Jan Moláček Jan Moláček | Komentáře
16. 7. 2018 15:45

Skrytá kamera: Schválili jsme czexit, premiér Okamura tvrdě vyjednává s Bruselem o podmínkách

Muž v obleku: "Jistě. A již brzy se Česká republika vymaní z bruselského žaláře národů, mohu-li použít vaši působivou formulaci."
Tomio Okamura
Tomio Okamura | Foto: Reuters

Skandál! Probruselská pátá kolona v Česku už neví, jak by nás obelhala! Názorně vám ukážeme, jak čeští eurohujeři zneužívají brexit.

Ano, jednání mezi EU a Velkou Británií jsou složitá, vlečou se, stála křeslo už několik britských politiků, a jejich výsledek je stále - necelých devět měsíců před vystoupením Británie z unie - ve hvězdách.

Jenže čeští posluhovači Junckera a Merkelové toho nepřijatelným způsobem zneužívají. Nalhávají nám, že totéž by - po úspěšném referendu o czexitu - čekalo i Českou republiku.

Je to lež, manipulace, dezinformace a fake news dohromady. Skutečnost je naprosto jiná. Jednání mezi Evropskou unií a Českou republikou by naopak bylo krátké, rychlé a jednoduché. Dokonce tak, že si můžeme dovolit hypoteticky načrtnout jeho pravděpodobný průběh na ploše běžného komentáře. Takže:

Praha, Strakova akademie, pracovna českého premiéra Tomia Okamury. Na stěnách visí zarámované titulní strany asi půl roku starých českých a japonských deníků, které oznamují, že čeští voliči v referendu odhlasovali vystoupení z Evropské unie.

Ozve se zaklepání na dveře a premiérova sekretářka uvede do pracovny muže v obleku s koženou aktovkou.

Tomio Okamura (překvapeně): "Dobrý den."

Muž v obleku: "Dobrý den, pane premiére. Děkuji, že jste si udělal čas ve svém programu. Nezdržím vás příliš dlouho. (Vytahuje z aktovky balík listin.) Jak víte, jedná se o pouhou formalitu - podpis Dohody o vystoupení České republiky z Evropské unie. Počkejte, kdepak mám to pero -"

Tomio Okamura: "Kdo jste? Myslel jsem, že přiletí Barnier."

Muž v obleku: "Bohužel, je příliš zaneprázdněn, znáte to jistě sám. Jsem druhý podtajemník dvacátého pátého odboru jeho úřadu. Á, tady je pero, mrška, zakutálelo se mi až na dno aktovky, omlouvám se za toto zdržení -"

Tomio Okamura: "Počkejte - a máte mandát k jednání jménem Evropské komise?"

Muž v obleku (tentokrát je překvapen on): "Ne, to nemám. Proč se ptáte? (Rozkládá listiny po Okamurově psacím stole.) Takže, pane premiére, pokud vás mohu obtěžovat -"

Tomio Okamura (rozhodně): "Moment. Česká republika má k návrhu dohody celou řadu připomínek, na jejichž zapracování trváme. Například pokud jde -"

Muž v obleku: "Jistě, pane premiére, o tom samozřejmě víme. V Bruselu dlouho koloval překlad vašeho projevu po vyhlášení výsledků referenda, v němž jste svou představu o budoucích vztazích vaší země a Evropské unie nastínil. Mohu vám soukromě sdělit, že to byl velmi populární materiál. Mezi námi - Juncker všude vyprávěl, že se takhle nenasmál už léta. Nicméně abychom se vrátili k našemu tématu, nutný je váš podpis zde na konci samotné dohody a také zde na protokolu o -"

Tomio Okamura: "Počkejte. Nemůžu přece podepsat něco, o čem jsme vůbec nejednali. Jak bych vypadal před svými voliči?"

Muž v obleku: "Tuto otázku vám mohu zodpovědět pouze pod podmínkou, že mou odpověď nebudete interpretovat jako oficiální stanovisko Evropské komise. Jako -"

Tomio Okamura: "Tak dost! Trvám na oficiálním jednání s Barnierem! Co si to vůbec dovoluje? Uvědomuje si, že Česká republika je suverénní země?"

Muž v obleku: "Jistě. A již brzy se vymaní z bruselského žaláře národů, mohu-li použít vaši působivou formulaci ze zmíněného projevu. Samozřejmě, k podpisu vás nemůžeme nutit. Stačí vaše slovo a ujišťuji vás, že neprodleně odejdu."

Tomio Okamura (vítězně): "No vidíte! To by vás asi v Bruselu nepochválili, kdybyste přiletěl s prázdnou, co? Protože potřebujete vy nás, ne my vás, slyšíte? Co Merkelová a bezcelní dodávky pro německé automobilky, he?"

Muž v obleku (při pohledu na jásajícího Okamuru se nemůže ubránit soucitnému tónu): "Poslyšte, pane premiére, pokud vím, tak jste po zvolení absolvoval mimo jiné návštěvy v ostatních zemích visegrádské čtyřky. (Bere náhle ztichlého Okamuru kolem ramen.) Nevím, jestli jste si všiml těch nových hal s logem automobilky Škoda hned za Katowicemi, před Bratislavou a cestou z budapešťského letiště, ale -"

Tomio Okamura (hlasem, z něhož se zcela vytratilo předchozí sebevědomí): "Já vím. Psal jsem o tom Kaczyńskému, Pellegrinimu i Orbánovi. Víte, co mi odepsali?"

Muž v obleku: "Budu hádat. Něco o národních zájmech?"

Tomio Okamura (prosebně): "Nemohl by Barnier udělat aspoň jeden malý ústupek? Třeba ten sběrný tábor pro sto tisíc žadatelů o azyl na Karlovarsku. Víte, když jsme tehdy rezolutně trvali na tom, že musí být mimo území Evropské unie, nevěděli jsme -"

Muž v obleku: "Obávám se, pane premiére, že vás budu muset požádat, abyste dospěl k rozhodnutí. Nechci být nezdvořilý, ale zpáteční spoj do Bruselu -"

Tomio Okamura: "Počkejte, přece nemůžete -"

Muž v obleku (oficiálním tónem s pohledem na hodinky): "Samozřejmě, pokud se skutečně domníváte, jak jste také řekl v projevu, z něhož jsem už několikrát citoval, že váš export do Ruska a Číny více než vynahradí -"

Tomio Okamura (bere do ruky pero a rezignovaně usedá k psacímu stolu): "Kdeže jste to říkal? Tady? (Podepisuje listiny podle pokynů muže v obleku.) A poslyšte, když to podepíšu - nenašlo by se v Bruselu něco… (Okamurovy podpisy na listinách se na několika místech začnou rozpíjet, jak na ně dopadají slzy.) Rozumíte, nějaké místo… Já nejsem náročný… A umím japonsky! Kolik tak zhruba podtajemníků má pan Barnier… Počkejte, neodcházejte ještě -"

(Okamurův pohled dlouho nepřítomně spočívá na dveřích, v nichž zmizel muž v obleku s podepsanou dohodou v aktovce. Poté pomalu sklouzne k japonskému meči ve vitríně v rohu pracovny.)

 

Právě se děje

Další zprávy