. V případě politiků by se ovšem životní postoje, hodnoty, názory - obecně "osobní ustrojení" - měly, alespoň trochu, slučovat s tím, co propagují ve svém programu a prosazují v politice.

"Já jsem váš hlas," řekl Trump v roce 2016 těm Američanům, kteří se ve své vlastní zemi cítili nepohodlně - a měli proč. Svým instinktem predátora vyhmátl příležitost a chopil se jí. Vycítil, po čem je poptávka, a v mnoha ohledech se mu daří ji plnit.

Obsazuje soudy konzervativními soudci. Prosadil daňovou reformu, která krom jiného výrazně snížila korporátní daň. Obhajuje vlastenectví a hrdost "obyčejné Ameriky" na její způsob života. Jenže je to zároveň velký švindl.

S nižší a střední dělnickou třídou amerického Středozápadu, která Trumpovi dala přednost před demokraty, nemá současný prezident v autentické životní zkušenosti vůbec nic společného - narodil se v New Yorku se stříbrnou lžičkou v puse. Hluboce věřící křesťané jej volí, protože převrací složení soudů, ale mají při tom ucpaný nos. Trump není jedním z nich.

Konzervativní republikáni se radují z nižších daní, ale ani oni nejsou slepí. Jako prezident jim přinesl výhodný "deal", ale jako byznysmena jej musí považovat za "šméčko". S právníky na špinavou práci, s daňovými triky, které už jsou za hranou slušného podnikání - a možná, jak se může brzo potvrdit, i zákona.

Normální Američan je právem hrdý na své ozbrojené síly, kterých si teď tolik cení i prezident. Jenže také to je Trumpův podvod. Sám se službě v armádě vyhnul, prý nebyl zdravotně uznán pro ostruhy na patách. Jeho "osobním Vietnamem" nicméně bylo, jak později prohlásil, že se vyhnul pohlavním nemocem. A těm, kdo ve Vietnamu skutečně byli - například Johnu McCainovi, kterého bezmála ubili v tamním vězení - ještě vzkázal, že za hrdiny považuje ty, kdo se nenechali zajmout.

Bidenova (ne)jasná nabídka

Trump vše slíbí a mnohé také "doručí", ale osobně a osobnostně vůbec ničím "neručí". V umění to nevadí, v politice se tomu říká populismus. A Trump je jeho vrcholným stádiem.

Ve srovnání s tím je Bidenova nabídka férovější. Nebo byla? Dosud se zdál být tím, co vidíme. Středovým demokratem, který by ustál tlak progresivního křídla. Jeho prezidentství by nebylo pochodem doleva, ale návratem k normálu, jak on sám řekl. V programu i ve výkonu politiky.

V televizní debatě s Trumpem to byl ale Biden, který kromě jiného odmítl potvrdit, že by jako prezident nezačal "pakovat" Nejvyšší soud USA o další členy tak, aby převážil jeho složení liberálním směrem. Dosud to Biden vylučoval, nyní už ne.

Proč? Protože Trump a republikáni teď, jen několik týdnů před volbami, do Nejvyššího soud prosadí konzervativní soudkyni Amy Barrettovou? To by dávalo smysl. Jenže pak by se Biden přiznával, že s ním by v Bílém domě polarizace americké politiky a společenské scény pokračovala.

Slovní poklesky, výrazy, kterými Biden v televizní debatě počastoval prezidenta, byly reakcí na Trumpovy provokace. A ve srovnání s ním - zopakujme -  to byl skautský tábor. Ale na kandidáta, který tvrdí, že by chtěl obnovit v americké politice "slušnost", že ve volbách půjde o "charakter a duši" země, to je sešup.

A závan pochybnosti, zda by s Bidenem místo návratu k normálu nepřišla do Bílého domu pomsta demokratů za Trumpa. Proto byl ten televizní večer tak skličující. Kvůli Trumpovi, který byl zcela sám sebou. A kvůli Bidenovi, u něhož je najednou trochu nejisté, kým by jako prezident vlastně byl.

 

Právě se děje

Další zprávy