Na internetu se objevila další údajná nahrávka rozhovoru Andreje Babiše a bývalého novináře Mladé fronty Dnes Marka Přibila. Šéf ANO, pokud je to on, v ní hovoří o Václavu Havlovi a o bývalé političce ANO Radmile Kleslové, přičemž první porevoluční prezident ve spojení s Babišem je přesně to, co zaručeně přitáhne pozornost.
Nahrávky zveřejňuje anonymní skupina "Julius Šuman" (jméno člena StB, který měl být řídícím důstojníkem agenta Bureše, což mělo být krycí jméno Babiše) a jsou mocně sdíleny na Twitteru i Facebooku, šíří je samozřejmě hlavně odpůrci Babiše v domnění, že mu budou škodit. Podle průzkumů veřejného mínění mu ovšem nijak neškodí, spíš naopak.
Proč? Protože skupina Julius Šuman je skutečné svinstvo, bahno sociálních sítí i médií. Dnes považujeme za velké nebezpečí "fake news", falešné zprávy domácí i ruské, jež mají za cíl manipulovat veřejností, rozdělovat ji, štvát celé skupiny proti sobě. Každý přitom ví, že fake news nepracují jen s nesmysly, naopak, nejúspěšnější jsou tam, kde používají polopravdy, trochu reality namíchají se lží.
Něco podobného je skupina Šumana, stále dál anonymní, k nikomu nepřiřazená. Ukázalo se, že první nahrávky byly reálné (u té poslední, spojující Havla s KGB či Moskvou, to zatím nevíme). Babiš přiznal, že s Přibilem hovořil. To byla jedna část příběhu, jež měla silný dopad, vedla až k usnesení sněmovny, že Babiš "ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů".
Po první, druhé, maximálně třetí nahrávce jsme čekali, že skupina vystoupí z anonymity, že ji spojíme s konkrétními lidmi a že tito lidé oznámí, kde a jak k nahrávkám přišli i proč je zveřejňují. Předpokládalo se, že pracují ve veřejném zájmu, aby voliči viděli, s kým mají tu čest.
Nic takového se však neděje, investigativní žurnalisté zatím naopak pátrají, kdo se za skupinou skrývá a co má za lubem. Objevují se nepěkné věci (za skupinou má prý stát bývalý policista spojený s šéfem ČEZ Danielem Benešem, lobbistou Ivo Rittigem a ženou, jež dříve řídila kabinet premiéra Nečase, Janou Nagyovou, nyní Nečasovou).
Opak svobodného jednání
Pátrači tvrdí: skupina měla sbírat kompromitující materiály (jež zřejmě dodávala novináři Přibilovi) na ministra vnitra Milana Chovance a policejního šéfa Tomáše Tuhého. Zřejmě jde o jakousi "soukromou estébé"; nechutné. Znovu opakujme: kdyby jednotliví aktéři vyšli na veřejnost s ověřenými informacemi o nepravostech, pak je to O. K. Jenomže oni zůstávají skryti, neznáme jejich záměry.
A tak se k nám přes Twitter a Facebook dostává špína, nevíme, pro koho Šuman dělá, co sleduje, víme jen, že momentálně se snaží ryze estébáckými metodami škodit Babišovi, místo toho mu však zřejmě spíš pomáhá. Proč? Veřejnost, jež má stále v paměti minulý režim, tyhle tajné nahrávky podvědomě nejen nevítá, ale i odmítá.
Marek Přibil (ostuda žurnalistiky, člověk, který českým novinářům uškodil) tvrdí, že on nahrávky nepořídil a že neví, kdo jeho údajná sezení s Babišem nahrával. O tom už jsme psali - kdyby byl původcem natáčení těch řečí on, kdyby se přiznal a řekl, že to dělal proto, aby občan viděl, jak Babiš uvažuje, jak používá svá média, pak by se to snad dalo skousnout (ale zároveň by bylo jasné, že jednal jako provokatér). Takhle ne, takhle zabředáme do estébáckého, šumanovského bahna čím dál víc.
Jediné, čeho ta škodná Šuman dosáhla, je, že člověk málem začíná sympatizovat s Babišem, Chovancem a Tuhým, míněno tedy výhradně jako sympatie k lidem, kteří čelí metodám tajné policie minulého režimu, tajného šmírování a využívání nelegálních nahrávek k dehonestování. Paradoxem při tom všem je, že Babiš je díky zhruba desítce svazků StB podezírán z aktivní spolupráce právě s komunistickou tajnou policií.
Co mohlo na počátku vypadat jako snaha o pročištění veřejného prostoru, ochranu nezávislosti médií, či snad o ochranu demokracie, to se stává pravým opakem svobodného jednání, očisty. Skupina Šuman přispívá k další fekalizaci sociálních sítí, ale i médií. V Česku ani nejsou potřeba ruské fake news, my si vystačíme sami.
