Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
5. 6. 2015 17:35

Operace Školství: Zeman má příležitost, tušíme problém

Že se kandidátka na ministryni, která léta působila u ombudsmana, s prezidentem neshodne v názoru na vzdělávání postižených, je docela pravděpodobné. Ale to je jen detail.
Napoprvé se prý nechal přemluvit. Sláva.
Napoprvé se prý nechal přemluvit. Sláva. | Foto: Ludvík Hradilek

Když se vrátil z turné po Jihočeském kraji, prezident Miloš Zeman odvolal ministra školství Marcela Chládka. Byl to první odvolaný ministr Sobotkovy vlády za ČSSD a názorově, řekněme, Zemanova krevní skupina.

Důvody Chládkova odvolání, tedy neslušné chování k podřízeným, najmě ženám, prezident republiky bagatelizoval. Jeho paní by prý slova „vypadáte lahodně“ brala jako lichotku. Pro pana prezidenta máme informaci, která mu zřejmě byla zatajena: není známo, že by Marcel Chládek na ministerstvu zaměstnával nějaké své manželky, takže ten jeho příměr tak úplně nesedí.

Chládek po schůzce se Zemanem prohlásil, že prezident jeho odvolání nechtěl přijmout a učinil tak až na jeho přímluvu. Pokud hlava státu dělala drahoty a je nám naznačováno, že její rozhodnutí máme brát jako dobrou vůli či ústupek, pak stojí zato najet v ústavě na článek 74 a číst: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Takže nějaké nechtěl nebo přemlouval naprosto nepadá v úvahu.

To byla fáze číslo 1 ministerské operace.

Místo Marcela Chládka navrhl Bohuslav Sobotka náměstkyni ministra Jiřího Dienstbiera Kateřinu Valachovou, právničku s desetiletou zkušeností z úřadu ombudsmana. Tušíme problém.

Zaprvé, Miloš Zeman nemá rád Bohuslava Sobotku. Nebylo by divu, kdyby mu nešel na ruku, když si usmyslí vyměnit – dokonce i podle svých vlastních slov úspěšného – ministra kvůli něčemu tak pofidérnímu, jako je „harašení“ (Zemanův pohled a jím použitý termín). Zadruhé, v sociální demokracii existuje několik lidí, které má Miloš Zeman rád ještě méně než Bohuslava Sobotku, a jedním z nich je Jiří Dienstbier. Když má místo prvotřídního Chládka nastoupit jeho náměstkyně, rozpřáhne prezident náruč dokořán.

Anebo, což je pravděpodobnější, může tvrdit, že navržená kandidátka nemá pro funkci dostatečné odborné předpoklady, s odvoláním na to, že přímo vzdělávání (a tělovýchově!) se tolik nevěnovala. Na čemž kus pravdy je, ale za výběr ministrů zodpovídá premiér, a pokud Valachové věří, je to jeho, ne prezidentova věc. Není důvod se domnívat, že by Kateřina Valachová musela být špatnou ministryní.

Že se člověk, který léta působil u ombudsmana, s prezidentem neshodne nejen v názoru na obtěžování, ale také třeba na školní výuku postižených, je docela pravděpodobné. Jestli Kateřina Valachová vzdělávání chápe podobně jako Chládek (a Zeman), tedy ani ne jako způsob porozumění sobě a světu, ale spíš jako jedno velké podnikové školení, není jisté. Tady by asi bylo souznění větší, vždyť podobně to - bohužel - vidí i Sobotka.

Ale to všechno jsou z pohledu fáze číslo 2 - jmenování vlastně detaily, stejně jako to, jestli by se Valachová přizpůsobila Zemanově přístupu k profesorům.

Hlavní bude, jestli si prezident bude chtít vyšlápnout na Sobotku, potažmo Dienstbiera, k čemuž se mu rýsuje příležitost. S Kateřinou Valachovou se setká příští týden, pak se uvidí.

 

Právě se děje

Další zprávy