Bill Coles, Reuters | Komentáře
18. 9. 2014 7:00

Skoty čeká pořádná kocovina – ať už zvolí Ano, nebo Ne

Komentář Billa Colese pro agenturu Reuters: Bez ohledu na výsledek, referendum o nezávislosti po sobě zanechá hluboké rány a bude trvat velmi dlouho, než je čas zacelí.
První ministr Alex Salmond ve víru volební kampaně za nezávislost.
První ministr Alex Salmond ve víru volební kampaně za nezávislost. | Foto: Reuters

Skotsko bude mít v pátek pořádnou kocovinu. Přijde velké bolení hlav, k vidění bude spousta prolitých slz a bez nejmenších pochyb se setkáme i s velkou dávkou vzteku, který přetrvá bůhví jak dlouho – týdny, měsíce a možná i roky –, pokud se sen skotského prvního ministra Alexe Salmonda vyplní.

Referendum, jež se koná ve čtvrtek 18. září, je zcela nepodobné jakémukoli jinému hlasování ve Spojeném království, jemuž jsem byl svědkem. Je mnohem více osobní, niterné.

Kolem jedné jediné otázky, která má být zodpovězena, se točí spousta nejrůznějších myšlenkových proudů: Náleží Skotsko do Británie, či ne? Mnoho lidí jde k referendu čistě na základě instinktu a člověk má pocit, že pokud výsledek plebiscitu dopadne jinak, než si přejí, vztek, který v nich doutná, může vybuchnout jako sopka.

Problémem unionistů je, že nic z toho, čím argumentují, nemůže být uspokojeno magickým slůvkem, jímž se ohánějí skotští nacionalisté. To slůvko zní „změna“.

Pokud nejste teď spokojeni – tedy pokud nesouhlasíte s politikou britské vlády, vedené konzervativci, pokud vás neuspokojuje současný stav zdravotnictví, pokud nesnášíte britskou povýšenost, - pak volte změnu!

Problémem unionistů je, že nic z toho, čím argumentují, nemůže být uspokojeno magickým slůvkem, jímž se ohánějí skotští nacionalisté. To slůvko zní „změna“. Pokud nejste teď spokojeni – tedy pokud nesouhlasíte s politikou britské vlády, vedené konzervativci, pokud vás neuspokojuje současný stav zdravotnictví, pokud nesnášíte britskou povýšenost, - pak volte změnu!

S podobným poselstvím přišel kdysi Tony Blair, stejně jako před pár lety Barack Obama (a vlastně kterýkoli západní lídr, který se tu objevil v uplynulém století).

Jejich vláda také někdy znamenala změnu – mnohem častěji ale nikoli. Slib, že „přinesu změnu“, je však příliš silným poselstvím, proti němuž je obtížné hledat protiargument.

Skotské unionisty vede labourista Alistair Darling, někdejší ministr financí. Vyzařuje z něj klid a vyrovnanost, někomu může připadat až nudný, pyšní se vlasy kmeta, představuje prototyp zarytého skotského bankéře.

Proti němu stojí Salmond - muž s největším charismatem, jehož skotská politika zplodila za dlouhou řadu let. Je energický a výřečný, svými argumenty ubije každého. Rozhodně byste neměli nic proti tomu zajít si s ním na skleničku.

Není to všechno dáno tím, že by unionisté zaspali. Jen to, co mohou slíbit, nepřináší nic nového, je to pořád to samé staré, možná se špetkou větší autonomie pro Skotsko.

Až donedávna tohle poselství zabíralo. V uplynulých dvanácti měsících předpovídaly průzkumy veřejného mínění i všichni experti jasné vítězství unionistů.

Pak se ale vše změnilo. Zčásti to ovlivnil strhující výkon, který Salmond předvedl ve druhé televizní debatě s Darlingem. Možná zapůsobila na Skoty jako strašák jeho slova o zlých toryích v Londýně.

Veřejností se však začaly šířit zvěsti sdělující něco, co ještě před rokem bylo zcela nemyslitelné, totiž že Salmond může těsně vyhrát.

V průzkumu, zveřejněném minulý týden, ztráceli nacionalisté pouhá tři procenta. V tom víkendovém už vedli. Akcie společností sídlících ve Skotsku začaly kolísat, britská libra oslabila. Skotským nacionalistům rázem narostl hřebínek a unionisté si vůbec nevědí rady, jak jejich nástupu čelit. Zcela je pohltila představa, že náhle bojují o holé přežití.

Kamkoli se ve Skotsku hnete, každý hovoří jen o referendu. Nepamatuji si, že by lidé někdy tolik žili politikou. Salmond předpovídá, že volební účast bude činit kolosálních osmdesát procent – ačkoliv já si myslím, že se jeho slova nevyplní.

Na skotských ulicích dnes potkáte spoustu horkých hlav. Během své druhé televizní debaty Salmond a Darling překřikovali jeden druhého. Podobné je to teď v celém Skotsku. Když si před svůj dům umístíte plakát hlásající „Ne!“, je více než jisté, že ho někdo brzy strhne. Zkuste na internet umístit jakoukoli poznámku velebící unionisty a snese se na vás hotová smršť, takřka všichni diskutující budou stoupenci nezávislosti.

Skotští nacionalisté projevovali zřejmě vždy sklon mlátit zastánce opačného názoru hlava nehlava. Jsou ale tihle jejich protivníci onou mlčící většinou, která v den konání referenda ukáže posměšně Salmondovi ukazováček a prostředník ve tvaru písmene V na znamení vítězství? Nebo se naopak jedná o menšinu předem odsouzenou k porážce?

Po každých volbách si ti, kdo prohráli, zdrceně lížou rány, aby později znovu vytáhli do boje.

Tentokrát je to ale jinak. Tentokrát je to mnohem vážnější – buď bude otázka skotské nezávislosti uložena k ledu na nejméně jednu generaci, nebo se prosadí. Referendum je mimořádně vzrušující záležitostí a zároveň lidi hluboce rozděluje. Ať již bude jeho výsledek jakýkoli, hlasování po sobě zanechá hluboké rány a bude trvat velice, velice dlouho, než je čas zacelí.

 

Právě se děje

Další zprávy